Předurčeni pro srst

4.

Konečně jsme se vymotali z lesa, obloha byla poseta červánky. Blížil se den.
Opatrně jsem vzala do zubů hábit, který ležel na zemi a zmizela v keři. Přeměnila jsem se, natáhla si modrou látku na holou kůži a nazula jsem si tenisky. Vrátila jsem se zpátky, Eren už na mě čekal, měl na sobě černé džíny a boty, víc nic. Ruce měl založené na vypracovaném hrudníku. Když mě vyděl přicházet, prohrál si své havraní vlasy a zakřenil se.
Jeho pohled se ale jako po zásahu blesku změnil. Opět na mě zíral. ,, Co je zase? " rozkřikla jsem se na něj. ,, Pořád na mě někdo čučí, sakra nech už toho. " nasadil svůj ironickysobecký výraz. Popadl mě za ruku a táhl k rybníku. ,, Co to sakra dě...." nestihla jsem to doříct, proto že se zastavil a otočil. Narazila jsem do jeho hrudi. Upadla bych, ale objal mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Byla jsem překvapená jeho pohotovostí.
Zrudla jsem, když jsem si uvědomila že mám dlaně položené na jeho hrudi. ,, Už mě můžeš pustit. " zašeptala jsem. ,,A co když nechci? " Zůstala jsem na něj koukat. ,, Cože?" Vyhrkla jsem. Jen se usmál, vzal mě za ruku a dovedl k jezeru. ,, Dívej" vybídl mě. Nechápavě jsem pozvedla obočí, ukázal na hladinu. Nadklonila jsem se nad vodu.
Ztuhla jsem, moje krásné dlouhé hnědé vlasy už vůbec nebyly hnědé, ani ty oči nebyly moje. ,, Je ze mě blondýna. " vydechla jsem úžasem. Blonďatá přecházela do bílé, moje proměna mi udělala na vlasech ombré a oči, tak ty byli azurově modré. Zírala jsem na sebe, nemohla jsem tomu uvěřit.
,, Co to...sakra." stáhla jsem si ohon přes rameno a prohrábla ho. Vážně, změnily se. Podívala jsem se na Erena, stál nade mnou a pozoroval mě. Sedla jsem si do trávy a lehla si na záda. To je šok. Zavřela jsem oči a protřela si je. Moc změn, moc změn, sakra moc věcí se mění. Opakovala jsem si. Na mé holé ruce, se mě cosi dotklo, trochu jsem sebou trhla a otevřela jsem oči.
Eren se nade mnou skláněl a svou rukou projížděl po té mé. Netuším co si o něm mám myslet, nenáviděla jsem ho, ale teď to tak necítím. Nebo ano? Ne asi ne. Grrr...... nestačí že se ztrácím v tom co se tady děje, teď už se ztrácím i ve svých vlastních citech.
Dívali jsme se jeden na druhého, téměř bez mrknutí.
,, Takhle ti to vážně sluší. Jsi krásná." Tváře mi zalil rumělec, pousmála jsem se. Zakřenil se na mě a natáhl ke mně ruku. Pomohl mi vstát. Pomalu jsme vyrazili.

Konečně jsme prošli hlavní branou města. Mohutná hradba porostlá břečťanem a všelijakým jiným býlím, dokonale ukryla náš rodný domov, před okolním světem.
Nacházíme se vysoko v horách, obklopeni téměř neustálou mlhou z okolních lesů. Ten kdo nezná cestu, by nás jen těžko našel.
Bylo velmi brzy ráno a ulice byli prázdné, nikde ani živáčka. Eren mě vedl spletí cest, věděla jsem kam jdeme, k jejich domu. Konečně jsme dorazili před ohromné dubové dveře. Jejich dům, bylo spíše sídlo. Ohromná budova, obložená bílím kamenem, se nacházela uprostřed města.
Děli se tu všechny akce, od uzavírání svazků, přes přijímání do smečky, až po veřejné soudy. Nikdy se ale nic z toho, neodehrávalo vevnitř, tam se podíval jen málo kdo.
Ohromné dveře se otevřely a my vstoupili dovnitř. Stála jsem na červeném koberci, který byl natažený přes celou halu, až ke schodům kamsi nahoru. Všude vysely obrazy našich zesnulých alfů. Červené závěsy na oknech, vysoký strop a nablýskaná podlaha, hotový palác.
Přešli jsme halu a vystoupali po schodech do patra. Prošli jsme další honosnou chodbou.
Eren se zastavil před dalšími dveřmi. ,, Otec rozhodl že budeš bydlet zde, tohle je tvůj pokoj. " zůstala jsem na něj udiveně koukat.
,, A co babička, nemůžu jí tam nechat samotnou. " protestovala jsem. ,, O tu bude postaráno. Denně jí půjde někdo zkontrolovat." Zamysleně jsem ho pozorovala, co mi sakra tají. ,, Co se děje? " ,, Co by se mělo dít? " usmál se. Nevěřím mu ani slovo.
Chtěla jsem pokračovat v pokládání otázek, ale Eren udělal rychlý krok vpřed. Stál tak blízko, že jsme se téměř dotýkali. O krok jsem ustoupila.
Zrada, zády jsem narazila do dřevěných dveří, opět se o krok přiblížil. Dělilo nás od sebe jen několik centimetrů. Položila jsem mu ruce na hruď a zatlačil jsem, chtěla jsem ho odstrčit. Jen se usmál, chytil mě za zápěstí a přitiskl mi je za hlavou ke dveřím. Zrychlil se mi dech, srdce mi tolouklo jako o závod.
,, Co to...." chtěla jsem protestovat, ale on se svým tělem opřel o mé a mě vypověděl hlas. Jeho rty se přiblížily k mému krku. Cítila jsem jeho horký dech, na své kůži. Volnou rukou mi přejel po boku a mnou projela vlna vzrušení. Zrychlil se mi tep, čekala jsem kdy ucítím jeho rty na mém krku.
Malinko se odklonil a zadíval se mi do očí, čekala jsem co bude, co se bude dít, co udělá.
Jeho rty se pomalu začaly přibližovat k mým, cítila jsem jak je blízko, zavřela jsem oči.

Začíná se nám to rozjíždět, doufám že se bude líbit :D

Ann