Poslední tóny

Kapitola 49.

Kayla

"Říkala jsem ti, že se do mýho oblečení nevlezeš prsama," zašeptala Jane potichu, abychom nevzbudily její rodinu.

"Něco s menším výstřihem tady nemáš?" zeptala jsem se, když jsem uviděla svoje prsa, jak málem vypadávají z trička, co mi Jane dala.

"Tady černej rolák, ten ti asi bude, protože je strečovej." Podala mi kus černého oblečení a k němu dodala ještě zelenou sukni. Ve výsledku z toho byl docela dobrej outfit.

"Doufám, že pořád oba žijete," zažertovala jsem, když jsem otevírala dveře od auta. Jeremy byl pořád vzadu a Brent vepředu, oba se zdáli živí a zdraví. Sice v autě bylo ticho, ale možná lepší, než kdyby se hádali.

"Tak jsme snad dospělí, ne?" Otočil se na mě Brent s úšklebkem na tváři.

"No technicky vzato ne," namítla jsem a nasedla na zadní sedadlo vedle Jeremyho.

Ani mě nepřekvapovalo, když Brent zamířil do stejné čtvrti jako bydlel on. Čtvrt zbohatlíků, nazvala bych to. Celé to bylo docela bizarní, jak všichni byli slavnostně oblečeni. V životě bych si nemyslela, že vánoční ples se promění na privátek u Trevora, ale nestěžuju si.

"Zdravím vás, přátelé," zahlásil Trevor do mikrofonu, aby upoutal pozornost nás všech. Jak často mají lidi doma jen tak mikrofon?
"Jsem rád, že jsme se tu sešli v takovém akorát počtu, takže doufám, že se to nezvrtne v něco horšího, tohle má být jen taková pohodová afterparty s kamarády a zároveň jelikož se pomalu blíží půlnoc a já mám zítra narozky, tak i oslava. V kuchyni na lince je několik druhů alkoholu a taky plastový kelímky, v garáži je stůl na beerpong, fotbálek a karaoke, všechno jen pro vás. A prosím, pokud budete chtít jít někoho přefiknout, nahoře je pár pokojů. Některý jsou zamčený, hlavně ložnice mé mámy, tam může mrdat jenom ona, takže to prosím ani nezkoušejte."
Skupinka se zasmála a pomalu se každý rozešel do kuchyně. Bylo nás tu tak třicet, víc ne, a většinu hostů tvořili basketbalisti.

"A tebe sem pozval kdo?" uslyšela jsem za sebou mužský hlas, když jsme si nalívali gin s tonikem do kelímku. Ať žije ten, kdo vymyslel gintonic!

Když jsem se otočila, stál za námi Thomas Lewis, aneb pokud si nepamatujete, boreček, kterého jsem už někdy v září poslala do prdele a který dělá špatné párty. Očima propaloval mého nejlepšího kamaráda, který postával vedle mě, ruce nezaujatě založené na hrudi.

"Já," okamžitě jsem se ozvala, abych Jeremyho bránila. Lewis se na mě jenom posměšně ušklíbl.

"No a tebe pozval kdo, květinko?" Frajersky se ke mně naklonil, snad aby mě zastrašil tím, jak byl vyšší, a zadělal mi jeden pramen vlasů za ucho. Já okamžitě ucukla, periferně jsem viděla, jak se Jeremy natahuje pro jeho paži, aby ho mohl odtáhnout pryč, zezadu se na něj navíc chystal i Trevor s Brentem, kteří celou tuhle situaci také sledovali.

Všechny jsem je ale zastavila a zřejmě i překvapila, když jsem hrdě narovnala hlavu a prskla Thomasovi do obličej několik upřímných slov: "Nevím, co si o sobě myslíš. Máš pocit, že mě jako zastrašíš, když si tady přede stoupneš se širokýma ramenama a budeš se tvářit, jako že ti patří celej svět?" Teatrálně jsem rozhazovala rukama. Ruch v kuchyni utichl a všichni věnovali pozornost tomu, co říkám. Kaylo, tohle je tvoje šance...

"Víš, některý lidi, obzvlášť takoví, jako jsi ty, by se měli naučit chápat to, že ne všichni si z nich sednou na prdel. Je to trapný." Zadívala jsem se mu přímo do očí a doufám, že on v těch mých viděl to znechucení, s jakým se na něj dívám.

"Jo a mimochodem, tohle," z kapsy jsem vytáhla svůj balíček žvýkaček a jednu jsem mu podala - naštěstí jsem měla takové ty páskové, "to je žvýkačka a měl bys ji občas použít." 

Lewis byl tak v šoku, že se ani nijak nebránil. Zřejmě si na chlapce nikdo jen tak nedovolí otevřít pusu.

"Jo a pro upřesnění, Kaylu jsem pozval já," ozval se do ticha, které stále trvalo, Brent.

"Jo! A jeho jsem pozval já," nasadil tomu korunu Trevor.

Vděčně jsem se na kluky usmála, na všechny tři. Byla jsem ráda, že jsem teď se všema vycházela vcelku dobře. Rty jsem naznačila tiché díky a pak raději Jeremyho vytlačila pryč z kuchyně, aby nedošlo k dalším potyčkám. Chtěla jsem se dneska bavit a ne hádat!

Brent

"Tady jsi, říkala jsem si, kam jsi zmizel," přerušil moji chvilku klidu hlas včelky. Stála vedle ledničky, o kterou se opírala, a s rukama založenýma na prsou si mě přeměřovala očima.

"Jo, na chvilku jsem potřeboval klid. Dnešek byl dost náročnej," povzdechl jsem si a napil jsem se ze své sklenice s whisky, kterou tu rozhodně měl Trevorův nevlastní táta. Bylo asi půl druhé ráno a mě z toho všeho už šla hlava kolem.

"To jo," ušklíbla se a sedla si na barovou židličku vedle mě.

"A proč jsi ty zabloudila až sem?"

"Hledám parťáka na beerpong," sladce se na mě usmála a nasadila psí pohled. Neměl jsem moc náladu teď hrát nějakou hru, ale jí zkrátka nešlo odolat. "Nechceš se náhodou přidat?"

"Myslíš, že dokážu odolat těm tvým kukadlům?" zasmál jsem se a už jsem se rovnou zvedal. Kayla se jenom nadšeně usmála a zamířila se mnou v patách k pingpongovému stolu, co stál v garáži. 

"No paráda," nadšeně zatleskala Jane, když nás uviděla a už si brala malé plastové míčky do dlaní. "Napadlo nás, že bysme si mohli zahrát kluci proti holkám, takže super, že se přidáš, Brente."

"No, nevím, jestli je to dobrý nápad," nervózně se zasmála Kayla a podrbala se na zátylku. Upřímně jsem taky nevěděl, jestli já jako pár s Jeremym budeme fungovat.

"Ale no tak, Jeremy se tady pořád vytahuje, jak je strašně dobrej, ale já moc dobře vím, že Kayle to taky jde, takže by to mohl být zajímavý zápas."

"Já si myslím, že to zvládneme," rozhodl blonďák a věnoval mi zamyšlený pohled. Jen doufám, že nepřemýšlí nad tím, kam schová moji mrtvolu...
Moje napětí ještě vzrostlo, když se mě zeptal, jestli mi jen něco může říct. Zaraženě jsem polknul, přikývnul a poodešel stranou s ním za mými zády. To, že otáčet se k němu zády, když jsem měl podezření, že se mě chystá zamordovat, je vážně hloupý nápad, mi došlo až pozdě.

"Hele já jen," na chvíli se odmlčel a přemýšlel, co vlastně chce říct, "jak jsem ti tenkrát na tom zápase řekl, ať se od Kayly držíš dál... Přehnal jsem to a nebylo to ode mě fér, takže sorry, jsi vlastně celkem v pohodě týpek."
Tu ránu, kterou způsobil ten kámen, co mi teď spadl ze srdce, museli podle mě slyšet až někde v Brazílii.

"Já si to zasloužil," ujistil jsem ho. Jeremy se tomu pobaveně zasmál a zakroutil hlavou.

"Tak teď je pojď rozdrtit, ať dokážeš, že jseš frajer." Dal mi herdu do zad a popostrčil mě se smíchem zpátky k holkám. Obě na nás zíraly, div jim nevypadly oči z důlku. Kayla se navíc ještě zamyšleně mračila, až mě to donutilo vzít jeden pingpongový míček a hodit jí ho do obličeje, čemuž se Jeremy zasmál.

"Nemrač se!" zazubil jsem se na ni a pak vyzývavě nadzvedl obočí.

"Moc si nevyskakuj, panáčku," zamračila se na mě ještě víc, "to, že umíš trefovat míč do koše neznamená, že ti to půjde i do plastovýho kelímku."