Poslední tóny

Kapitola 48.

Jeremy

"Holka, ten kluk je z tebe úplně udělanej, měl bych žárlit?" zasmál jsem se vzal jsem Kaylu kolem ramen. Brentovi vážně málem vypadly oči a to ještě neviděl výstřih těch šatů... No co? Jsem taky přece jenom muž.

"Nepřeháněj," zakroutila nesouhlasně hlavou, ale na tváři jí seděl spokojenej úsměv. Byl jsem si víc než jistý, že začíná mít Sanderse ráda víc než jen jako otravnýho frajírka, s kterým se jí dobře povídá. A jakoby i když já osobně ho moc nemusím, pokud to je něco, co Kayla chce, budu ji v tom podporovat.

"Málem mu ukápla slina," přidala se ke mně Jane, "jakoby dneska ti to fakt sluší, takže se mu nedivím."

"Ježiš nechte toho, nebo se ze všech těch lichotek začnu červenat," Kayla si dlaněmi zakryla obličej, "však já bych řekla, že všichni dneska vypadáme kurva dobře."

"To jo, ale žlutá je zkrátka tvoje barva, zlato," usmála se na ni Jane. Jane byla skvělá kamarádka a já jsem byl neskutečně rád, že Kayla našla někoho jako je ona a Owen. Jako bych ho svými myšlenkami přivolal, za pár sekund se v našem zorném poli objevil v narůžovělém obleku v doprovodu Leviho.

"Čaute, koťátka," zasmál se černovlásek a nadšeně nás všechny objal. Měl jsem Owena rád. Už jen to, že nám říkal koťátka bylo prostě vtipný, trochu divný, alespoň pro mě jakožto hetero kluka, ale zas tak mi to nevadilo. "Musím říct, že vypadáte k nakousnutí, obzvlášť vy, dámy. A, Jeremy, je fakt cute, jak ti ladí motýlek a kapesníček ke Kayliným šatům."

"Taky ti to sekne, v životě bych neřekla, že ti bude tahle barva slušet, ale vypadá to fakt dobře," pochválila Jane svého nejlepšího kamaráda. "A Levi ty prostě vypadáš sexy, ale to jsme si u tebe už zvykli."

"Tak pozor! Ten oblek jsem vybírala já, nebo nevybírala, ale přinutila jsem ho, aby si ho koupil," vložila se do jejich rozhovoru Kayla.

"Však říkám, že vypadá dobře," Jane zvedla ruce do vzduchu, "pojďte si raději pro něco na bar!"

Nabídka baru byla značně limitovaná. Bylo mi jasné, že tady alkohol asi nepořídíme, ale alespoň něco slabého by se na uvolnění atmosféry hodilo. Přišli jsme do sálu v půlce proslovu nějaké jejich učitelky, který ale neposlouchali ani oni, natož já jako nestudent jejich školy. Našli jsme si místo na stání u jednoho kulatého stolku a raději jsme si povídali o všem možném. Měl jsem tak možnost poznat se víc s Levim, s kterým jsem se zatím viděl jen jednou po tom našem prvním zápase v sezoně. Nebo já jsem se i s ostatními viděl jen jednou, ale přece jenom jsem toho díky Kayle věděl o Jane a Owenovi víc.

"A teď mi dovolte na pódium pozvat naše dva studenty. Violet Benettová a Brent Sanders, tak zní jména našich vítězů soutěže o krále a královnu plesu z minulého roku. Violet s Brentem si pro vás připravili také nějaká slova na začátek plesu a zároveň nám spustí hlasování o nového krále a královnu," zahlásil najednou muž, který podle ostatních byl ředitel, do mikrofonu.

Brent s tou jeho Violet za hlasitého potlesku vylezli na pódium. Violet byla ve svém živlu, to jsem poznal, aniž bych ji znal. Nadšeně se usmívala a mávala na všechny strany, zatímco Brent vedle ní jen zaraženě stál jako kůl v plotě.

"Nevypadá moc nadšeně," konstatoval jsem a hlavou jsem kývl jeho směrem.

"Asi má raději žlutou než červenou," ušklíbla se Jane a já jsem se její poznámce také musel zasmát. Tohle se jí povedlo. Kayla nad tím jen zakroutila očima a dala jí lehkou ránu do ramene.

"To bylo dost dobrý," uznal jsem a nastavil jsem Jane pěst, abychom si mohli ťuknout.

"Díky díky," poděkovala a spokojeně se zazubila.