Předurčeni pro srst

73.

Prohřátá z vany, jsem se zabalila do županu a s turbanem na hlavě se svalila na měkou postel.
Nemyslela jsem na Dianu, ani na Willa, vytěsnila jsem je ze své mysli a soustředila se jen na vlčí problémy.
Za prvé.....musím znát pravou identitu Jiskry! Jestli máme spojit své síli, musím vědět kdo to je! Určitě tady není sám, musí mít smečku, takhle silný jedinec by minimálně v době jeho první přeměny přilákal jiné vlky, ale to si nemyslím. Určitě za ním stojí silná a početná rodina, což je můj další problém.
Kolik jich asi je, kdo jsou a vědí o mě?
A co když nějak spolupracují s Kailem a jen vyčkávají, až mě budou moc chytit s předat zpět k nim?
Začíná se mi to pěkně zamotávat.
Za druhé.....aby se proroctví vyplnilo, musíme se naučit ovládat naše schopnosti a to společně.
Už vím, že kromě ledu dokážu ovládat i vodu, ale bez jeho pomoci se dál nedostanu. Mluvil o nějakém tajném svitku, nebo tak něco, kde se o našich dovednostech dočetl. Potřebuji ho, chci vědět, čeho všeho jsem schopná a co by jsme mohli dokázat společně!
A co když i Jiskra dokáže mimo svůj oheň ovládat něco jiného? Rozhodně to musíme vyzkoušet!  Pokud chceme uspět, měli by jsme spolu začít trénovat!
Aby jsme se sehráli, znali možnosti a schopnosti toho druhého.
Musíme jeden druhého krýt, vědět bojové i živlové znalosti a předvídat jeho kroky.
Páni to by bylo bezva!
Úplně jsem to viděla před sebou, budeme neporazitelná dvojka. Rudý a bílý záblesk spravednosti! Pro sebe jsem se usmála, trochu moc scifi i na mě!
Líně jsem se převalila a přitom se mi rozmotal ručník a zklouzl z mých mokrých vlasů. Vlhkou osušku jsem hodila na podlahu, neměla jsem v úmyslu se zvednout a už vůbec ji odnést do koupelny. Sáhla jsem po mobilu a pustila si pomalou klavírní skladbu, zavřela oči a nechala se unášet na vlnách hudby.
,,Hádám že to je tvoje práce." Vmísil se do krásného sóla něčí hlas. Rychle jsem se posadila a tozhlédla se po pokoji, nikdo tady nebyl. Zaraženě jsem zamrkala a najednou mi to došlo. Jiskra!
Nebyl tu nikdo, protože jsem tady sama! Mluvil ke mě zkrze naše zahadné propojení.
Opět jsem se pohodlně uložila.
,,Co přesně myslíš?" Soustředila jsem se na přenos zprávy.
,,Ta vánice včera a ten metr sněhu všude okolo, co napadal za noc." Upřesnil mi svou otázku. No jo! Úplně jsem na to zapomněla!
Vyskočila jsem z postele a bosa přeběhla k oknu. Všechno bylo bílé. Musela jsem se pochválit, dost slušná práce, usmála jsem. Dobře a teď po sobě uklidím. Zavřela jsem oči a soustředila se na své vnitřní já. Už to nebyla malá koule chlupů, ani neposedné vlče, předstoupila přede mě nádherná, divoce vyhlížející vlčice s modře zářícíma očima. Užasle jsem si jí prohlížela, teprve teď jsem pochopila.
Znázorňovala mou duševní velikost, vnitřní sílu a zralost. Nejprve jsem byla neznalá svých schopností a netušila jsem o co běží, jako mládě.
Později jsem je dokázala z části ovládat a zloušela jsem co dokážu, stejně tak i vlče. Teď je to jiné, ještě tak úplně nevím v čem a proč, ale jsem silnější než kdy dříve a hodlám toho využít.
Vlčice se posadila naproti mě a jedna jsme pozorovala druhou. Potom se mírně uklonila a prostoupila mnou, její oči splynuly s mými a mě zaplavil známý pocit energie. Příjemné teplo obklopilo mé tělo a měla jsem pocit, jako bych se vznášela
Jdem na to.
Poodstoupila jsem od okna a rozkročila se. Zaujala jsem pevný postoj a dlaně otočila vzhůru. Zůstala jsem ponořená do tmy. Všechnu svou nově nabitou sílu, jsem soustředila do napnutých rukou.
Když jsem jí naschromáždila tolik, až se mi pod tím náhlým přívalem moci roztřásly ruce, prudce jsem se nadechla.
Otevřela oči a pomalinku vypustila veškerý vzduch i energii ven.
Sledovala jsem své ruce, modře zářily a vycházely z nich pramínky a jiskřičky stejné barvy. Postupně mizely a mě zaplavil nezastavitelný pocit štěstí. Smála jsem se a nevěděla proč, přiskočila jsem k oknu a nemohla věřit svým očím. Všechno tálo, proudy vody se valily po trávě a sinici. Místy už prosvítala zválená tráva, příroda se vracela do normálu. Už i posledních pár hromádek sněhu zmizelo a nikde po něm nebylo ani stopy. Teda až na ty kaluže a potůčky průzračné vody.
Zahlédla jsem svůj nepatrný odraz v okenní tabuli. Oči mi zářily jako dva safíry a se slábnoucí energií pomalu vyhasínaly.
Radostně jsem zatleskala.
,,Lepší?"