Předurčeni pro srst

Potřebuju tě

Rozesmála jsem se a bouchla ho do ramene.
Blbec jeden!
I on se smál, ale nespouštěl ze mě oči.
,, Já přeci dýchám." Vyplázla jsem na něj jazyk a bojovně vystrčila bradu.
,,Ještě před chvílí to tak ale nevypadalo." Zakřenil se a já zrudla. Něco málo pravdy, na tom asi bylo.
Vítr se opřel do chatrné konstrukce a seník se s námi trochu zakymácel.
,,Celkem porušuješ svoje vlastní přesvědčení."
Překvapeně zamrkal a mírně naklonil hlavu na stranu, na znamení, že nechápe.
Hned jsem přispěchala s vysvětlením.
,, No to, že se mám od tebe držet dál."
Pohladil mě po tváři a mnou znovu projelo mrazení.
,,A držela si se ode mě dál?" Lehce jsem se pousmála.
,,No nechtěl si mě ve své blízkosti, tak jsem se ti stranila." Jeho výraz zvážněl.
,,Nikdy nešlo o to, co já chci." Nedokazala jsem z jeho pohledu nic vyčíst. Uzavřel se do sebe.
,, Tak proč jsem se měla držet dál?"
Díval se mimo mě, upřeně sledoval temnotu. Po několika dlouhých vteřinách prolomil trapné ticho, do kterého jsme se ponořili.
,, Bylo to tak pro tebe bezpečnější."
Řekl to tak chladně.
Nezůstanu jen u toho! Chci to vědět!
,,A co se změnilo? Jak to že teď už to jde?"
Odvrátil se ode mě. Nevím jestli jsem naštvaná, nebo mám strach. Všechny mé pocity se míchaly a převládal jeden nad druhým. Byla jsem tak zmatená. Nadechl se a já mu vysela na rtech.
Řekni něco! Prosím!
,,Už nehodlám poslouchat otce a jeho rozkazy. Záleží mi na tobě a nechci tě ztratit jen pro to, že si to nepřeje."
Vyrazil mi tím dech. Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani jediné slovo. Nevěřícně jsem zamrkala.
,,Moc dlouho jsem ho poslouchal a dělal co chtěl, než jsem poznal tebe! Změnila si mě, ukázala si mi to, kým opravdu jsem. Když jsem s tebou, jsem opravdu šťastný, stačí mi, aby si byla nablízku."
Musela jsem jeho slova pořádně zpracovat. Byl tak sladký, že jsem se mu málem roztekla v náručí, ale zároveň mě do reality vracela ta krutá pravda.
,,Proč tvůj otec chtěl, aby si se mi vyhýbal?"
Posmutněl a zadíval se mi do očí.
,,Nejsme zrovna běžná rodina. Je hodně staromódní a lpí na našich tradicích. Dokonce pověřil Nicka, aby tě ode mě držel dál. Nikdy jsem nešel proti němu, když se rozzuří, což není zas tak neobvyklé, by se dalo říct, že může být i nebezpečný. Věří že rodina je boží dar a kdo se pokusí ji narušit, aniž by mu otec důvěřoval. Je podle něj hrozba, kterou pokud možno zničí."
Znělo to, jako ze starých knih. Naskočila mi husí kůže, to co Will říkal, znělo podobně jako zákon naší smečky a všechno to, před čím jsem utekla.
Nespočet vzpomínek se dral na povrch, až se mi z toho udělalo zle. Znechucením jsem se zachvěla.
,,Proč neřekneš že ti je zima?"
Vyhrkl Zelenoočko a než jsem stačila zareagovat chytl mě za boky a zvedl. Postavila jsem se, už se nadechovala, abych mu řekla že mi zima není, ale to už seděl zády k senu. Otočil mě a stáhl do jeho objetí. Omotal mi ruce kolem pasu a lehce mě políbil do vlasů.
Dobře mlčim, nic říkat nebudu, přeci jen trochu mi zima byla.
Opřela jsem se o jeho hruď, sálalo z něj tolik tepla, že jsem si připadala jako kdybych byla u kamen. Bylo to tak příjemné. Zavřela jsem oči a nechala se unášet v rytmu jeho dechu. Už jsem se propadala do říše snů, když jsem ucítila Willův horký dech na mém krku. Něco mi šeptal, to poslední co jsem slyšela než jsem usnula bylo.
,,Nesmím tě ztratit, potřebuju tě!."