Poslední tóny

Kapitola 71.

Jane

Sluníčko, které se sápalo po mém obličeji, mě nepříjemně pálilo do očí a donutilo mě je otevřít. Přespávala jsem u Kayly v jejím pokoji a ona nikdy nezatahovala žaluzie úplně, jak jsem pochopila.

Se zamručením jsem roztáhla paže do stran, abych si trochu narovnala bolavá záda, které mi  způsobil spánek na zemi. Nebo ne na zemi, Kayla mi roztáhla její křeslo, ale i tak jsem ležela jen na matračce, pod kterou byla tvrdá zem. Pár obratlů mi nepříjemně zakřupalo a pak přišel ten slastný pocit úlevy od bolesti.

"To už je ráno?" slyšela jsem z postele nějaký rozespalý hlas. Tipovala bych to Kaylu, protože jsem neslyšela ruský přízvuk, ale nebyla jsem si jistá, protože jsem na ně neviděla.

"Je jedenáct," ozvala se druhá osoba. Tohle už byla určitě Alexandra.

"Mám hlavu jako střep," postěžovala Kayla a zvedla si do sedu, takže jsem na ní i viděla. Dlaněmi si třela slepené oči, vlasy měla rozcuchané do všech stran a byla nezvykle bledá.

"Já jsem v pohodě, kupodivu," zhodnotila jsem svůj stav, když mi došlo, že nemám hlavu jako v presu, ani mi neplave žaludek na vodě. Většinou jsem to byla já, kdo měl kocovinu.

"Však ty jsi taky usnula někdy ve dvě ráno, já šla spát v pět."

"Tak brzo? Jak jsem se dostala sem?"

"Brent tě sem donesl," uchechtla se moje kamarádka, když se prsty marně snažila pročesat její zacuchané vlasy.

"Brent Sanders mě nesl v náruči?" zděsila jsem se. "Nejpopulárnější kluk naší střední?"

"Už můžeš spokojeně umřít," uchechtla se Kayla, ale pak se chytla za hlavu. Rychle zašátrala v šuplíku, odkud vytáhla platíčko Ibalginu a jednu růžovou pilulku si strčila do pusy a zapila jí vodou, kterou měla na nočním stolku.
"Chcete ještě někdo?"

"Ne, já kocoviny nemívám, to víš," ozvala se Alex.

"Já taky ne, ale teď mě teda hlava fakt bolí. Žaludek v klidu," povzdechla si Kayla a znovu sebou plácla na polštář.

"No počkej, to mi chceš říct, že se o tebe zajímá nejpopulárnější kluk na škole? Ta změna prostředí ti nějak prospívá, Kaylo," vrátila se k našemu předchozímu tématu Alex.

"A ty ses bavila hned s tím druhým, tak se nediv," vložila jsem do toho.
"Nemysli si, moc dobře jsem si všimla, že jsi včera na chvilku zmizela s Jacobem."

"Ježiš, doufám, že jste nezmizeli z toho důvodu, jakej si myslím," zhrozila se Kayla, "doufám, že jste alespoň nelezli do mojí postele. Vlastně do žádný z našich postelí!"

"Panebože neboj!" vyhrkla Alex a mírně při tom zrudla.
"Jen jsme si povídali v obýváku."

"Tak povídali jo? Proč se mi tomu nechce věřit?" Založila jsem si podezřívavě ruce na hrudi, ale usmívala jsem se. Nic mi do toho koneckonců nebylo.

"Ano, jen jsme si povídali. Všimla jsem si, že se s nikým moc nebavil a bylo mi ho líto, tak jsem s ním trošku navázala konverzaci, nic víc."

"Jo," přikývla Kayla, která už zase seděla, "Jacob dostal spíš takovou tu zdvořilostní pozvánku. Já se s ním moc nebavím."

"Jo, on mi to vysvětloval. I tu záležitost s Brynn."

"Teď jsi mi připomněla ten filmTa záležitost s Gray. To už jsem dlouho neviděla," zamumlala jsem mezi zívnutím.

"Jé, to jsem taky dlouho neviděla. To by jsme si mohly dneska pustit, ne?" souhlasila se mnou hned Alex. Oči jí jen zářily nadšením.

"Prvně musím uklidit celej dům, než zítra pojedeme do Medfordu a počítám s tím, že mi pomůžeš, když jsi tu oslavu víceméně zorganizovala," zadívala se Kayla důležitě na její tetu. Pořád jsem moc nebrala ten fakt, že je to teta a neteř. Alex opravdu byla moc mladá na to, aby byla teta osmnáctileté holky, alespoň na naše americké poměry. Já je brala spíš jako dvě kámošky, což vlastně asi i byly.

"Pomůžu, neboj, Jeremy s Riou se taky určitě přidají. Ale u toho bychom si to mohli pustit, ne?" Alex nasadila psí oči.

"Taky se hlásím do služby," přidala jsem se, "a film by se k uklízení určitě hodil. Jen nevím, jak nadšenej bude Jeremy, tohle je spíš taková romantická komedie pro holky."

"Jeremy zbožňuje tyhle sladký sračky, takže o toho se neboj," zamumlala Kayla, která se zase hrabala ve svých vlasech.

Kayla

Jeremy tyhle holčičí slaďárny vážně měl rád, nebo spíš jsem ho naučila se na ně koukat. Všichni jsme byli takoví lehce mimo, já s Jeremym jsme to ale odnesli nejhůř. Slavili jsme až do pěti ráno, kdy odcházel Jacob s Brentem, Haylie a Trevorem. Všichni ostatní to zabalili dřív.

Vzhledem k tomu, že se nikomu nechtělo vařit, Jeremy navíc měl alkoholem tak podrážděný  žaludek, že se rozhodl se dneska jídlu úplně vyhýbat, nakonec jsme si k obědu objednali pizzu a až pak jsme se pomalu vrhli do úklidu.

V domě naštěstí nebyl nějaký velký nepořádek, spíš šlo o to poklidit všechny flašky, kelímky a tácky, co zůstali dole ve sklepě. Tohle byla výhoda malých oslav, úklid nezabral celý den. Děcka mi navíc pomohli, takže během dvou hodin jsme jak zkoukli film, tak se nám podařilo dát dům do původního stavu.

Jane se nakonec vydala domů a my ji šli vyprovodit, protože jsem se rozhodla ostatní trochu provést po městě. Jeremy rozhodně potřeboval nějaký vzduch...

"To slunce svítí nějak moc," postěžoval si, jen co jsme vyšli z domu.

"Nejsi upír, zlato," argumentovala okamžitě Ria. Ti dva se mi spolu líbili. Fakt se k sobě hodili.

"Přesně," souhlasila jsem s ní, "příroda ti pomůže."

"No paráda, ještě se proti mě spikněte vy dvě, to tu chybělo," zamručel, ale i tak chytl Riu za ruku a přitáhl si ji blíž k sobě.

"Já radši nic neříkám," zacukrovala s úšklebkem Alex, když se Jeremy zadíval i na ní, jestli mu taky něco řekne.

"Vidíte to, vy dvě? Alex je normální!"

"Tím bych si nebyla tak jistá," neodpustila jsem si svou poznámku a když se na mě moje tetička zamračila, jen jsem jí poslala vzdušnou pusu. Byla jsem ráda, že jsem ji tu zase měla. Naposledy  jsem se s kýmkoliv z Ruska viděla v létě a vážně mi chyběli. Alex obzvlášť, protože zkrátka byla zároveň moje nejlepší kamarádka. O to víc jsem byla smutná, že zítra, když dojedeme s Jeremym a Riou do Medfordu, stráví se mnou a mou rodinou posledních pár hodin a pak zase poletí dál. Tentokrát do Los Angeles. I proto jsem si dnešek chtěla se svými kamarády pořádně užít. Kdy je totiž zase budu mít takhle hezky pospolu?