Poslední tóny

Kapitola 59.

Kayla

Stále v polospánku jsem se přetočila na bok, jenže z této strany mi do očí svítilo nepříjemné světlo, které nejspíš nemělo v plánu jen tak přestat svítit.
S povzdechem jsem se tedy snažila rozlepit své oči a když se mi to povedlo, musela jsem šokem zamrkat.

První šok bylo to bílé venkovní světlo, které mi zářilo přímo do očí. A druhý? To byl kluk s opálenou pletí, který ke mě ležel čelem a spokojeně oddechoval. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně včera stalo a proč se tu teď probouzím po jeho boku. Po ránu toho po mě moc nesmíte chtít...

Nedalo mi to a musela jsem na něj chvilku zírat. Normálně k tomu nebyla příležitost, protože by si toho akorát všiml a zase bych mu zvýšila ego tím, že od něj nemůžu odtrhnout oči. Teď ale nastala perfektní příležitost.

Jeho tmavě hnědé vlasy mu zakrývaly čelo a lezly až téměř do očí. Měl by se ostříhat, už se to trošku vymyká kontrole. Musela jsem se kousnout do rtu, abych se udržela a nepročísla mu prsty vlasy pryč z obličeje. Nechtěla jsem ho probudit. Oči měl pevně stisknuté k sobě. Proč mají všichni kluci tak dlouhé a výrazné řasy?
Brent obecně měl dobré rysy. Tak akorát vysoké čelo, ne moc dlouhý nos, lícní kosti vysoko a výrazné, stejně jako čelist, kterou měl perfektně ostrou. Normálně chodil do hladka oholený, ale teď měl na bradě lehké strniště. Nevím, čím to je, ale kluci s vousy jsou prostě sexy. Ale musí se o ně starat!

Natáhla jsem se pro svůj telefon na noční stolek a rychle jsem si spícího Brenta vyfotila. Já vím, je to trošku strašidelný, si někoho fotit ve spánku, ale on vypadal tak spokojeně, že jsem neodolala. Nechtělo se mi ještě vstávat, takže jsem odemkla svůj mobilní telefon a zkoukla pár příspěvků na instagramu a twitteru. Pak mi ovšem cinklo upozornění z messengeru na novou příchozí zprávu od Jeremyho, což plně upoutalo moji pozornost.

"Ty vole," neudržela jsem se a řekla to dost nahlas.

"Co se děje?" zachraptěl vedle mě rozespale Brent a protřel si prsty své oči. Sakra, hlavně, že  jsem byla tak opatrná, abych ho nevzbudila.

"Promiň," zaúpěla jsem, "nechtěla jsem tě vzbudit."

"Dobrý, probouzet se vedle tebe je jedna radost," vypadlo z něj. Musela jsem se na něj podívat a tak moc mi to momentálně šrotovalo v hlavě, až jsem ji naklonila na stranu. Snažil se se mnou flirtovat hned po probuzení? A snažil se vůbec flirtovat?
"Co se děje?" zeptal se znova, když jsem já mlčela.

"Jeremy," hlesla jsem a podívala jsem se na svůj mobil. Dál jsem nějak nepokračovala, říkám, že můj mozek po ránu nefunguje.

"Něco se stalo?" zeptal se mírně vyděšeně a vzal mi telefon z ruky, aby si zprávu mohl přečíst sám.

Odkdy se Brent Sanders strachuje o Jeremyho?

"Jo, aha," oddechl si, "já už myslel, že něco vážného."

"Však to je vážné!" protestovala jsem.

"Kaylo," další povzdech, "sama jsi ho naváděla k tomu, aby Riu pozval na rande. Žárlíš snad?"
Pobaveně si založil ruce na hrudi.

"Ne, to ne," zakroutila jsem hlavou, "jen jsem nečekala, že to udělá tak rychle."

"Tak na co by ztrácel čas?" Pokrčil rameny. Vlastně měl pravdu. Na co čekat, když to může udělat hned, že?
"Hele já  Riu neznám, ale podle toho, jak jste o ní včera mluvili, tak mi přijde jako fajn holka. Tak mu to přej..."

"Ale já mu to přeju," usmála jsem se a vzala jsem si svůj mobil zpátky, abych mohla svému nejlepšímu kamarádovi odepsat.

"Tak kde je problém?"

"Nikde."

"Tak proč si taková zaražená?" nenechal se odbýt.

"Je ráno," odpověděla jsem během psaní nadšené zprávy Jeremymu. Vážně nikde nebyl problém, chtěla jsem, aby se ti dva dali dohromady.

"Je půl jedenáctý," skepticky se podíval na digitální budík na jeho nočním stolku.

"To je jedno, já neměla snídani a kafe nebo čaj, do té doby můj mozek odmítá pracovat rychle," odbila jsem ho a už jsem se zvedala, abych se mohla vydat dolů do kuchyně. Po myšlence o snídani mi totiž automaticky zakručelo v břiše.
"Jakoby, docela ráda bych se převlíkla," zastavila jsem se, než jsem vzala za kliku a hodila po Brentovi pohled, který mu jasně říkal, že mě má nechat o samotě.

S úšklebkem na rtech se zvedl z postele a šel směrem ke mně. Tak moc jsem se snažila nezírat na jeho odhalené břicho, ale i tak mi tam na malý moment sjely oči.
"Já ti v tom nebráním," řekl potichu stále chraplavým hlasem, který měnil moje nohy v želé. Musela jsem se pořádně opřít o dveře, abych se nesesypala na zem.

"Docela mi tu ale zavazíš," odkašlala jsem si a odtrhla pohled od jeho těla. V očích mu hrálo pobavení a taky sebevědomí. Vypadal dobře a moc dobře to věděl.

"Klidně se dívej dál, ani v tomhle ti nebráním," ušklíbl se, "i když ty máš vlastně svoje břišáky, který bys mohla očumovat, jak už jsi mi tvrdila."

"To je pravda," řekla jsem sebejistě. Tohle stále platilo a stála jsem si za tím.

"Tak se ukaž," vyzval mě a vyzývavě nadzvedl obočí.

A co konkrétně mám ukázat?

"Brente," povzdechla jsem si unaveně, tohle mě moc nebavilo.

"Ano?"

Brent

"Tak se alespoň otoč prosím," zaškemrala a já nakonec udělal to, co si přála. Byla mezi námi taková zvláštní nálada. Na jednu stranu moje flirtovní narážky přijímala a nijak se jim nebránila, na druhou stranu bylo ale poznat, že pořádně neví, co se mnou dělat. Musel jsem jí celkem lézt na nervy.

Otráveně vydechla nosem, jo vážně ji asi štvu, a pak už byla ticho, jen jsem slyšel šustění látky, jak se převlíkala.

"Chci ale vidět ty tvoje břišáky, včelko, to pořád trvá. Nebudu ti věřit, dokud je neuvidím," stál jsem si na svém. Věřil jsem tomu, že může mít na břiše pekáč buchet, však ona cvičila a různě posilovala téměř pořád, mám pocit.

"Pro mě za mě, klidně můžeš," ozvala se po chvilce a i když nevím, jestli to tak skutečně bylo, bral jsem to jako pokyn k otočení se.

Neměla na sobě tričko, jen šedé tepláky a černou sportovní podprsenku, takže jsem měl možnost vidět její břicho, kde se skutečně viditelně rýsoval sixpack. Fajn, má svaly. Můj pohled ovšem upoutal její hrudník, jelikož pevný materiál sportovní podprsenky vyloženě přimáčkl k sobě a nadzvedl její prsa, která zkrátka nešlo přehlédnout. Promiň, Ježíši.

"Tak jsem se ukázala," zašeptala svůdně a pak se její koutky vítězně nadzvedly. Cítil jsem se jako hypnotizovaný.

"Pozor, aby ti nevypadly oči, Sandersi," sladce se usmála, popadla černé tričko, které si na sebe navlíkla a pak spokojeně odešla z ložnice. Nechala mě tam stát jako solný sloup o samotě. Paralizovaného a s nepříjemným tlakem v oblasti rozkroku.