Předurčeni pro srst

37.

Zuřivě jsem se obrátila.
,, Co sakra chceš? " zakřenil se na mě. ,, Já nic." Prohodil ledabyle.
,, Tak mi dej pokoj. " vyštěkla jsem a chystala se otevřít dveře.
,, Ale ty chceš to, co mám já." Popýchl mě arogantně.
,, To pochybuji." Zavrčela jsem na něj. Jen se usmál a vytáhl něco z kapsy.
MŮJ MOBIL!
Sakra, jak jsem mohla být tak blbá a zapomenout na telefon? Zlostně jsem si odfoukla a přešla jsem k němu.
Měl na sobě modrou košili, a džíny. Jeho vlasy byly mírně uličnicky rozcuchané, nádherné zelené oči se mu v šeru chodby roztomile leskly a jeho rty, bože tak dokonale plné rty.
Můj pohled se setkal s jeho. Stáli jsme proti sobě a dívaly se jeden druhému do očí, ani jeden z nás se nepohnul, jen jsme se vpíjeli do toho druhého.
Pocítila jsem známý pocit touhy.
Několikrát jsem zamrkala.
Eleno vzpamatuj se! Napomenula jsem samu sebe. Vždyť je to idiot! ,, Vrátíš mi ten mobil? " prolomila jsem konečně hrobové ticho a natáhla k němu ruku.
Jen pozvedl obočí.
No to si dělá srandu! Protočila jsem oči. ,, Prosím. " prskla jsem. Zakřenil se a natáhl ke mně ruku s telefonem. Chtěla jsem si ho vzít, ale na poslední chvíli ucukl a mobil, se ocitl opět mimo můj dosah.
,, Hej! " zavrčela jsem na něj. Usmál se na mě.
,, Co za to?" On si se mnou snad hraje?
,, Jestli mě chceš srazit ještě jednou, posluš si! " odsekla jsem mu ironicky. Jeho pohled ztvrdl. Zaměřil se na mou nohu, asi si všiml šrámu, který mi vykukoval z pod tříčtvrťáků. Proto že se zamračil. Mrkla jsem na svou nohu, modřina okolo rány se začala pěkně vybarvovat.
Využila jsem jeho nepozornost a vytrhla mu telefon z ruky. Zaměřil se hlavou zpátky na mně, z jeho pohledu jsem nedokázala nic vyčíst.
Vítězně jsem na něj vyplázla jazyk, otočila se a mířila si to rovnou k učebně.
Za zády jsem ucítila slabý průvan, chytl mě za zápěstí a otočil čelem k sobě. Tak moc mě zaskočil, že jsem ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku . Zírala jsem na něj a čekala co udělá.
,, Není hezké nadávat ostatním lidem do magorů a idiotů a když už, ohlídej si, aby nestály za tebou." Blbec jeden, o co mu jde?
,, To je pravda, pokud tě ten blbec deset minut předtím nesrazí! " vpálila jsem mu to a proč taky ne.
Opřela jsem se pažemi o jeho hruď a odstrčila ho. Několika rychlými kroky jsem od něj ustoupila.
,, Vběhla si mi pod auto. " takže teď se bude snažit hodit vinu na mě? Vytočil mě do nejvyšších otáček.
,, Ne ty si letěl jako magor! " rozkřikla jsem se na něj a ukazováčkem mu píchla do hrudi, abych svým slovům dodala důraz. Znovu mě chytl za ruku a přitáhl k sobě.
Co si myslí? Že si se mnou může hrát?! Začala jsem se vzpírat a snažila se dostat z jeho sevření. Oba dva jsme zavrávorali. Nedokázala jsem najít rovnováhu, pevně jsem k sobě stiskla víčka, padali jsme k zemi a já čekala na tvrdý naráz, ale nepřišel.
Otevřela jsem oči, leželi jsme na zemi uprostřed chodby. Teda jen Will ležel na zemi, já spadla na něj a svírala v rukou jeho košili. On mě strhl na sebe? Proč to udělal?!
Objal mě pažemi okolo pasu a jedním rychlým pohybem nás otočil. Skláněl se nade mnou a nepřestával mě pozorovat. Neustále jsme se vpíjeli jeden druhému do očí. Už neměl ten nepřístupný a arogantní výraz. V jeho pohledu jsem viděla touhu.
Projela mnou vlna horka a zrychlil se mi dech. V tu chvíli mi srdce bušilo tak, že to musel slyšet. Nervózně jsem si zkousla spodní ret.
Sladce se na mě pousmál a jeho rty se začaly přibližovat k mým.