Předurčeni pro srst

Nové já

Takový pocit moci a síly, jsem ještě neměla. Bylo to úžasné. Kaila na mě zírala s otevřenou pusou. ,, Lugaru." Zašeptala. ,, Ty jsi opravdu Lugaru z proroctví." Vydechla úžasem. Přešla ke mě a zkoumavě sledovala tu modrou záři.
Tlesk, tlesk, tlesk. Všichni jsme se naráz otočili ke dveřím, ve kterých stál alfa, pomalu třikrát tleskl a přešel k nám. ,, Vidím že opravdu postupujete velmi rychle. " pronesl obdivně, ale s náznakem pohrdání. ,, Jak to, že se zatím neprojevila její ohnivá podstata? " obrátil se na Kailu.
,, No....ono.... ještě jsem nepřišla na to, jak jí vyvolat. Její ledová polovina je zřejmě dominantnější. Spouští jí silné emoce. Bohužel ještě nevím, co zpouští tu druhou. " Kaila byla špatná ze svého polovičního úspěchu.
,, Jak to že nevíš. " zařval Kien. Drobná stařenka se rozklepala.
,, Měla si tolik času, že se to ani nedá spočítat a ty mi řekneš že nevíš? " jeho hlas se rozléhal po místnosti a násobil se po odrazu od stěn. ,, Já se omlouvám." Zašeptala.
Začal mnou stoupat hněv. Prostupoval od konečků prstů. Hněvem se mi zvýšil tep. Hrozně mě vytočilo, jak s ni mluví. Zaťala jsem ruce v pěst. ,, Tvoje omluvy mě nezajímají. Zakřičel a napřáhl ruku k úderu.
Máchla jsem rukou směrem k nim. Z konečků prstů mi vylétla modrá zářící koule, udeřila Kiena do boku a odhodila ho. Netuším jak jsem to udělala, ale je to super. Spadl na zem, v mžiku se převtělil a obrátil se na mě. Vycenil své tesáky a výhružně vrčel.
Zlost mnou cloumala tak, že jsem myslela že výletím z kůže.
Moje oči začaly probleskovat. Chvíli jsem viděla černobíle a chvíli barevně. Sopěla jsem zlostí. ,, Nesahejte na ní. " zasyčela jsem. Alfa se přikrčil, připravoval se ke skoku. Cítila jsem jak se mi napíná kůže, moje tělo chtělo proměnu, ale já ne. Znamenalo by to, že jsem vyzvala alfu a to by byla moje smrt.
Rozkročila jsem nohy, připravila jsem se k boji. Zuřivě jsem sevřel rty. Kolem nás nepadal sníh, byla to sněhová vánice, točila se v kruhu, kolem nás.
Kdosi mě ze zadu objal a přitiskl mi tím ruce k tělu. Chtěla jsem se vykroutit, ale nešlo to. Zvedl mě tak abych nedosáhla na zem a nemohla se zapřít.
Kopala jsem nohama, kroutila se, házela hlavou, ale jediné čecho jsem docílila, bylo to že mě sevřel ještě víc.
Nemohla jsem se nadechnout, docházely mi síly. Stisk povolil a já zalapala po dechu.
Zašeptal mi do ucha. ,, Prosím uklidni se." No jistě že mě držel Eren. ,, Ne neuklidním se, chtěl jí uhodit." Křičela jsem a vzpírala se mu. Znovu mě pevně stiskl, jeho rty se dotkly mého ucha a já ztuha. ,, Bylo to jen nahrané, otec chtěl vidět, jak bez jakého koliv cvičení ovládáš svou moc." Políbil mě na krk a zašeptal.
,,Myslím že si uspěla."
Takže to byl jen trik? Jak podlé, pomyslela jsem si.
Eren mě pustil, ale zůstal stát za mnou. Alfa už byl opět člověk, díval se na mě a měřil si mě pohledem. Zamračila jsem se na něj. ,, Je silná, velmi silná. " řekl si pro sebe polohlasně. ,, Pokračujte ve výcviku. " s těmito slovy se otočil a odcházel.
Chtěla jsem za ním jít a jednu mu vrazit, ale jen co jsem udělala krok jeho směrem, Eren mě chytil za pas a přitáhl si mě zpět.

Děkuji za přečtení :) jsem ráda že to alespoň pár lidí čte.

Chtěla bych vám doporučit MaryStudnickova - Deník středoškolačky: Neznámý básník
Stojí to za to :)