Poslední tóny

Kapitola 86.

Kayla

Začalo období maturit a pro všechny učitele to najednou bylo hektické. Ti, co neseděli v komisi a nebo nedělali dohled u písemných testů, suplovali, takže si na mě Hillová zvládla udělat čas až ve středu odpoledne. Končili jsme až osmou hodinou, tudíž v 15:40, a když jsem se rozloučila se svými kamarády, připadalo mi, že jsem ve škole úplně sama.

Brent chvilku trval na tom, že na mě počká a pak spolu něco podnikneme, protože dnes neměli trénink, ale poslala jsem ho domů s tím, že nevím, jak dlouho to bude trvat a navíc pak musím jet s Tori do Eugene. Do její kvalifikace nám zbývalo posledních pár dní. Už příští víkend to vypukne a my se teď s Terencem snažili z Tori dostat absolutní maximum. 

Je mi jí docela líto, protože gymnastice teď obětovala hrozně moc času, který by třeba mohla trávit s kamarádkami. Ale tohle byla realita tohoto sportu. Hodiny a hodiny trénujete jenom pro to, aby se o vašich dalších krocích rozhodlo během jedné sestavy, tedy zhruba 2 minut. Tori si ovšem nikdy nestěžovala, ještě byla v tom věku, kdy pro ni gymnastika byla vším a spoustu jejích kamarádek ji dělá taky. Když nad tím teď tak přemýšlím, tak jediní, kdo už by chtěli pauzu, jsem asi já s Terencem a Jill, což je Toriina běžná trenérka.

Ztracená ve svých myšlenkách o gymnastice jsem bloudila vylidněnou školou, až jsem si málem nevšimla party čtvrťáků, co se hromadili na chodbě, kterou jsem procházela. Až když jsem periferně uviděla zrzavou hřívu, došlo mi, že se jedná o Brynn a část její třídy. Musel je čekat nějaký didakťák nebo něco takového.

"Brynn," s úsměvem jsem k ní zvedla pohled. Vlasy měla stažené pryč z obličeje do uhlazeného culíku a na tváři jí seděl nervózní výraz. Měla na sobě saténovou smaragdově zelenou košili, která vytahovala zelenou i z jejích očí a skvěle seděla k jejím naoranžovělým vlasům, které si očividně stále udržovala. Její boky obepínala upnutá černá sukně a nejistě balancovala na černých lodičkách s dost vysokým podpatkem.

"Kaylo," nadšeně mě pozdravila a pevně mě objala.
"Dlouho jsem tě neviděla, gratuluji ke vztahu. Když jsem vás spolu viděla, tak jsem se málem roztekla," řekla mi, když se ode mě odtáhla. Držela mě za ramena a zkoumavě si mě prohlížela.

Mluvila hrozně rychle, takže jsem ji musela zklidnit: "Dýchej prosím tě, abys ještě neomdlela. Moc ti to sluší mimochodem."

"Já vím, promiň, ale za zhruba deset minut nás čeká didakťák z angličtiny a jsem dost nejistá. A díky." Nervózně stiskla moje dlaně a zhluboka vydechla, jak se snažila uklidnit.

"Jsem si jistá, že to zvládneš na jedničku," snažila jsem se jí nějak pomoct.
"Budu ti držet všechny palce co mám, slibuju."

"Ty jsi zlatíčko, díky moc," věnovala mi děkovný pohled.
"Vlastně si asi ještě skočím radši na záchod, jinak se napětím počůrám."

"Tak to radši jdi, ať se nestane nějaká nehoda," zasmála jsem se a s rozloučením jsem ji propustila. Chudák, tohle jí nezávidím a dost se děsím toho, že mě to čeká už za rok.

Rozhlédla jsem se kolem, jestli je tu ještě někdo, koho znám. Nebo hledala jsem především Jacoba, protože jsem mu chtěla popřát hodně štěstí. V jednu chvíli se moji oči setkaly s Robertem, který tenkrát prováděl Itálii na té basketbalové soutěži v listopadu. S úsměvem, který narozdíl od Brynn vypadal naprosto klidně a nenuceně, mi zamával. Také jsem se na něj usmála a ukázala mu palce sevřené v pěstích, abych mu vyjádřila moji podporu. Vrátilo se mi gesto zdvižených palců a pak se obrátil k jeho spolužákovi. Někde tu zřejmě bude ještě Sean, který zase provázel Kanadu, ale teď jsem ho nemohla najít.