Předurčeni pro srst

24.

Chodba byla přeplněná studenty, do nosu mě udeřila směs potu, laciných voňavek a ještě něčeho, možná plísně. Mé zbystřené smysly trpěly.
Všichni se překřikovali, hulákali na sebe, až mě z toho rozbolela hlava. Nejistě jsem se prodírala mezi studenty k učebně, ve které jsme právě měli mít dějepis. Když jsem vstoupila do třídy, nikdo si mě nevšímal.
Zaplula jsem do předposlední lavice v prostřední řadě. Zazvonilo a třída se naplnila chybějícími studenty. Byla docela rovnoměrně rozdělena, i když kluků bylo o něco více, než dívek. O dvě lavice předemnou v řadě u okna se natřásala nějaká blondýna. Postavou jako topmodelka, dobře vyvinutá s dvěma holkama po boku a obklopená skupinou kluků. To bude zdejší královna.
V řadě u dveří seděla patra kluků a vášnivě o něčem debatovali. Namakaní a celkem pěkní, cítila jsem z nich pot a gumový pach od míčů. To budou sportovci.
Na první pohled bylo vidět že vepředu jsou šprti.
Zbytek třídy jsem si nestihla zařadit, protože vstoupil profesor.
Vysoký, modrooký blonďák se skvělou postavou, na krku se mu pohupovala píšťalka. Takže to bude i tělocvikář.
Všichni se postavili. Přelétl nás pohledem, zastavil se u mě a pousmál se.
,, Dobré ráno třído, posaďte se." Počkal než utichne vrzání židlí a s úsměvem pokračoval.
,, Rád bych vám pře..." přerušilo ho hlasité zaklepání na dveře.
Ty se otevřely a dovnitř vstoupili tři kluci.
První o něco menší než ti druzí dva, svalnatá postava, nakrátko střižené tmavě hnědé vlasy a oči. Ten druhý měl vlasy a oči černé o něco delší, byl dost sexy, ale odradil mě jeho chladný pohled. Poslední vstoupil kluk s hnědými, až nazrzavělými vlasy. Zelené oči a nádherná postava. Zírala jsem na něj a nedokázala se odtrhnout. Ostře řezané rysy, triko se obepínalo okolo svalnaté hrudi a paží.
Něco nepopsatelného mě k němu táhlo. Jakoby cítil že ho někdo pozoruje, otočil se a pátral po třídě než narazil na mě, zadíval se přímo do mích očí. Nedokázala jsem se ani pohnout, jen jsem se vpíjela do těch nádherných zelených očí. Mírně naklonil hlavu nastranu a nepřestával si mě prohlížet. Niž bych chtěla, tváře mi zčervenaly. Sladce se pousmál a svou pozornost obrátil na profesora.
,, No jistě Reysovi, zase pozdě, jako obvykle." Naoko se zlobil profesor.
,, Omlouváme se pane Colinsi." Zamumlali sborově, ten černovlasý jen protočil oči.
,, Běžte se posadit. " nakázal jim pan Colins, šli uličkou až dozadu, kolem mé lavice. Ty krasné zelené oči, si ke mě už cestičku nenašly.
Posadili se do posledních dvou lavic u okna, pinďa a studený čumák do poslední lavice a zelenoočko seděl sám před nimi. Seděl v předposlední lavici, jako já, jen o řadu vedle.
Laxně se opřel o opěradlo své židle a začal se houpat. Periferně jsem viděla, jak mě propalují něčí oči. Pootočila jsem se dozadu a střetla se s jejich nositelem. Snad nikdy jsem neviděla tak chladné oči a to je co říct, když znám Kiena.
,,..kde jsem to skončil..... a ano, máme zde novou studentku, slečnu Elenu Lewisovou."

Omlouvám se za zpoždění, moc práce, nebyl čas

Ann