Předurčeni pro srst

Mia

Nejistě jsem se postavila, pan Colins na mě kývl, pomalu jsem se vydala k tabuli, před kterou jsem si stoupla.
,, Co kdyby si nám o sobě něco prozradila? " vybídl mě. Nejistě jsem se na měj pousmála. Otočila se k třídě, nezvózně si prohrála vlasy.
,, Ahoj, já jsem Elena, přistěhovala jsem se z Kanady a teď bydlím u své tety."
Všechny pohledy se upíraly jen na mě, přešlápla jsem z nohy na nohu a pokračovala.
,, Ráda sportuji, kreslím a zpívám, ....." poctivě jsem odříkala všechno, co jsme si s Merry předem připravili. Nesmím udělat zbytečnou chybu, která by mohla vyvolat pochybnosti o mé minulosti.

Když jsem skončila, pan Colins mi pokynul, abych se posadila a samozřejmě si nemohl odpustit tu trapnou větu.
,,Doufám že se ti u nás bude líbit."
Usmála jsem se na něj a s úlevou si šla sednout. Pohledem jsem zabloudila k zelenoočkovi, prohlížel si mě. Když se naše oči střetly, rychle jsem sklopila zrak. Zaplula jsem na své místo s zírala do stolu.

Konečně zazvonilo, moc jsem pana Colinse nevnímala, celou hodinu jsem si jen tak čárala do notes.
Pobalila jsem si tužky a zastrčila je společně s blokem do tašky. Učebna se mezitím vyprázdnila, zůstalo jen pár opozdilců. Vyšla jsem na chodbu.
Zase ty pachy, bože to je smrad. Do cesty mi vpadla malá černovláska.
,, Ty jsi Elena viď? Ahoj, já jsem Mia " zeširoka se na mě usmívala.
,, Ahoj, ráda tě poznávám." Popadla mě za ruku.
,, Musíme rychle do třídy, paní Jenkinsová nesnáší opozdilce a veř mi, tu si nechceš rozházet." Táhla mě chodbou a po schodech do druhého patra. Vběhli jsme do dveří těsně se zvoněním, Mia si sedla do své lavice. Tupě jsem zůstala stát. Mám se zeptat, nemám se zeptat. Polilo mě horko. Jdu na to!
,, Hele Mio, nechceš si sednout se mnou? " rozzářily se jí oči, vyskočila na nohy a objala mě.
,, Hrozně ráda." Vypískla nadšeně. Dostrkala mě dozadu a společně jsme se posadili.
Začali jsme si povídat, paní Jenkinsová si nás nevšímala, takže jsme prokecali celou hodinu.
Mia je skvělá!
O přestávce k nám přicupitala ta blondýna a její dva stíny.
,, Jsem Diana a ty jsi pekná, budeš v mojí partě " oznámila mi povíšeně. ,, a s takovouhle nickou se bavit nebudeš." Řekla a svými nalakovanými nehty máchla směrem k Mie.
Vybuchla jsem smíchy.
,, Žádná takováhle nafrněná bárbína jako jsi ty, mi nebude říkat s kým se mám, nebo nemám bavit. Jediná nicka kterou tady vidím, jsi ty! Tak laskavě zmiz a dej mi pokoj."
Na důraz mých slov, jsem si utřela imaginární slzu od smíchu. Diana na mě jen zaraženě koukala, potom zlostně zadupala, otočila se snad na metrovém podpatku a odkráčela pryč.
Otočila jsem se k Mie. Ta se smála tak že málem spadla ze židle.
,, Jsi týpek. " dostala ze sebe.
,, Pro kamarádku všechno. " skočila mi kolem krku, div nás nepovalila.
,, Ne nejlepší kamarádku. " za křičela mi do ucha, až se na nás několik studentů otočilo.
,, Takhle tady Dianu ještě nikdo nesetřel. " nepřestávala se smát.
,,Tobě nevadí co o tobě řekla? " prostě jsem to chtěla vědět.
,, Vadilo by, ale ty si se mě zastala a ještě jsi jí ztrapnila na první ligu. Eleno ty nejsi týpek, ty jsi bůh." Smála se na celé kolo. Líbí se mi, jak je střeštěná, možná i víc než já a to je co říct.
Teprve teď mi to všechno došlo!

JÁ MÁM NEJLEPŠÍ KAMARÁDKU!

Díky všem moc za podporu :D hodně si toho cením ;)
VOTES@COMENTS

Ann