Předurčeni pro srst

33.

,, Jasně se tam nemluví o tom že je jeden, ale ani o tom že by nás bylo víc." Souhlasně jsem kývla.
,,Takže ty a já, jsme Lugaru, OK to chápu. Ale co sakra znamená že máme spojit naše živly? A jak to máme udělat? " na to mi nedokázal odpovědět.
Jeskyní znovu zavládlo ticho, přemýšlela jsem o tom, co mi můj neznámý zachránce řekl.
Poposedla jsem si k ohni, až teď, jsem si znovu uvědomila, že mě všechno bolí. Packa už jen trochu pobolívala, ale hlava mi třeštila a každý nádech a výdech doprovázelo bodání z mých žeber.
Zkřivila jsem čumák, tak moc to bolí. Byla to jen chvilinka, ale přecijen si toho všiml.
,, Co tě bolí? " optal se srarostlivě. ,, Žebra a hlava. " nemělo cenu zapírat, stejně by to poznal.
Zvedl se a přešel ke mě. Sedl si tak blízko, až jsme se skoro dotýkali. Zpanikařila jsem. Co chce proboha dělat? Je tak blízko! Kdo vlastně jsi?
Hrdelně se zasmál.
,, Klid, neboj nemusíš být nervózní." Oddychla jsem si. Klid, když nebudu chtít, moje myšlenky neuslyší, jen cítí moje pocity.
,, Můžu něco vyzkoušet? " co tím sakra myslí? ,,Co by to mělo být?"
,, Zavři oči a zaměř se na to co tě bolí." Podezřívavě jsem si ho přeměřila pohledem, ale poslechla jsem. Párkrát jsem mrkla a pak se ponořila do temnoty. Soustředila jsem se na svá žebra a hlavu. Odkud bolest vystřeluje, jaká je to bolest a jak moc to bolí. Úplně jsem se do toho ponořila.
Najednou jsem měla pocit, jako bych vůbec nebyla ve svém těle, bylo to, jako kdybych se vznášela. Tělem mi projela taková energie jako nikdy. Tak čistá, silná a uvolňující. Prostoupila celým mým tělem, během chvilinky se začala stahovat k hrudi, kde se rozdědila ve dví. Jedna část zůstala na úrovni srdce a druhá putovala k hlavě. Na obou místech, se rozžhavila a rozzářila, potom postupně chladla až zmizela úplně.
S výdechem jsem otevřela oči. Strnula jsem neschopná pohybu. Můj neznámý seděl naproti mě, měl zavřené oči a zhluboka oddechoval. Zaujatě jsem si ho prohlédla, je tak nádherný.
Co mě ale vyvedlo z míry byly naše čumáky. Dotýkali jsme se jimi!
,, Vím že se na mě díváš. " prolomil hrobové ticho a otevřel oči. Uskočila jsem od něj.
Zničeho nic jsem si uvědomila, že mi nic není. Nic mě nebolelo! Protáhla jsem se. Nic! Zakroutila jsem hlavou. Nic!! Postavila jsem se na pohmožděnou packu. Nic!!!
,, Co si to.....jak si to udělal? " vyhrkla jsem. Znovu se na mě kouzelně usmál.
,, Četl jsem spisy, které byli přiloženy k proroctví. Píše se v nich hodně zajímavých věcí. Uzdravování je jedna z nich. Je na to samozřejmě potřeba síla obou živlů, tak jsem to zkusil. "
Z venku k nám dolehlo vzdalené zavití. Trhla jsem hlavou směrem k východu z jeskyně. Mírně svěsil hlavu, ale hned se zase narovnal.
,, Hledají mě, musím jít."
Přikývla jsem. Otočil se k odchodu. Vyhlédla jsem ven, silně pršelo a nebylo vidět na krok.
Hruď mi stáhla úzkost. Teď zmizí a už ho neuvidím. Sakryš, proč takhle přemýšlím, vždyť ho ani neznám!
Bez dalšího váhání jsem vyštekla. ,, Uvidíme se ještě? " naposledy se na mě otočil a usmál se.
,, Najdu si tě. " zavrněl, potom zmizel v temnotě.