Poslední tóny

Kapitola 9.

Brent

"Půjdeš na tu párty k Lewisovi dneska?" zeptal se mě Trevor, když jsme seděli v knihovně na gaučích. Naše školní knihovna byla celkem cool. Nebyla to taková ta klasická knihovna, kde pokud jste jen pohnuli ústy, už vám někdo chtěl zakroutit krkem, ale byla to spíš taková chill místnost. Studenti tady často trávili volný čas, protože tady byly pohodlné gauče a relativně dobré internetové připojení. Plus automat na kafe.

"Ještě nevím, máme naplánovanou nějakou rodinnou večeři s nějakým známým mého táty."

"Á, není nic lepšího než rodinné večeře, kde se člověk musí tvářit, jakože se všichni v rodině milují a jsou dokonalí," zasmál se Trevor.

"Jo, už poměrně dlouho se u nás nic takového nedělo, už jsem si říkal, že by to naše třeba přestalo bavit," povzdechl jsem si a zadíval se přes prosklenou stěnu na školní park. I tady se, když bylo hezky, scházeli studenti, aby si odpočinuli a strávili čas s přáteli. Všiml jsem si Jane a Owena u jednoho dřevěného stolu. Zase mě napadlo, kde je sakra Kayla. Už ráno jsem si všiml, že tady není. Docela jsem se bál, jestli jsem jí včera neublížil nějak víc.

"To víš no, je důležitý si udržet postavení mezi bohatými," zakroutil Trevor hlavou a pak se věnoval svému telefonu.

"Je to sračka," odfrkl jsem si, "dost často si říkám, jaký to asi je, nemuset řešit tyhle blbosti, který nastanou, když má tvoje rodina peníze. Podívej se třeba támhle na ty dva," hlavou jsem kývl na Jane a Owena, kteří seděli za prosklenou stěnou před námi.

"Jakože bys radši jezdil ve starý červený Hondě a měl jedinýho pořádnýho kámoše?" překvapeně se na mě podíval Trevor. 

"Alespoň jde vidět, že se spolu baví vážně proto, že si rozumí. A můžou si věřit," namítl jsem. Mrzelo mě, že se na to Trevor díval takhle. Pravda byla taková, že ano, já jsem jim jejich přátelství záviděl.

Sice jsem měl Trevora a Jacoba a ostatní kluky z týmu a byli to moji nejlepší kámoši a parťáci na život, nikdy jsme spolu ale asi neměli tak upřímný vztah jako mají třeba právě Jane s Owenem. Několikrát jsem měl pocit, že se se mnou někteří lidi baví jenom proto, že jsem měl nějaké jméno a postavení ve společnosti. Když to tak vezmu, náš vztah s Violet byl teď spíš už postavený taky hlavně na tom, že spolu vypadáme dobře a oběma nám to vylepšuje pověst, než na nějaké velké lásce. Jasně, cítil jsem k ní něco, ale nejsem si upřímně jistý, jestli bych to nazýval láskou. Ani si nepamatuji, kdy naposled jsme spolu byli někde na rande jen tak. Ona věčně byla na gymnastice, nebo roztleskávala, a když už měla čas, byl jsem zase zaneprázdněn já.

"Brente? Co se děje? Nějak moc to řešíš, tohle je u tebe divný," zvedl ke mně Trevor oči.

"Nevím, napadlo mě to už včera, když jsem nemohl usnout. Mám pocit, že musím udělat nějakou změnu, ale nevím, co konkrétně by to mělo být."

"Máte nějaký problémy s Violet nebo co?"

"Furt stejný," pokrčil jsem nezaujatě rameny.

"Tak o co jde?"

"Já nevím, Trevore, chápeš?" mírně jsem zvýšil hlas, až se po nás zvědavě otočili lidé, co byli poblíž. "Jediný, co vím je, že mě můj život začíná docela nudit." 

A s tímhle tvrzením jsem se zvedl a odešel na záchody. Neměl jsem náladu to s Trevorem teď řešit, protože z jeho pohledu akorát všechno naprosto zbytečně hrotím. 

Zrovna jsem stál u pisoáru a vykonával svou potřebu, když do místnosti někdo vešel. Rychle jsem se otočil přes rameno, abych zjistil, kdo to je. Byl to Owen. Naše pohledy se střetly a aby ta situace nebyla zas až tak divná, kývl jsem mírně hlavou jakoby na pozdrav. Owen se mírně zamračil, asi nechápal, proč ho zdravím mezitím, co močím, ale kývl zpátky a postavil se k pisoáru o jeden dál, než jsem byl já. Zapnul jsem si poklopec a mezitím, co jsem si umýval ruce jsem přemýšlel, jestli se zeptat na Kaylu, nebo ne. Nikdy předtím jsem se s Owenem snad nebavil. Rozhodně ne jen tak sám od sebe, to bylo to, co mě na tom odrazovalo. Co když se mě bude bát a uteče?

Owen se mezitím už taky dostavil k umyvadlu a odkašlal si. Čekal jsem, že něco řekne, protože to tak vypadalo, ale on si jen vyhrnul rukávy, čímž odkryl tetování, které měl na předloktí. Vypadalo zajímavě. V odrazu v zrcadle jsem si všiml, že to byl jakoby hrníček s tváří a v tom hrnku bylo město a nad ním hvězdná obloha. Nikdy jsem si nevšiml, že Owen měl tetování, ale jak říkám, nikdy jsem se s ním nějak nebavil. Teď ale asi nastane ten čas. Koneckonců, za pokus nic nedám.

"Ehm, všiml jsem si, že Kayla není ve škole," začal jsem a všiml jsem si, jak Owen na chvilku naprosto zastavil, jako by zamrzl, "nevíš náhodou proč?"

Owen se rozhlídl po místnosti, snad aby se ujistil, že opravdu mluvím na něho. Byli jsme tu ale jen my dva. "Jela do Medfordu, ale víc nevím."

"Aha, takže je v pořádku? Já jsem se jen bál, jestli jí něco není, jak jsem jí dal včera do toho nosu. Ale sestra říkala, že by měla být v pohodě," podrbal jsem se na zátylku.

Owen se mírně rozesmál, nevím, co na tom bylo vtipné, ale tak ok. "Ne, je v pohodě."

"Tak fajn, díky," nejistě jsem se pousmál.

"Prosím," hlesl Owen, utřel si mokré ruce do kalhot a nechal mě na záchodech samotného. Já tam ještě asi minutu stál a jen zíral do zrcadla na svůj odraz. Byl jsem rád, že Kayla je v pořádku. Nerad bych jí ublížil, i když to bylo nechtěné. Docela mě samotného překvapilo, že jsem si všiml, že není ve škole. Běžně totiž nikdy nevím, když někdo z mých spolužáků chybí, ale u Kayly si toho nějak nejde nevšimnout. Tý holky si všímám až nějak moc. Ale tak víte, obzvlášť potom, co jsem ji včera viděl jen v podprsence, je to docela těžké ji vyhnat z hlavy.

Nechtěl jsem se vracet za Trevorem, protože by akorát řešil, kde jsem tak dlouho byl, takže jsem šel už radši do třídy, stejně nám hodina začínala za necelých deset minut. Ve třídě už bylo pár lidí. Zase jsem se pohledem střetl s Owenem, ale on náš oční kontakt rychle přerušil, protože mu Jane něco ukázala na mobilu. Oni dva prostě byli skvělá dvojka. Mám pocit, že v mém životě přesně něco takového chybí...

S povzdechnutím jsem hodil svůj svetr od uniformy na lavici, batoh vzápětí letěl na zem a moje hlava se pomalu ponořovala do onoho svetru. Kdyby mě nevyrušilo vrzání židle, když si Trevor, jinak potichu, což u něj bylo nezvyklé, sedal vedle, reálně bych v té poloze usnul. Dnešek mě štval už teď a to mě toho ještě čeká tolik. S dalším povzdechnutím jsem zase zabořil hlavu do svetru a zvednul ji, až když přišla učitelka.

V médiích máte Owenovo tetování, které jsem dosti amatérsky vymyslela a nakreslila a mimochodem... Blíží se moje oblíbené kapitoly - máte se na co těšit a hlavně se dozvíte něco víc o Kaylině minulosti - Mia <3