Předurčeni pro srst

41.

Vystřelila jsem jako šíp, nohy mi kmitaly jako o závod a já se soustředila jen na svůj cíl.
Ukážu jim že právě sem patřím! Liu jsem nechala daleko za sebou, a řítila se k čáře. Čím blíže jsem byla, tím více jsem přidávala.
Ještě kousem! Jen pár kroků! Jo!
Proběhla jsem okolo pana Colinse a ten zmáčkl stopky. Svalila jsem se na trávu a funěla o sto šest.
O několik vteřin po mě se přihnala i Lia, jen co se zastavila, opřela se rukou o kolena a zhluboka oddechovala.
Mrkla jsem na učitele, zíral střídavě na stopky a na mě. Nevěřícně zavrtěl hlavou a pomalu vykročil k ostatním, následovala jsem ho a Lia, ta ještě rozdýchávala běh.
Všichni na nás netrpělivě čekali, každý chtěl vědět jak to zaběhl. Různě se povalovali po trávě a odpočívali.
Posadila jsem se vedle ležícího Jacka a cvrnkla ho do čela. Otevřel oči a zeširoka se na mě usmál. Vyplázla jsem na něj jazyk, kývla směrem k panu Colinsovi, který už měl přepsané výsledky a chystal se nám je povědět.
Mrkl do papíru a na nás, u mě se malinko zarazil. Co se děje? Nejistě jsem se na něj usmála. Nikdo se nebavil, všichni vyčkávali a mě to nesnesitelné ticho ubíjelo.
,,No musím říct, že jsem opravdu mile překvapen. Všichni máte chválihodné výsledky."
Pronesl uznale.
,, Řeknu vám jen první tři nejrychlejší a zbytek vám vyvěsím na nástěnku u kabinetu."
Každý z nás se v očekávání napnul.
,, Nejrychlejší byl jako vždycky Jack s časem 9:45, druhý je Will 10:20 a třetí...." Ať jsem to já, ať jsem to já, ať jsem to já! Opakovala jsem si v duchu a chytla v pěst trávu, na které jsem seděla. ,, .....Nick 10:58."
Byla jsem zklamaná, tajně jsem doufala že bych se mohla umístit a ukázala že na to mám, mezi ně patřit.

Zahráli jsme si ještě softball, byla jsem v týmu s Jackem, Alexem, Tess, Troyem, Johnem a ještě s jedním klukem, kterého zatím neznám.
I když jsme prohráli, skvěle jsem si to užila. Sem tam jsem se podívala po Willovi, neustále jsem na sobě cítila jeho pohled, ale když jsem se na něj ohlédla, schválně uhl očima.
Co mu je?
Kdykoliv jsem hledala Zelenoočka, střetla jsem se s chladným pohledem Nicka. Neustále mě pozoroval, potom ale nastal šok.
Usmál se na mě!
Nasadil svůdný pohled, při kterém mu určitě všechny padnou k nohám, ale mě to nijak nepřitahovalo.
Co to sakra dělá?

Šatny máme spojené dohromady, v přední části se převlékají holky a v zadní kluci. Dělí nás od sebe dvě řady modrých kovových skříněk.
Při převlékání, Lia vypýskla.
,,Proboha co máš s nohou?"
V první chvíli jsem nevěděla co říct, pravda to ale určitě nebude.
,,O víkrndu jsem nabourala, když jsem jela na kole." Zalhala jsem. Nechci aby někdo věděl, co se stalo. Jedinou vyjímkou je Mia.
,, No vypadá to hrozně." Řekla soucitně. Tess si za námi odfrkla a protočila oči.
Rychle jsem si natáhla kalhoty, zabalila věci a vypadla ven, abych nemusela odpovídat na další otázky.
Prošla jsem chodbou až ke kabinetu tělocviku. Na stěně hned vedle vysela dřevěná nástěnka a na ní nejrůznější papíry. Našla jsem si záznamy školního týmu a kolonku sprint. Rovnou jsem jela prstem od spoda a hledala své jméno.
,, Tak kolikátá jsi?" Ozval se za mnou vesele Jack.
,,Vydrž." Nic....nic....pořád nic..... ááá tady. Cože? Zírala jsem na to číslo v pořadníku.
,,Páni jsi čtvrtá, s časem 11:09!" Zajásal Jack. Nadšeně jsem nadskočila.
Joooo!! Pomyslela jsem si, takovou radost jsem už dlouho neměla.
Zničeho nic mě Jack popadl za pas, vytáhl na špičky a objal. Byla jsem tak nadšená, že jsem mu objetí opětovala.
Můj šestý smysl mě upozornil, že tam ještě někdo je. Zvedla jsem hlavu a strnula.
Na konci chodby stál Will! Na tváři se mu mihla bolest, kterou hned schoval pod kamenný výraz.
Ruce zaťal v pěst, než jsem stačila cokoliv udělat, zmizel za rohem.