Poslední tóny

Kapitola 47.

Brent

Slavnostní zahájení plesu se pomalu blížilo a mně se nervozitou až potily ruce. Jakožto minuloroční král a královna plesu jsme s Violet měli mít nějakou úvodní řeč na začátek. Nebo úplně první bude mluvit paní Harrisová, učitelka výtvarky, která vedla celý organizační tým. Potom si své řekne i ředitel, no a potom jsme měli vystoupit my dva. 

Svoji řeč jsem si připravoval několik dní v kuse. Snažil jsem se to co nejvíce naučit zpaměti, abych to jen trapně nečetl z kartiček a nebylo to nudné. Vlastně jsem moc nevěděl, o čem bych měl mluvit, tak jsem se tak nějak rozhodl shrnout, co pro mě tyhle školní akce znamenají a na závěr hlavně chci všem popřát, aby se bavili, a všem nominovaným do ankety o nového krále a královnu jsem chtěl popřát hodně štěstí.

Jenže Violet tu zatím nebyla. Nabízel jsem jí, že pro ni zajedu, ale ona trvala na tom, že se setkáme až ve školní tělocvičně, která mimochodem byla perfektně vyzdobena. Děcka, co na tom pracovali, s paní Harrisovou udělaly vážně kus práce.

Bylo zde postavené docela velké pódium, které bylo po stranách zakryto modrou sametovou látkou, na kterém stáli dva moderátoři a kapela. Na stěně za pódiem viselo několik světelných řetězů, které svítily teplým žlutým světlem. Studenti mohli sedět na tribunách nebo stát u pár kulatých stolků, které se světle modrými ubrusy stály na konci tělocvičny. Ze stropu visely bílé hvězdy, které také svítily, a několik různě modrých balonků.
Ze šaten, které se normálně používaly při tělocviku nebo zápasech, se stala šatna na kabáty a na chodbě vedle bylo místo, kde jste ukazovali vaši vstupenku. Ve vedlejší části tělocvičny, kde bylo jen malé basketbalové hřiště, byl fotokoutek a bar, kde se samozřejmě daly koupit jen nealkoholické nápoje. Také tu byl bar s jídlem. Největší část tělocvičny ovšem zabíral volný plac, který byl určen pro tancování.

Už teď tady bylo několik desítek studentů. Na záchodech jsem se potkal s Owenem, který na sobě měl takový růžovo-fialový oblek s bílou košilí, což bylo docela odvážné, ale k němu mi to docela sedělo.

"Dobrej oblek," usmál jsem se na něj přes zrcadlo. Proč mám pocit, že se s Owenem bavím vždycky jen na záchodech?

"Díky, trochu jsem váhal, jestli si ho vzít, ale Kayla mě do toho prakticky donutila," zasmál se černovlásek a otřepal si vodu z rukou.

"Kayla? Tak ta má docela dobrej vkus, ne?"

"Jojo, to má. I ona prej má nějaký docela barevný šaty, ale ještě jsem ji tady neviděl, tak nevím."

"Jo, taky jsem ji ještě nezahlídl," přitakal jsem a pomalu jsem se vydal k odchodu. "Violet si náhodou neviděl? Máme mít nějaký proslov na začátek jako král a královna plesu."

"Neviděl, kámo," pokroutil hlavou a pokrčil rameny.

"Tak i tak díky," povzdechl jsem si a zamyšleně jsem vyšel zpět na chodbu.

"Brente!" uslyšel jsem za sebou dívčí hlas. Bohužel to nebylo Violet, ale Seina. "Harrisová se mě ptala jestli jste ready, za deset minut se začíná." Seina taky patřila k těm, co to pomáhaly organizovat. Ona byla taková akční a hrr do všeho.

"Nejsme! Violet tady ještě není," vykřikl jsem. Začínal jsem pomalu panikařit.

"A je už alespoň na cestě?" Seina nespokojeně nakrčila obočí. Měla na sobě dlouhé krémové  šaty a její blond vlasy měla vyčesané ve vysokém drdolu.

"Nevím, neodpovídá na zprávy." Frustrovaně jsem se podíval na svůj mobil. Za posledních dvacet minut snad po sté. Teď mi ovšem blikala nová zprávy od Violet.
"Jo tak prý už je na cestě."

"Super? Takže můžeme začít podle plánu?"

"Jo, asi jo." Přikývl jsem a pak jsem se vydal ven na parkoviště čekat na svou partnerku. Po dvou minutách čekání jsem docela litoval, že jsem si nevzal kabát a vyběhl jsem ven jen v saku. Byla mi kurňa velká zima!

"Brente, kámo!" Tentokrát to byl Jacob, kdo na mě volal. Vedle něj si vykračovala Vivian, jak jinak? S povzdechem jsem jim věnoval široký úsměv.
"Co děláš tady venku?" 

"Čekám na Violet, máme mít nějakej ten proslov a má zpoždění," vysvětlil jsem, proč jako idiot čekám venku jen v obleku, když mrzne. Alespoň nesněžilo, to bych asi nedal.

"Nechceš něco na zahřátí?" potutelně se zasmál a z náprsní kapsy vytáhl nerezovou placatku. Všiml jsem si, jak Vivien ohrnula nos. Tohle ale byl klasický Jacob, on si vždycky najde nějaký způsob, jak se dostat k alkoholu.

"Vážně se ptáš? Nestačí že tady pomalu drkotám zubama?"

"Tak nevím, třeba ses rozhodl abstinovat, že jo?" zasmál se můj kamarád. Nic jsem mu na to neřekl, jen jsem se natáhl pro jeho placatku a rychle se napil, jak jsem vzápětí zjistil, rumu, který mě příjemně zahřál v krku.

Čekali jsme venku tak dlouho, že nás dokonce našli i Trevor s Haylie. A Trevor vždycky chodí pozdě! No jen si vzpomeňte na první školní den, to taky zaspal. Pomalu mi začínaly mrznou prsty na nohou a nepomáhal na to ani Jacobův rum. Rozhodně jsem ho měl víc, než bych měl. Jen doufám, že se mi na pódiu potom nezaplete jazyk, to by bylo dost trapné a zřejmě ne moc reprezentativní. A jako král plesu bych se asi měl chovat vzorně.

Celý tenhle titul mi přišel dost směšný. Violet to letos chtěla vyhrát zase, ale mně to upřímně bylo celkem jedno. Klidně bych tu výhru nechal někomu jinému, já jsem si svůj moment slávy vybral už loni. Chci říct, k čemu mi bude, mít doma další plastovou korunku, která akorát bude zbytečně zabírat místo na poličce a bude lapat prach?

Violet ovšem měla pocit, že titul královny plesu nutně potřebuje. Dělá z toho něco extra, snad jak kdyby jí to rovnou dalo jakousi pozici královny celé školy. Což když se nad tím více zamyslím, nejspíš byl její největší sen. A to je celkem smutné...

Už mě to čekání nebavilo, začínal jsem čím dál, tím víc uvažovat nad tím, že se vydám zpátky dovnitř, ale pak jsem ji uviděl. Dlouhý šedý kabát zakrýval většinu jejích šatů, ale díky vyčuhující dlouhé sukni jsem mohl konstatovat, že její šaty byly sytě žluté. Rozparek na pravé straně odkrýval její dlouhé a sexy nohy, nebo teda abych byl přesný, tak jednu nohu. Vlasy měla stáhnuté pryč z obličeje a na tváři jí seděl široký úsměv. Ten nejupřímnější úsměv, který jsem viděl. Šla v doprovodu svých kamarádů, ale ona mezi nimi zářila jako sluníčko. Mám pocit, že jsem na chvilku přestal dýchat, jak byla krásná.

"Wow, tak tý to sakra sluší," řekla překvapeně Haylie, když se zadívala stejným směrem. Vysmátá dívka se k nám pomalým krokem přibližovala.

"Jako vždy, co si budem," přitakal Trevor, čímž si od jeho přítelkyně vysloužil malý pohlavek.

"Hej!" vypískl až moc vysokým hlasem. "Sama jsi to řekla."

"To ale neznamená, že s tím máš hnedka souhlasit, ty osle," řekla rádoby uraženě Haylie a založila si ruce na hrudi. Bylo ale vidět, že to jenom hraje, protože jí cukaly koutky a za chvilku ruce zase povolila. Já už  jsem ovšem věnoval svoji pozornost někomu jinému.

"Ahoj," pozdravila nás s úsměvem všechny, ale koukala se při tom na mě. Řeknu vám, teď jsem se cítil, jako kdybych vládnul celému světu.

"Ahoj," dostal jsem ze sebe po chvilce zírání. Jak někdo může být takhle dokonalý?