Předurčeni pro srst

52.

Jack dupl na brzdu, Mia pišktěla a já jen seděla neschopná slova. ,,Pane bože to byl vlk!" Vřískala, házela sebou a máchala rukama. Jack křečovitě svíral volant a pozotoval okolní les. Potom se k nám otočil a chytl jí za ruce.
,,Šššš uklidni se, to bude vpořádku. Hlavně přestaň křičet!"
Utěšoval jí a přitom neustále kmital očima po okolí. Mia konečně přestala vyvádět a hlasitě oddechovala. Začala se klepat, byla vážně hodně rozrušená.
Pevně jsem zaťala ruce v pěst.
,,Zůstaňte tady, ani se nehněte! Hned se vrátím." Nakázal nám Jack. Vystoupil z auta a otevřek kufr, když ho zavřel a prošel okolo auta, držel v ruce pušku. Překvapením jsem otevřela pusu a zírala na něj. Ještě jednou se na nás otočil a zmizel v lese.
Všude okolo bylo zlověstné ticho, jen motor tiše vrněl a panely světla ozařovali cestu před námi. Najednou se auto zakymácelo.
Na střeše přistálo něco ohromného. Ozývalo se skřípění a hrdelní vrčení. Mia zapištěla a hrůzou se nemohla ani hnout.
Srdce mi bušilo jako o závod a celým mým tělem mi projíždělo ledové chvění.
Auto se znovu začalo hýbat, ale tentokrát to bylo tak silné až nás to strhlo z vozovky a my se převrátili na bok.
Tříštící se sklo, skřípění plechu a Miin křik se mísili v ohlušující rámus.
Pěkně jsem se praštila do hlavy. Pomalu jsem se posadila a protřela si spánky. Co se to tady sakra děle.
To něco seskočilo z auta. Trhla jsem sebou a dost jsem toho litovala. Celé moje tělo mě bolelo a brnělo tak, až jsem si myslela že už se nikdy nebudu moct ani hnout.
Těsně u nás se ozvalo hlasité zavití. Vzhlédla jsem a dívala se přímo do slintající tlamy, plné ostrých tesáků. Kousek od rozbitého okénka stál ohromný černý vlk a zhluboka oddechoval. Hrůzou jsem zakřičela a hrabala se na druhou stranu auta. Šlo to dost ztěžka, protože jsme byli na boku. Slyšela jsem za sebou několikrát cvaknutí zubů na prázdno. Když se po mě sápal znovu, bolestí zakňučel a stáhl se zpátky. Pořezal se o rozbité sklo, které naštěstí částečně zůstalo trčet z bočních dveří.
Mia ležela přes obě přední sedadla a nepřestávala pištět. Klepala se strachy a schovávala si hlavu pod rukama. Natáhla jsem se k ní a chytla jí za loket.
Pohlédla na mě s hrůzou v očích.
,,Ani se od tud nehneš a budeš zticha." Jen kývla. ,,Schovej se pod volant." Zapasovala se do prostoru mezi sedačku a pedály. Co nejvíce jsem sklopila sedačku dopředu aby jí zakryla. Byla jsem celkem spokojená.
Snad se jí nic nestane!
Vyhlédla jsem oknem ven. Nikde nikdo. Pokusila jsem se otevřít dveře, ale musely se zaseknout. Lehla jsrm si na záda a několikrát silně kopla. S hlasitým rachtem jsem je vykopla. Vylezla jsem ve a bedlivě se rozhlédla. Někde tady je, cítím ho.
Musím ho dostat pryč od Mii!
Všude okolo se zeznělo hrdelní vrčení. Nepřestávala jsem se točit na místě, aby mi neunikl sebemenší pohyb.
Nakonec jsem ho našla. Ze tmy a stínů okolních stromů se na mě upřeně dívaly dvě žlutě žhnoucí, nenávistné oči.