Poslední tóny

Kapitola 37.

Brent

"No a jelikož se nám pomalu blíží konec roku a na konci ledna uzavíráme první pololetí, čeká nás pololetní projekt," prohlásil pan Seaquel, který nás učil finanční gramotnost. To bylo něco, co mě bavilo a jeho hodiny mi vážně daly něco, co v životě využiju a vlastně už i využívám.

"Nalosoval jsem náhodné dvojice a vaším úkolem bude vytvořit společně imaginární byznys. Je mi jedno, co za byznys to bude. Restaurace, hotel, kavárna, realitní kancelář, to je na vás. Vaším úkolem je vymyslet, co to bude, název, najít si skutečné prostory, spočítat, jaké budou vaše výdaje za nábytek. Nejspíš si budete muset vzít nějakou půjčku na rozjezd vašeho podniku, takže uvedete, u které banky byste si vzali půjčku, jaké jsou úroky. Zkrátka chci, abyste si vytvořili vaši malou firmu, uvedli, jaký je cíl vaší firmy, kde firma sídlí, váš měsíční rozpočet, chci vědět, jak k vám nalákáte zákazníky."

Tohle se mi líbilo. Znělo to jako něco, co v životě spousta z nás využije. Trochu jsem se bál, abych neskončil s někým, jako byla Seina, ale teď jsem vycházel se svými spolužáky lépe, než kdy  jindy, takže ten strach nebyl zas tak velký. Všechny moje pochyby ale opadly, když jsem zjistil, že mě pan Seaquel spojil s Kaylou.

Problém byl, že Kayla se už týden neukázala ve škole. Nemluvil jsem s ní od turnaje, což je už dva týdny zpět. Nevím, co se s ní děje, ale teď to budu muset zjistit. Došlo mi, že jsem se mohl zeptat Jane nebo Owena, ale rozhodl jsem se, že bude lepší, když prostě zkusím zajet k nim domů. Dnes mám navíc po škole volno, takže to skvěle vychází. 

Celý den jsem přemýšlel nad tím, co za byznys bychom mohli vytvořit. Navíc mi došlo, že Kayla vlastně z části vlastní jejich rodinnou firmu, o tom se letmo zmínila tu noc po párty, takže nejspíš má zkušenosti a ví, co všechno je potřeba k vytvoření úspěšné značky. Myslím si, že budeme dobrá dvojka.

Cestou ze školy jsem se ještě stavil v kavárně. Nevěděl jsem, sice, co za kafe Kayla pije, ale chtěl jsem jí nějak udělat radost a vím, že kávu má ráda. Naštěstí za pultem stál Bryan, přítel Brynn, který se s Kaylou znal, takže jsem se ho zkusil zeptat, jestli si nepamatuje, co si objednává. Chvilku na mě zíral jako na totálního idiota, ale pak se rozesmál.

"Kayla? Flat white a nebo velké cappuccino, ale častěji ten flat white."

"Tak teda jednou flat white a já si dám laté macchiato, oboje s sebou prosím," nadiktoval jsem Bryanovi celou objednávku a on se okamžitě vrhl do přípravy.

"Proč vůbec objednáváš Kayle kafe zrovna ty, smím-li se zeptat?" Bryan se zamyslel.

"Děláme spolu projekt, tak jsem si říkal, že s kávou to půjde líp," pokrčil se rameny.

"To jo, s kávou je všechno jednodušší." To bylo to poslední, co řekl.

Nevím nevím, jestli je s kávou všechno jednodušší. Stál jsem u jejich branky a zazvonil už asi potřetí a pořád mi nikdo neotvíral. Už jsem se otáčel k odchodu, když se otevřely hlavní dveře a na zápraží vyšla Kayla zabalená do županu. Když mě uviděla, zmáčkla u nich v chodbě nějaký čudlík, který mi otevřel branku.

"Co tady děláš?" zeptala se, když  jsem stál téměř u ní.

"Nesu ti kafe," nejistě jsem se usmál. Její zamračený pohled povolil a její obličej se pomalu uvolnil.

"To je hezký, ale pořád nechápu, čemu vděčím za tvoji návštěvu."

"Nemůžu ti to říct vevnitř? Docela mrznu a jsem si jistej, že tobě taky není v tom županu nejtepleji." Prohlédl jsem si ji od hlavy k patám. Byla nenamalovaná, pleť bledou, na sobě župan, široké tepláky a chlupaté ponožky. Hnědé kudrliny na hlavě měla lehce rozcuchané.

"Jsem nemocná, beru antibiotika," zaprotestovala, ale i tak vešla dovnitř a nechala mě taky vejít.

"Aha, tak jestli chceš ležet, tak já klidně odejdu," zaváhal jsem.

"O to nejde, spíš aby ses nenakazil, i když  já bych teda už neměla být infekční."

"Já jsem asi ochotnej to risknout, jestli ti to teda nevadí," ušklíbl jsem se.

"Pro mě za mě," lhostejně pokrčila rameny, "ale nejspíš na mě není moc příjemný pohled, právě jsi mě vzbudil."

Znovu jsem si jí prohlédl. Vypadala trochu rozespale, to byla pravda, ale i v tmavě modrém županu jí to slušelo. "Vypadáš dobře i tak."

"Jo," odfrkla si, "to určitě." Protočila očima a přešla do obýváku. "Cože tady vlastně děláš, teda kromě toho, že jsi mi přinesl kafe?" zeptala se, když jsem došel za ní.

"Děláme spolu projekt do finančka," prozradil jsem jí, proč jsem se zničehonic objevil u její branky. "Máme vytvořit svoji vlastní imaginární byznys, dát dohromady finanční plán, najít si reálné prostory a tak. Je to hlavní známka do pololetí. No a jelikož ses týden neobjevila ve škole a nechtěl jsem Jane s Owenem otravovat zbytečnými otázkami, napadlo mě, že rovnou zkusím zajet k vám domů. A taky jsem si říkal, že ti alespoň koupím kafe, abys mě nevyrazila rovnou ode dveří."

"Proč bych tě měla vyrazit ode dveří?" Zamračila se. Měl jsem chuť jí na to upozornit, ale teď nebyla ta vhodná chvíle.

"Nevím, naposled, když si kolem mě prošla, tak jsi měla slzy v očích a vypadala si, že bys mě nejraději zabila." Nervózně jsem se poškrábal na zátylku a raději jsem jí předal její kelímek s kávou. Je mi jasné, že momentálně chodím po dost tenkém ledě.

"Jo, ty myslíš minulý pondělí," povzdechla si a pokývala hlavou, "to jsem měla vážně blbou chvilku. Rozhodně jsem neměla v plánu se tam před všema rozbrečet a jestli jsem se tvářila, že tě chci zabít, tak to promiň, tak to vůbec nebylo, jen jsem byla neskutečně naštvaná sama na sebe."

Nadechoval jsem se, abych jí mohl odpovědět, ale přerušila mě: "Mimochodem jak sakra víš, že piju flat white?"

"Mám své zdroje," zazubil jsem se a ona se znova zamračila. Teď už jsem to nevydržel. "Nemrač se," zasmál jsem se a zmáčkl jí nos. Bylo to skoro, jako bychom se vrátili o tři měsíce zpět na pláž.

"Nech toho," zasmála se a setřásla mou ruku. "Tak zdrojům vyřiď, že má dobré informace, ať už je to kdokoliv. A díky za kávu no."

"Zeptal jsem se Bryana," vyzradil jsem jí mého tajného informátora.

"A on se s tebou bavil jo?"

"Proč by se se mnou neměl bavit?" Teď jsem to byl já, kdo se zamračil.

"Tak jsi kamarád Jacoba a Bryan ho úplně nemusí, pochopitelně."

"Hele já s Brynn vycházím v pohodě," zvedl jsem ruce do vzduchu, "jsem v téhle záležitosti plně na její straně, Jacob je idiot, že promarnil tuhle šanci."

Kayla se na mě na chvilku zadívala a přimhouřila oči. "To upřímně cením, že jsi na její straně."

"Abych řekl pravdu, Vivien fakt nemám rád, protože Jacoba pořád jen využívá," povzdechl jsem si.

"Není nad upřímnost," řekla potichu, skoro spíš jen tak pro sebe a sedla si na gauč.

"Docela ti závidím to, že umíš být vážně upřímná i k lidem, co máš fakt ráda."

"Taky se mi to ne vždycky vyplatilo," pokroutila hlavou, "ostatně ty o tom víš svoje." Moc dobře jsem věděl na co naráží. "Lidi nemají rádi tu ošklivou pravdu, ať už o nich, nebo o jiných."

"Už zase až moc přemýšlíš, Kaylo," zasmál jsem se a i ona se ušklíbla.

"To dělám celý svůj život."