19.

3K 223 8
                                    

Oneměle jsem zůstala viset na plotě. Zírala jsem na druhý konec ulice, odkud mě ještě předchvílí pozorovala ta postava.
Ještě pořád mám před sebou ty oči. Nepřipadaly mi chladné a co bylo důležité, nebyly ničí koho znám.
Na verandě se rozsvítilo a otevřely se dveře.
,, Kkkdo je tam?! Mám zzzbraň a nebojím se jí použít!"
Otočila jsem se ke dveřím, v nich stála teta Merry. Malá, drobná postava oblečená v županu a chlupatých bačkorách na mě zírala do tmy. Seskočila jsem na zahradu, kapky deště mi stékaly po tvářích. Musela jsem se zasmát, ta zbraň kterou teta měla na svojí obranu, byla lžíce na boty. Výhružně se napřahovala a mračila se.
Přistoupila jsem k verandě, jejíž světlo mě ozářilo. Přivřela jsem oči.
,, Ahoj teto. " pokusila jsem se o úsměv. ,, Broučku. " vydechla
,, Pojď honem dovnitř." Popadla mě za ruku a vtáhla do domu.
Zabouchla za námi dveře a ustaraně si mě prohlédla.
,, Copak se stalo? Proč si tady? Kde máš botu? To je krev? Jak se má babička? " zavalila mě spoustou otázek, pokračovala by, ale já se rozbrečela. Zarazila se, objala mě a pohladila po vlasech. I přes to že jsem byla vevnitř, klepala jsem se zimou. Z mého oblečení kapala voda na podlahu, už jsem pod sebou měla malou loužičku.
,, Pojď, musíš se umýt a hlavně najíst. " zavedla mě do patra a otevřela hned první dveře. Natlačila mě do malé koupelny, obložené různě modrými dlaždičkami. ,, Přinesu ti něco na sebe. " vykouzlila roztomilý úsměv a zmizela v chodbě, zavřela jsem za ní a přešla k umyvadlu.
Svého odrazu v zrcadle jsem se lekla. Vlasy jsou mokré a lesknou se mastnotou, obličej mám zaprášený a pytle pod očima.
Začala jsem napouštět vanu, nalila jsem do ní snad polovinu mýdla.
Rychle jsem se svlékla a vklouzla do horké koupele, voda něžně objala mé prokřehlé tělo.

Pěkně vykoupaná, čiště oblečená s kakaem v ruce a pod dekou jsem seděla v obýváku na gauči a nevidomě zírala do ohně v krbu. Merry má celý dům velmi útulně zařízený, v pastelových barvách, provoněný všelijakým kořením, všude na stěnách jsou fotky tety na nejrůznějších místech. Hodně ráda cestuje a proto není moc doma. Myslím že naposledy byla v Římě.
Položila mi ruku na rameno a stiskla ho, vzhlédla jsem k ní.
,, Tak co se stalo? " posadila se vedle mě a já se rozpovídala. Nejdříve se mračila, potom mě jen šokovaně pozorovala a nakonec plakala. Všechno to na mě dolehlo a tak jsme plakali spolu v pevném objetí. Pevně jsem svírala deku v pěsti a tiskla víčka co nejvíce k sobě, tlumeně jsem vzlykala.
,, Už je dobře, tady už se ti nic nestane. " uklidňovala mě teta. Nepatrně se se mnou pohupovala, únava mě začala pohlcovat.
To poslední co jsem slyšela než jsem propadla spánku byla věta, kterou mi Merry zašeptala do vlasů.
,, Tady tě čeká nový začátek. "

Snad se vám moje nápady líbí :) byla bych ráda, kdyby jste mi napsali své názory a připomínky ;) třeba vám vyjdu vstříc :D
Votes@Coments

Ann

Předurčeni pro srstKde žijí příběhy. Začni objevovat