Poslední tóny

Kapitola 22.

Kayla

Jeremyho oslava byla od té Owenovy úplně jiná. Jeremy pořádal oslavu v basketbalové klubovně ve sportovní hale. Celkově tady byl jeden basketbalista vedle druhýho, až  jsem si místy přišla, že sem nepatřím. Nesměl chybět celý Jeremyho tým, včetně pár mých bývalých spolužáků, pár kluků, co už odešli na vysokou, na odpolední narozeninový turnaj se zastavil i  pan Philips, tělocvikář a trenér školního týmu mé bývalé střední. Všechny jsem ráda viděla. S kluky v týmu jsem znala dost dobře a oni sami říkali, že já jsem takový jejich zlatíčko. Bylo fajn vidět bývalé spolužáky a učitele a taky jsem konečně poznala Riu.

Ria tak nějak nahradila mé místo ve třídě, protože nastoupila na St. Luisku v září. Byla hodně malinká, trochu mi postavou připomínala Brynn, i v obličeji měly pár podobných rysů, jako třeba zelené oči, upřímný úsměv a pihy, akorát neměla vlasy zrzavé, ale špinavě blond, podobně jako Jeremy. Chápu, proč se s ní Jeremy kamarádí. Je zábavná a milá a hlavně krásná. 

Možná si říkáte, že je zvláštní, že na ni nežárlím. Náš vztah s Jeremym byl totiž lehce matoucí.  Nejsme spolu už asi třičtvrtě roku, ale pořád je mezi námi něco jinak, než předtím, co jsme spolu chodili. Řekla bych, že protože jsme se nerozešli ve zlém, ale jen proto, že pro mě zkrátka nebyla dobrá doba na bytí ve vztahu, a navíc jsme ještě zůstali nejlepší kamarádi, vždycky budu Jeremyho trochu brát za někoho víc. Tím nechci říct, že ho stále miluju, to vůbec ne, ale jsem za něj neskutečně vděčná a miluju ho jako nejlepšího kamaráda, to jo. Nemám tedy důvod žárlit, alespoň dokud se se mnou Jeremy bude bavit, tak ne, naopak pro něj chci to nejlepší a zdá se mi, že Ria by pro něj byla velmi dobrá.

"Jaký to je na Franklince, Kaylo?" zeptal se Michael, Jeremyho spoluhráč, když už jsme po basketbalovém turnaji smíšených družstev seděli v klubovně a jedli dort, ze kterého byl mimochodem Jeremy nadšený. I teď se doslova oblizoval až za ušima. A v turnaji jsem byla třetí mimochodem. Zlato to není, ale můj tým jinak basketbalistů byl mnou docela oslaben, co si budem.

"Jak to popsat?" zamyslela jsem se. "Na jednu stranu strašně fajn, protože jsem si našla pár skvělých kamarádů, ale na druhou mi to tady chybí. Zatím se tam moc necítím jako doma."

"A nějaký sexy spolužák?" Klasická Tessa. Tessa byla jedna z mála holek z mé bývalé třídy, s kterou jsem se reálně dokázala bavit a Jeremy to měl dost podobně.

"Nedokážu posoudit, jestli sexy, ale Kayla se nám lehce zapletla už dokonce s dvěma klukama," skočil mi do řeči vysmátý Jeremy. Musela jsem nad jeho poznámkou protočit očima. To je tak, když se svěřujete svému nejlepšímu kamarádovi víceméně se vším...

"Ale ale," podivil se Axel, "někdo známej?"

"Sanders, levý křídlo," opět za mě odpovídal Jeremy. Všimla jsem si, jak všichni kluci zpozornili. Znali basketbalisty z Franklinky moc dobře, protože to byli jejich hlavní rivalové. Měla jsem chuť Jeremymu jednu vrazit. 

"Nechodil náhodou s takovou tou blonďatou pipkou co roztleskává?"

"Jo, Violet," povzdechla jsem si, "ta mě úplně nenávidí."

"Tak se nediv, když jsi měla něco s jejím klukem," uchechtla se Tessa.

"Já s ním ale nic neměla." Protočila jsem panenky. "Měli jsme spolu takový zvláštní moment, ale k zapletení to mělo daleko, to zase Jeremy přehání, ok?" Jakoby k té puse nebylo zas tak daleko, ale s tím jsem se ani Jeremymu nesvěřila.

"Tak já se ho zeptám, až ho v sobotu budu bránit, jak to bere on," zasmál se Harry.

"Ne, ježišmaria," vykřikla jsem, "kdyby se to dozvěděla Violet, tak jsem mrtvá. A vy hrajete?"

"Jo," zamumlal Jeremy s plnou pusou dortu. "Přesunulo se to, protože vy tam pak máte nějakej ten turnaj nebo co."

"Jo aha," kývla jsem, "jojo, tam mám provádět Rusi."

"Až takhle vážně to berou jo?"

"Jo. Je to velká akce, víš co," pokrčila jsem rameny.

"No ale takže na Franklince docela dobrý, ale tady lepší jo?" vrátil se k tématu Michael. 

"Asi tak bych to shrnula," usmála jsem se tím jsem ukončila téma Kayla a její nový život.

Pomalu se blížila jedenáctá večer a oslava byla v plném proudu. Byl tu i nějaký alkohol, ale ne moc. Já osobně jsem se dnes rozhodla nepít, jen jsem si dala jednoho panáka na Jeremyho zdraví. Zítra jsem tady měla schůzku kvůli té mé knize v nakladatelství GLANCE, takže jsem potřebovala být ready a fresh. Sice toho dneska moc nenaspím, ale alespoň nebudu mít kocovinu.

Byla jsem zrovna na záchodě a snažila se upravit svoji opadanou řasenku pod očima, když dovnitř vešla Ria, myslela jsem, že půjde na záchod ale ona zůstala stát za mnou, takže jsem se na ni otočila.

"Děje se něco?" zeptala jsem se jí s úsměvem. Trošku mi to připomnělo ten moment, kdy jsem takhle o samotě stála na záchodech s Violet, Ria se ovšem nervózně usmála, takže mi nejspíš neměla v plánu vyčíst, ať se držím dál od jejího přítele.

"Ne, jen jsem si všimla, že jsi šla sem a byla si tu docela dlouho, tak jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku."

Musela jsem se zasmát. "To je od tebe milý, jo, jsem v pohodě, jen jsem si snažila upravit rozmazanou řasenku."

"Jo aha, tak to jo," usmála se Ria a sama na sebe pohlédla do zrcadla. 

"Pořád tak nějak nechápu, že mě sem Jeremy pozval," řekla po chvilce ticha, "jakože jo, my se ve škole bavíme docela dost. Vlastně se se mnou asi bavil jako první člověk tady na škole, ale tady jsou jeho nejbližší přátelé."

"Já bych řekla, že je to jasný," ušklíbla jsem se, "líbíš se mu!"

"Cože?" Překvapeně se na mě podívala.

"No jasně, kouká na tebe jak na svatej obrázek."

"Ale já myslela, že vy dva jste spolu. Hodně mi o tobě vyprávěl a mluvil o tobě tak strašně hezky a pak ještě jste si dneska dali tu pusu, když jsi mu přála."

"To jo, ale my máme s Jeremym dost zvláštní vztah," povzdechla jsem si, "nevím, co všechno víš, ale mně v prosinci umřela máma..."

"Jo, o tom se Jeremy zmínil, je mi to líto," Ria položila svoji ruku na mou.

"Díky," vřele jsem se usmála, " každopádně v tu dobu jsme spolu s Jeremym ještě chodili, ale já pak měla docela vážný psychický problémy a zkrátka jsem na vztah neměla tu energii, kterou je potřeba mít. A hlavně jsem nechtěla zbytečně přenášet ty problémy i na Jeremyho, a tak jsem se s ním rozešla. Naštěstí to pochopil a jsme nejlepší kamarádi."

"To je hezký, smutný, ale hezký," zamyslela se Ria.

"Jo, to jo, jsem za něj neskutečně ráda, protože nevím, co bych bez něj dělala. A k tý puse... my jsme s Jeremym zkrátka takoví. Asi pro sebe už vždycky budeme něco trochu víc než jen přátelé, ale ne zas v takový míře,  že bychom se k sobě vrátili. Nevím, jestli to moc dává smysl, ale je to tak a zkrátka na Jeremym je vidět, že se mu líbíš." Se širokým úsměvem jsem vzala Riu kolem ramen a společně jsme vyšli ze záchodů.

"No já nevím," povzdechla si Ria, "rozumíme si a je neskutečně milý, ale jen těžko se vyrovnám tobě, protože upřímně? Hezčí holku jsem v životě neviděla."

"Ale prosím tě, nepřeháněj," zasmála jsem se. "Reálně jsem Jeremymu dneska řekla, že jseš v reálu ještě hezčí než na fotkách a on souhlasil, takže on je jistej."

"On s tebou o mně mluvil?" Překvapeně vykulila oči, což mě donutilo se zasmát.

"Jo, říkáme si víceméně všechno," kývla jsem hlavou, "věř mi, že to, že jste se spolu dali dohromady, budu vědět dřív, než ty sama," hlasitě jsem se zasmála a všimla jsem si, že i Rie zacukaly koutky.