Předurčeni pro srst

11.

Chtěla jsem ho setřást, ale nepovedlo se mi to. Když Kian zmizel, otočila jsem se k Erenovi. ,, Pust mě. " zasyčela jsem. Jen se uculil a držel mě dál. Probodávala jsem ho pohledem, zapřela jsem se o jeho hruď a zatlačila. Silněji mě přitlačil k sobě. Zuřila jsem. ,, Slyšíš?" Křičela jsem.
,,Nemůžeš ho zabít. " Zašeptal. Začala jsem mu bušit do hrudi. Objal mě a já mu začala plakat do trička. ,,Proč to udělal?" Zavzlikala jsem. ,, Chtěl si tě vyzkoušet. Jakou máš sílu. Co dokážeš. " vysvětloval. Se slzami v očích jsem se na něj podívala.
,, Ty si to věděl? " omluvně se na mě podíval. ,, My všichni jsme to věděli. " zůstala jsem na něj koukat. ,, Cože? " ,, Nikdo ti nesměl nic říct. " vstoupila do rozhovoru Kaila. Přešla k nám a Erena ode mě odstrčila.

Potom už nikdo z nás nic neříkal, doprovodili mě k pokoji, rovnou jsem zapadla do sprchy. Jen jsem tam stála a nechala studenou vodu dopadat na mou holou kůži. Zůstala jsem tam stát asi půl hodiny. Celá mokrá jsem vylezla ven, omotala kolem sebe jen ručník. Vstoupila jsem do pokoje a ve vteřině jsem snad prorostla podlahou.
Na mojí posteli seděl Kian. Leknutím se mi snad i zastavilo srdce. Otočil se na mě. Z jeho arogantního pohledu, mi přejel mráz po zádech. Postavil se a pokynul mi ke skříni, abych se oblékla. Strašně jsem se styděla. Přicupitala jsem ke skříni, popadla věci a zmizela v koupelně.
Rychle jsem se oblékla a vrátila se do pokoje. Kien už neseděl, stál s rukama založenýma na prsou a probodával mě svýma chladnýma očima. Ještě pořád jsem byla naštvaná, ale jeho pohled mi naháněl strach. Zůstala jsem stát u dveří. ,, Sedni si." Rozkázal mi chladně.
Bez otálení jsem to udělala, posadila jsem se na postel a ruce si založila pod stehna.
,, Už nikdy se neodvažuj, proti mě pozvednout byť jen ruku." Chlad v jeho hlase mě vyděsil.
,,Ještě jednou se opovážíš a bude tě to stát doživotní odmětí svobody. Nikdy se nepodíváš ven. Budeš zavřená mezi čtyřmi stěnami. " jed mu pomalu ukapával od pusy.
Zděšeně jsem na něj koukala. Strachy jsem se rozklepala. Okna začala pokrývat jinovatka. Elegantně ke mě přešel. ,, Budu vědět o každém tvém kroku. Bez Erena nevytáhneš paty ani z tohohle pokoje. " nějak ze mě opadával strach, vytáčel mě. Jeho arogance, povrchnost, krutost. Zamračila jsem se na něj. To ho vytočilo ještě víc.
Popadl mě za loket a vytáhl na nohy, zacloumal semnou. ,, Ty jedna malá ...." konec věty zanikl v hučení větru kolem nás, zima byla taková, že by se i vzduch okolo dala lámat.
Žhnul a prostupoval mnou vztek. Kdybych neměla ruce zaťaté v pěst, jednu bych mu natáhla.
Chytil mě pod krkem, přitlačil na studenou zeď a u ucha zasyčel. ,, Okamžitě přestaň, nebo tě zabiju. " jen jsem se usmála
,,Na to jsem pro vás příliš cenná."

Díky za přečtení :D znamená to pro mě opravdu moc ;)
Tak co si o tom myslíte? Pište ;)
Ann