Poslední tóny

Kapitola 54.

Kayla

"Chasi? Co to sakra děláš?" překvapil nás oba hlas, který jsem ještě neznala. Když jsem se podívala doprava, uviděla jsem menší holku, věkem bych tipovala tak na dvacet. Měla skoro až černé vlasy střižené na mikádo nad ramena, plné rty, které hned po šedých očích byly druhým nejvýraznějším prvkem jejího obličeje.

"Rendy?" zděsil se Chase.

"Rendy? Jako Brentova starší sestra?" zeptala jsem se zase já. Ještě, že jsem měla dobrou paměť na jména a byla jsem tak schopná si dát dvě a dvě dohromady. Přece jenom svoji starší sestru Brent zmiňoval snad jenom na té pláži tenkrát v září, od té doby jsem o ní neslyšela.

"Jo," založila si ruce na hrudi, "to jsem já."

"Není to jak to vypadá," okamžitě se začal vymlouvat Chase a hodil pytlík na linku. Rendy naštvaně přešla blíž k nám a opatrně zvedla pytlíček mezi prsty do vzduchu.

"Ne? To jsem zvědavá, jak tohle vysvětlíš, kámo."

"Dala mi to Violet!" vyhrkl hned. "Chtěla, abych tady Kaylu nějak dostal pryč a pak mi dala tohle, že mi to prej pomůže, ale prej je to jen prášek na spaní, aby tě to unavilo, Kaylo, a chtěla jsi jít sama domů."

"Ty jsi Kayla?" Rendy mě pečlivě zkoumala pohledem.

"Jo," nasucho jsem polkla, "proč?"

"Ale nic, jen že o tobě Damien a Rebecca vyprávěli," mírně se na mě usmála. Počkat ona si nemyslí, že jsem měla v plánu si od Chase koupit drogy? Není na mě naštvaná?
"A vážně, Chasi? Prášek na spaní a ještě od Violet, proč by to dělala?"

Chase nic neříkal, protože očividně byl v koncích. Nevím, jestli je to dobře, ale já mu věřila. Byla jsem z toho v šoku, ale i kdyby to byly nějaké drogy, věřila bych víc tomu, že mi je chtěla podat Violet a ne Brentův bratranec, co mě vidí poprvé v životě. Jaký by on měl důvod?

"Já mu věřím," rozhodla jsem se přerušit to ticho. Oba se na mě překvapeně podívali. Rendy zřejmě nemohla uvěřit tomu, že slyšela správně. Chase byl zase nejspíš v šoku z toho, že na něj tady nekřičím. Vděčně se na mě usmál, což pro mě byl jenom důkaz, že to on opravdu nechtěl. Úsměv toho o člověku řekne daleko víc než slova. A je pravda, že když je člověk dobrý herec, neplatí to vždy, ale tenhle úsměv byl až moc upřímný na to, aby to byl kluk, co by mi chtěl ublížit.
"Violet mě přímo nenávidí," dodala jsem, když oba pořád nic neříkali, "nedivila bych se tomu."

"Přece tě nemůže nenávidět až tak moc, aby udělala tohle," přemýšlela Rendy nahlas.
"Já ji nemám moc ráda, ale nechce se mi věřit tomu, že by byla schopná něco takovýho vůbec vymyslet."

"Přísahám na smrt mojí mámy," vyřkl Chase najednou.

"Tak to ani neříkej nahlas, ty holomku." Rendy mu naštvaně dala pohlavek a pochodovala zamyšleně po kuchyni, div se jí z hlavy nekouřilo.

"Moje máma už totiž jednou málem umřela, to proto ta přehnaná reakce," zašeptal Chase mým směrem.

"Ta moje umřela už definitivně," vypadlo ze mě, ani nevím proč. Rendy to očividně zarazilo, protože se zastavila a pozorně mě sledovala. Možná čekala, jestli se začnu smát, abych jim dala najevo, že to byl vtip, já ale byla pořád naprosto v klidu.

"To fakt?" nedůvěřivě se zeptala.

"Jo, nevím ani, proč vám to říkám, v tomhle domě to vím jenom já, můj kamarád Owen a Brent."

"Brent to ví?" překvapeně ze sebe vysoukala jeho sestra.

"Jo, byl jeden z prvních v tomhle městě, komu jsem to řekla. Vlastně i jeden z posledních asi, já se tím moc nechlubím. Není to pro mě úplně příjemný a nerada to řeším, takže je vlastně docela divné, že jsem to před vámi takhle zničehonic vysypala," jak jsem byla nervózní, mluvila jsem strašně rychle a ani jsem nevěděla, co vlastně říkám. Slova ze mě začala vypadávat úplně sama a já nevěděla, jak je zastavit.