Poslední tóny

Kapitola 18.

Kayla

Bylo asi jedenáct večer a já měla zrovna svůj opilý moment. Víte, co myslím, ne? Takovýto když se vám motá svět před očima, ale i tak víte, že si to zítra budete pamatovat. Prostě jste opilý, ale plně si to uvědomujete. Nenávidím tenhle pocit.

Navíc jsem ještě hrála beerpong s Parkerem, Jayem a Gavinem. Byla jsem v týmu s Gavinem a sice jsme vyhráli, ale Parker s Jayem se nás celou hru drželi, takže jsem docela dost pila. Potřebovala jsem si trochu vydechnout, takže jsem si obula svoje boty a chtěla jít ven. Nemohla jsem ale najít svojí bundu, hodila jsem na sebe tedy první bundu, co mi přišla pod ruku. Podle dlouhých rukávů a vůně patřila někomu z kluků. Motajícím se krokem jsem vyšla před chatu a sedla si na lavičku, co tam mají.

"Nejen, že mě ta krásná neznámá porazila v beerpongu, ale ještě mi sebere bundu," uslyšela jsem nad sebou po chvilce ticha, co jsem ležela v naprostém tichu na lavičce. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem Parkerův úšklebek.

"Cože?"

"Ta bunda, co máš na sobě," poukázal na mě, "je moje."

"Oh, promiň, nemohla jsem najít svoji." Hned jsem se vyšvihla do sedu a začala jsem se svlíkat, ale Parker si rychle sedl vedle mě a chytil mě za ruce, abych přestala.

"Nech si ji, já mám svetr."

"Tak dík," špitla jsem a nastalo mezi námi docela trapné ticho.

"Co tady děláš takhle sama?" přerušil ho Parker po chvilce.

"Potřebovala jsem se vydýchat z mé opilé chvilky," ušklíbla jsem se a Parker se přidal, "co ty?"

Parker neodpověděl, jen se přisunul blíž ke mně, chytil mě kolem pasu a druhou rukou zašátral v kapse jeho bundy, kterou jsem měla na sobě. Nakonec z kapsy vytáhl krabičku cigaret a zapalovač, což jsem viděla díky venkovnímu světlu, co svítilo na zápraží. Chápavě jsem pokývala hlavou a odsunula se od něj.

"Bude ti vadit, když si zapálím?"

"Ne, v pohodě," jemně jsem se usmála. Nebudu lhát, trochu mi to vadilo, protože mi akorát vlasy načichnou kouřem, ale co nadělám.

"Chceš taky?" Parker ke mně natáhl ruku s krabičkou.

"Ne, díky," nakrčila jsem nos, "já nekouřím."

"Jo pardon," zachraptěl Parker a cigaretu si zapálil, "já zapomněl, že mistryně světa nejspíš nekouří." Nevím, jestli to byl jen můj pocit, ale v jeho hlase znělo něco hořce.

"Vicemistryně," opravila jsem ho.

"Tak prostě tajný celebritky," zakroutil Parker hlavou. Musela jsem mu dát ránu do ramene.

"Nejsem žádná celebritka."

"Ne? Na internetu jsem si přečetl několik článků. Jakože i wikipedii o tobě. A já teda nevím, ale když má někdo o sobě stránku na wikipedii, tak mi přijde jako celebritka docela," pokrčil Parker rameny.

"Ajéje, co pěknýho sis přečetl?" Reálně mě to zajímalo, ty články jsem radši nečetla. Akorát mi to způsobovalo úzkosti.

"Třeba, že jsi single, i když prej skvěle líbáš," ušklíbl se. 

"To jo," zasmála jsem se a sebrala jsem mu cigaretu, kterou mi akorát smrděl pod nosem, a popotáhla jsem si z ní.

"Hej! Neříkalas náhodou, že nekouříš?" zasmál se Parker a chtěl mi cigaretu vytrhnout z ruky. Já ale rychle uhnula.

"Tak ta půlka mě snad nezabije," nadzvedla jsem jeden koutek. Nepoznávala jsem se. Co to děláš, Kaylo? Vždyť fakt nekouříš.

"Ty jsi neskutečná," Parker nade mnou pokroutil hlavou.

"Říká se to o mě no," sladce jsem se usmála. Až teď jsem si všiml, že Parker s sebou přinesl i lahev vodky, které se zrovna napil. Neodolala jsem, a sebrala mu i tu. Měla bych brzdit...

"Ty vole, tak nejen, že mě nějaká celebritka s hezkým úsměvem porazí v beerpongu, ve kterém já nikdy neprohrávám, ale prvně mi sebere bundu, pak cígo a pak i vodku, co jsem si donesl na zahřátí."

"Krásná neznáma s hezkým úsměvem říkáš jo?" zasmála jsem se a zakroutila hlavou. Parker na to nic neřekl, jen pokrčil rameny. "Proč mám pocit, že se mě snažíš balit, Parkere nevímjaksejmenuješpříjmením?"

"Možná máš správný pocit," zachraptěl a jeho obličej se přiblížil k tomu mému. Než jsem se nadála, Parker už se natahoval pro polibek, který jsem ale na poslední chvíli zastavila.

"Počkej," mírně jsem se od něho odtáhla, "já jsem sice opilá, ale ne zas tolik, abych si tady s někým něco začala. To je to poslední, co chci."

Parker se mírně usmál a jeho chladné prsty mě pohladily po tváři. "A kdo říká, že já si chci něco začínat? Však co se stane na chatě, zůstane na chatě, takový jsou pravidla akcí na chatě, ne?"

"Pravidla akcí na chatě?" Zamračila jsem se.

"Zkrátka až moc přemýšlíš, cizinko," pousmál se, rychle se ke mně zase přiblížil a odhodil cigaretu, co jsem stále držela v ruce. Tentokrát už jsem ho nezastavila. Uvědomila jsem si, že vážně nad vším až moc přemýšlím. Je na čase být trochu spontánní. Jeho rty byly překvapivě jemné. Cítila jsem jeho ruku na mých zádech, jak si mě přisunul blíž k němu, čemuž jsem se musela pousmát. Své prsty jsem zapletla do jeho vlasů, takže teď jsem to byla já, co prohloubila náš polibek. No, polibek, spíš vykousnutí, co si budem.

Bůhví, jak by to bylo pokračovalo, kdyby se za pár minut u dveří neobjevila Jane. Značně opilá Jane, která spadla na zem, když chtěla jít za náma. Chtěla jsem jí pomoct dovnitř a tím se možná tak trochu vyhnout Parkerovi, protože jsem si pomalu začala uvědomovat, co se to tady stalo. Jane si ale trvala na svém, že zůstane venku, takže já jsem se nakonec vydala dovnitř sama. Trochu jsem doufala, že Parker nepůjde za mnou, bohužel, se tak nestalo, takže jsme se v síni ocitli sami. Nevěděla jsem, co říct nebo udělat, naštěstí to vyřešil Parker.

"To bylo zajímavý." Zadíval se do země, ale bylo vidět, že se usmívá.

"Nevím, co to do mě vjelo," špitla jsem, když jsem si sundávala jeho bundu, "normálně se nelíbám s klukama co znám sotva den."

"V klidu," zasmál se Parker, "jak jsem říkal, co se stane na chatě, zůstane na chatě. Teda, leda bys chtěla něco jinýho..."

"Ne," zakroutila jsem hlavou, "já nic nechci. Promiň."

"V pohodě, já to chápu," povzdechl si Parker.

"Poslední, co bych teď chtěla řešit jsou kluci," přiznala jsem, "vlastně jediný, co teď chci řešit je nějaký jídlo," zasmála jsem se a vydala jsem se do kuchyně. Slyšela jsem, jak se Parker za mnou zasmál.

"Jo, jídlo je lepší, obzvlášť pro zaneprázdněnou celebritku," popíchl mě Parker, což mě utvrdilo v tom, že není naštvaný. Jen jsem nad tím uchechtla a s pokroucením hlavy jsem se vydala k jídelnímu stolu, kde byly zbytky pizzy. Sice už byly studený, ale ne nadarmo se říká, že hlad je nejlepší kuchař.

I kinda love this chapter 😏 Všem, co se zítra vracíte do školy, tak jako já, přeji hodně štěstí, bude to náročné. A samozřejmě i všem ostatním přeji klidný týden. Mia❤