69.

2.6K 208 35
                                    

Do očí se mi vedraly slzy, na prázdno jsem polkla, abych je zastavila, ale nevyšlo mi to. Jedna unikla a brázdila si cestičku po mé tváři.
V hlavě mi hučelo a zatmělo se mi před očima. Hruď se mi svírala tak, že jsem se mohla sotva nadechnout. Brnělo mě celé tělo.
Nedokázala jsem se ani pohnout, jen jsem seděla a zírala do davu na líbající se pár. Neexistovalo pro mě nic jiného, jen ti dva. Hudbu jsem přes vřískot v mé hlavě neslyšela.
Stalo se mi to zase! Další kluk do kterého jsem se zbláznila, ale pro něj jsem neznamenala nic.
Unikla mi další slza.
Záblesky světel barevně osvětlovaly taneční parket a já chvílema viděla rudě, modře zeleně, žlutě i bíle.
Pevně jsem zkousla čelist, z dásně se mi prořezávaly špičáky, abych tomu zabránila, sevřela jsem prsty v pěst a zaryla si nehty do dlaní. Dost to bolelo, podívala jsem se na své ruce a zděšeně zalapala po dechu. Nebyly zo nehty, ale drápy.
V tu chvíli mi to došlo.
Měním se!
Vyskočila jsem na nohy a naposledy se podívala na Willa, našla jsem dvě nádherné zelené oči, jak se na mě nešťastně dívají. Diana se k němu znovu přitočila. Zaplavila mě vlna vzteku a zrady.
Na šíji jsem ucítila silné pálení. Celé mé tělo obklopila silná bolest, cítila jsem jak se mé kosti dávají do pohybu. Ani kdybych chtěla, nemohla jsem tady zůstat. Rozeběhla jsem se pryč, tlačila jsem se davem k východu. Oči mi probleskovaly a mé lícní kosti se začaly protahovat.
Slyšela jsem ho za sebou.
,,Počkej!" Nevnímala jsem ho.
,,Eleno prosím stůj!" Volal na mě, ale já ho ignorovala. Vyběhla jsem schody a vší silou zatlačila do poklopu. Svíral se mi hrudník, spánky mi pulzovaly jako o závod a z očí se mi řinulo tolik slz, že jsem viděla rozmazaně. Potlačovala jsem své vnitřní já a to se snažilo vší silou vyrvat ven. Nedokázala jsem ho udržet, neměla jsem na to dost sil a po pravdě jsem ani nechtěla.
Seskočila jsem z karavanu a vrhla se k lesu za ním. Propletla jsem se mezi prvními stromy, zakopla o kořen a rozplácla se do vlhkéhé hlíny.
Necítila jsem bolest, mé tělo bylo tak otupené, že necítilo už vůbec nic. Zůstala jsem ležet a nechala svého vlka, aby se ukázal. Převtělila jsem se.
Tlak povolil a mé tělo se změnilo do zvířecí podoby. Šaty se rozervaly a stejně jako bunda padly na zem po kusech. Boty popraskaly ve švech a sklozly mi z mohutných tlap.
Naštěstí taška zůstala neponičená a na mých zádech. Opatrně jsem jí zuby přetáhla přes hlavu a nacpala do ní všechno, co zbylo z mého oblečení.
Zastříhala jsem ušima a trhla hlavou zpět k přívěsu. Viděla jsem, jak z něj kdosi vyběhl.
Will!
Znovu mě bodlo u srdce a sevřela se mi hruď. Přikrčila jsem se za keřem, abych nebyla vidět a čekala co se bude dít. Zběsile se rozhlížel.
Křečovitě jsem dýchala, a pozorovala ho. Jen to, že jsem ho viděla, mě bolelo. Nechtěla jsem brečet, ale nešlo to zastavit, byl jako můj spouštěč. Znovu mě rozbolela hlava.
Z ničeho nic se otočil k lesu a díval se mým směrem. Ne nedíval se mým směrem, díval se přímo na mě.
To je přece nesmysl! Nemůže mě vidět! Jsem dobrých třicet metrů od něj, je tma a jsem schovaná v temnotě lesa, za keřem a stromy. To není možné!
Jakoby se mi díval přímo do očí. Pomalu se vydal k lesu, ke mě! Zpanikařila jsem.
Ticho noci prořízla hlasitá rána, dveře přívěsu se rozlétly. Will sebou trhl a otočil se na Nicka, stojícího na schůdkách.
To byla moje šance! Otočila jsem se a zmizela hluboko do lesa.









Předurčeni pro srstKde žijí příběhy. Začni objevovat