Předurčeni pro srst

78.

Zaraženě jsem na něj zírala. Cože?!
,,Jak to myslíš, že ta zbraň z tebe vyrve vnitřního vlka?" Úplně mě to vykolejilo, nedokázala jsem si to představit.
Smutně se zatvářil.
,,Proti tvé vůli tě to donutí se převtělit, celé tvé tělo svírají tak ohromné bolesti, že si jen stěží schopná se nadechnout, natož se bránit lovcům. "
Zatvářil se jako smrt.
,,V mé smečce to jednomu jedinci dokonce vyrvalo jeho vlka doslova. Poddal se tomu a přišel o své vnitřní já úplně. Zatím jsme nenašli způsob, jak se tomu bránit."
Neměla jsem slov.
Jak... co.... to přece... COŽE?! Jen stěží jsem ze sebe slabě vykoktal.
,,Jak myslíš, že o něj přišel úplně?"
Nikdy jsem neviděla tak nešťastný výraz.
,,Má malá sestřička se od té doby nedokáže přeměnit. Jako by její vlk už neexistoval, jako by ho to zabilo."
Nedokázala jsem popadnout dech. Kecla jsem si na zadek a upřeně zírala do země.
To přece není možné! Nemůžou nám naši vnitřní podstatu jen tak zničit! Tím zabijí i podstatnou část naší duše!
Trhla jsem sebou, ani jsem si nevšimla, že se Jiskra přesunul. Zrychlil se mi dech, ale snažila jsem se nedat nic najevo.
Posadil se přímo proti mě a tak blízko, že moje tlapky byly mezi ty jeho. Položil si hlavu na mé rameno a já po pár vteřinách váhání udělala to samé.
Opřela jsem se oněj a uvolnila se.
,,Ani já jsem tomu nemohl uvěřit, jako by nám ukradli kus nás, jako by ti vymazali polovinu života."
Nad tou představou jsem se rozklepala.
Celý můj život jsem vyrůstala mezi vlky a už od malička nás učili všechno o této naší nádherné polovičce, která je neodloučitelnou součástí a nedá se to změnit.
A najednou? Všechno se tím mění! Můžou nás vyhladit, jednoho podruhém zničit!
,,Neboj...." přitáhl si mě blíž k sobě. Jeho nádherné teplo nás obklopilo a mě se trochu ulevilo, zabořila jsem čumák do té jeho nádherně hebké srsti.
Cítila jsem, že on je přesně to co potřebuji. Zná mě takovou jaká opravdu jsem, nesnaží se mě změnit.
V duchu jsem si přála, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Nepotřebuji nic, jen jeho.
Mé srdce, jako by magnetem jeho těla přitáhlo všechny střípky a prasklinky, se opět slily v jeden celek.
Tichonce jsem zavrněla, hrdelně se zasmál a kdyby to mohl vidět, věděl by, že jsem zčervenala.

Prudce jsem sebou trhla a s leknutím od něj odskočila. Z lesa se ozvalo hluboké zavytí. Vystrašeně jsem se podívala na Jiskru, prudce dýchal. Ten někdo kdo právě ohlasil svou přítomnost, byl zatraceně blízko. ,,Musíš se schovat!"
Zavrčel, několika skoky doběhl ke mě a začal mě popostrkovat do nitra skály.
,,Nesmíš se prozradit, rozumíš?!" Zašeptal a otočil se k východu, kde se už rýsoval stín nově příchozího.
Schovala jsem se za nízký skalní výběžek a schoulila se,co nejvíce to šlo.
Tiché cvakání drápu, se tlumeně rozléhalo a odráželo od stěn. Našla jsem si skulinku mezi kameny a sledovala dění, které se odehrávalo přímo předemnou.
Jiskra seděl na stejném místě jako předtím, černý stín se k němu pomalu přibližoval, žluté oči žhnuly a temně se leskly.
,,Co tady chceš!?"
Zavrčel na něj Jiskra a výhružně pozvedl pyspy. Černý vlk se před ním zastavil a pobaveně naklonil hlavu na stranu.
V tom jsem si to uvědomila, to je on! To je ten vlk, co zaútočil na Jackovo auto, Miu a mě! To je ten hajzl!
,,Čekal jsem že tě tady najdu, pos....." v půlce věty se zarazil a zavětřil.
Beze slova se zvedl a pomalu obešel Jiskru, svým pohledem putoval po celé jeskyni a několikrát i přes můj úkryt.
Měla jsem sto chutí vyskočit a rozsápat mu hrdlo!
Šmejd jeden!
Přikrčila jsem se a připravovala se ke skoku. Pomalu se přibližoval a nepřestával větřit.
,,Ani.... se... nehni."
Zavrčel na mě zkrze naše spojení Jiskra.
,,Co tady chceš?!" Zopakoval svou otázku a dost děsivě, takového ho neznám.
,, Schání tě otec, máš se k němu hned dostavit." Pomalu se otočil a nasměroval si to rovnou ven z jeskyně.
U vchodu se otočil.
,,Tak co bratříčku, jdeš?" Zavrčel výsměšně a zmizel.
Jiskra se jen letmo otočil a na několik vteřin se mi zadíval do očí.
,,Promiň, musím jít, ale co nejdříve si tě zase najdu."
Po tom se otočil a vyrazil za tím blbečkem. Sledovala jsem ho jak odcházel, dokud mi jeho rudou srst nepohltila temnota.