Předurčeni pro srst

74.

Chvilku mi neodpovídal.  Rozběhla jsem se a skočila zpátky do postele. Měká madrace mě lehce odpružila a já se ještě chvilku houpala na molitanové podložce. Zachumlala jsem se do peřiny a rozjařeně sledovala roh místnosti.
Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji. Tak tohle mi neuvěřitelně zvedlo náladu! Fakt se mi to podařilo, ani nevím jak! Prostě se to stalo.
Jsem vážně dobrá!
Modrá záře dočista vyprchala, ale energie ne. Proudila v mém těle všemi cévami a jemně mě z toho brnělo tělo. Zavřela jsem oči a čekala na jeho reakci. Asi se teď dívá z okna a je nadšený mými schopnostmi.
,,O dost lepší, ale mám pocit že to náš problém nevyřešilo."
Tohle je naprostá bomba, lepší než esemesky!
Slyším tóny a nálady v jeho hlase, má tak příjemně hluboký hlas. Někoho mi nepatrně připomíná, ale koho?!
,,Jaký problém?" Byla jsem malinko zmatená. Co se mu zase nezdá? Sníh je pryč a všechno se vrátilo do normálu. Poklidná a slunečná neděle, jako každá jiná co víc si přát?
,,Schrneme si to. Z ničeho nic, se uprostřed léta strhla sněhová vánice a za noc napadal asi metr sněhu, který hned druhý den okolo poledního všechen bez jakéhokoliv rozumného vysvětlení roztál. Jsem jediný komu to připadá zvláštní?"
Zněl trochu popuzeně.
Hm...asi z toho nemá zas takovou radost, jak jsem předpokládala.
Takhle jsem o tom nepřemýšlela, má celkem pravdu.
,,Co se stalo že si rozpoutala takovou pohromu? Nebo to bylo jen tak, že si neměla co dělat? "
Nechtělo se mi nad tou příčinou přemýšlet, nejraději bych celý včerejší den nenávratně vymazala ze své paměti.
Trochu mě to rozesmutnilo.
,,Nic se nestalo."
Odpověděla jsem mu tou klasickou a ohranou větou, která všem jasně signalizuje pravý opak. Bylo mi v celku jasné že to nezabere a bude se dál vyptávat, ale co kdyby se stal zázrak?
,,Jasně, takže co se stalo?"
Jak jinak, nezabralo to! Co jsem čekala.
Otráveně jsem si povzdechla. No fajn! Asi bych mu to měla říct, ale musím z toho vybrat jen důležité a také nic neříkající pasáže, které by mu neprozradily kdo jsem. Přeci jen jsem to ještě zkusila.
,,Stejně tě to nebude zajímat, netýká se tě to."
Asi vteřinu bylo ticho.
,,Netýká? Jen si na sebe upoutala pozornost lovců a podle našich zdrojů jsou ti na stopě! Což znamená, že si v pěkným průšvihu! Modli se, ať si to všechno nechala roztát dřív, než se dostali moc blízko!"
Ne že by na mě zrovna křičel, ale byl dost naštvaný. Má pravdu, tohle jsem dost pokazila.
Jak se moje dobrá nálada objevila, tak zase zmizela.
,,Všichni si teď budeme muset dávat strašnýho majzla, tak mi netvrď, že se mě to netýká!"
Všichni? Takže je ve smečce! Jak jsem předpokládala, no alespoň něco vím. Není tady sám a to znamená, že o mě vědí.
Bylo mi vážně nepříjemné o tom mluvit, ale na druhou stranu má právo to vědět.
Zavrtěla jsem se na posteli a několikrát si svou odpověď prošla, jestli je dostačující a zároveň v celku schrne mou situaci.
Pak jsem mu konečně odpověděla.
,,Včera se kluk, o kterém jsem si  myslela, že pro něj něco znamenám cucal s jinou."
Bylo ticho, žádná odezva. Znejistěla jsem a začala panikařit, co si o mě teď musí asi myslet!
Trvalo to dlouho, než mi odpověděl.
,,Takže si ohrozila celou naší existenci kvůli klukovi?"
Z jeho hlasu jsem nedokázala nic vyčíst, byl tak neutrální.
,,Jsem naprostý idiot a už se to nebude nikdy opakovat. Vyřešila jsem to. Moc se omlouvám."
Zkoušela jsem to alespoň trochu vyžehlit.
Zase, dlouhé a trapné ticho.
Ulevilo se mi, když jsem uslyšela jeho hlas, ale jen na chvilku, než mi došel význam jeho slov.
,,Přijď v jedenáct, na naše obvyklé místo."
Strnula jsem a bezděčně si přehrávala jeho poslední slova. No bezva! Pomyslela jsem si ironicky.
Zněl vážně dost naštvaně. Jen doufám, že ho to do večera přejde, nechci se s ním hádat. Nemám na to moc sil a po pravdě ani žádné proti argumenty.
Pěkně jsem to zpackala a teď si ponesu následky. 

Ahojky :D
Mám na vás takovou otázku :D kolik si ještě představujete, že by tato kniha mohla mít kapitol? Je to pro mě celkem zásadní otázka ;) prosím nepište číslovky neurčité, jako například - hodně :D
Díky :*

Ann