Předurčeni pro srst

77.

Můj hysterický smích ze mě pomalu vyprchal a já se stěží vyhrabala na nohy. Bolelo mě břicho, drobné pozůstatky po slzách, mi pomalu usychaly na srsti a utvářely nepatrné krystalky soli.
Našla jsem jeho pohled. Seděl kousek ode mě a s kamenným výrazem pozoroval mou reakci. Cítil se trapně, ale mě to přišlo roztomilé, jak se to snažil popřít. Přihopsala jsem k němu, jako střelený zajíc jsem ho oběhla a zlehka do něj šťouchla bokem. Bylo vidět že to nečekal, protože se svalil na bok. Překvapeně na mě zíral, ale během okamžiku stál zase na nohou.
,,Co to děláš?"
Vyštěkl, jen jsem se usmála. Svůdně jsem pokládala jednu tlapku před druhou a kroutila boky. Pohodila jsem hlavou a přešla až k němu, jemně jsem se otřela o jeho bok.
Stuhl a nepatrně se mu zrychlil dech, nic neřekl, jen stál a čekal co udělám.
Zakřenila jsem se a začala kolem něj skákat jako štěně. Jeho zmatený výraz byl k nezaplacení. Natáhla jsem přední tlapy a přidřepla si na zadní nohy, zběsile jsem máchala ocasem ve vzduchu a vyplázla na něj jazyk.
,,Snažím se odlehčit situaci."
Ještě chvilku se na mě díval jako na blázna, ale potom se hrdelně rozesmál.
,,Ty jsi trdlo." Vyštělk a mrkl na mě. Konečně se uvolnil a byl to ten starý Jiskra.
Přišla moje příležitost, se konečně zeptat!
,,Můžu mít taky otázku?" Kývl na souhlas. Zadívala jsem se mu do očí.
,,Proč tvoje smečka útočí na lidi?" Úsměv mu zmizel z tváře, zachmuřil se a chystal se mi odpovědět, ale ne tak jak jsem chtěla.
,, O čem to mluvíš?"
Zamračila jsem se na něj.
,,Prosím nelži mi! Jela jsem s....." a najednou mi to došlo!
Nesmím mu to říct, poznal by kdo jsem! Tím že bych mu řekla, že jsem jela s Jackem, přepadl nás vlk a pak jsem viděla Jiskru, tak bych se prozradila!
Jsem si jistá, že když jsem zašeptala jeho jméno, nemohl mě slyšet! Foukal vítr, všude byl hluk od střelby a křik.
A já bych se takhle hloupě prozradila!
Jsi blbá...blbá....blbá!
Okřikla jsem se a snažila se logicky uvažovat.
Jeskyní zavládlo trapné ticho, musela jsem z toho nějak vybruslit!
Můj mozek jel na plné otáčky a nakonec jsem prostě mlela to, co mě zrovna napadlo.
,,......jela jsem na nákup a babky tam povídali, že nějaký vlk napadl auto a strhl ho ze silnice. Proč jen tak útočíte ?"
Uf... to se mi povedlo! Neprozradila jsem mu, že jsme se vlastně viděli, nesmí se to dozvědět!
Snad mi po projde.
Modlila jsem se jak jen to šlo, ale vzhledem k tomu, že jsem neznaboh a vůbec netuším jak se modlit, jsem si jen pořád dokola opakovala.
,,Pane bože, ať to neprokoukne. Prosím....bože moc, moc, moc prosím!"
Dívala jsem se do těch jeho zkoumavých očí a přála si, aby nepoznal, že lžu.
Bez mrknutí oka mě pozoroval, připadala jsem si trochu jako u výslechu.
,, Potřebovali jsme odvézt pozornost lovců, znovu zaútočili a tak jsme způsobili drobné škody na jednom autě."
Řekl to, jako by to byla naprosto normální věc.
Měla jsem sto chutí mu jednu vlepit.
Za prvé, nezpůsobili jen drobné škody! Jackovo auto bylo na cucky! Roztříštěná okna, omlácené ze všech stran a rozervané sedačky od drápů.
Za druhé, ten vlk na nás útočil! Nesnažil se vyvolat strach, ale zabít!
Semkla jsem čelist co nejpevněji k sobě, abych nevybouchla.
Moc se mi to nepovedlo.
,, A co útok na ty lidi v autě?!" Rozkřikla jsem se na něj. Nenávidím, když mi někdo lže do očí! Naklonil hlavu na stranu a pozoroval mě tak, jako bych mu prozradila smysl života.
,, Jak víš, že došlo k přímému útoku na někoho?"
Cukla jsem sebou, ale hněv vřící v mých žilách mi nedovolil ztratit kontrolu nad situací a hlavně mojí vlastní lží.
Chce si hrát? Fajn!
,,Tohle je malý město, tyhle babči ví úplně všechno!"
Odsekla jsem mu a zamračila se. Kývl hlavou a mírně zastříhal ušima.
,,Bylo to nutné, potřebovali jsme, aby se nesoustředili jen na nás. Jinak by jsme nedokázali jejich útok odrazit."
Zase mi lže! Byla jsem tak vzteklá až mi má zuřivost pomalu odkapávala z huby jako jed.
Ironicky jsem pozvedla obočí, skoro jsem se mu vysmála.
,,Jasně smečka ohromných vlků by se najednou nedokázala ubránit partě blbců s bouchačkama? "
Jeho výraz potemněl, byl najednou prázdný, ale zároveň naštvaný. Díval se jako by zkrze mě. Když promluvil, znělo to, jako by byl pod vlivem nějaké drogy.
,,Nezvládli by jsme to, vynalezli novou zbraň, takovou, která si tě najde, ať jsi člověk, nebo vlk. Je to jakýsi pro lidské ucho neslyšitelný zvuk, ale pro nás ne. Padneš do bolestí a samovolně se začneš převtělovat, nejde s tím nic udělat, prostě to z tebe tvého vnitřního vlka vyrve.