Poslední tóny

Kapitola 62.

Jane

"No nazdar," zazubila se na mě Kayla, když  jsem otevřela dveře našeho domu. Stála na zápraží se školním batohem na zádech, plátěnou taškou přes rameno, na sobě měla tepláky s mikinou, vlasy stažené do drdolu a vypadala, že nejraději by přijela zachumlaná v dece.

"Čau, kočko," ušklíbla jsem se na ni a pustila jsem ji dovnitř.

Byla jsem ráda, že alespoň letos nebudu trávit Valentýn sama. Nikdy jsem to moc nehrotila, vždycky mi to připadalo jako komerční svátek, co se slaví úplně zbytečně, ale tím jak letos byl Owen zadaný a prožíval to už několik dní, byla jsem ráda, že mám alespoň jednu nezadanou  kamarádku.

"Byla jsem nakoupit, mám popcorn, zmrzlinu, džusy, dokonce i vínko, co mi přibalil táta," zasmála se, když se vyzula.

"To by naši nebyli nadšení, že tady popíjíte," ozval se najednou dětský hlas od schodů. Jed, můj nevlastní bratříček.

"Ty smrádě, budeš mlčet!" Otočila jsem se na něj naštvaně.

"Co za to?" Vyzývavě nadzvedl obočí a založil si ruce na hrudi.

"Objednám vám pizzu, když vám ji máma normálně nedovolí," nabídla jsem a věděla jsem, že na tohle kývne. Máma se snažila, abychom jedli relativně zdravě, takže jim pizza byla cenná.

"Deal," spokojeně přikývl a zmizel nahoru.

"Promiň, nedošlo mi, že vaše rodina je čistě americká a není v ní normální pít už od patnácti," provinile se zatvářila Kayla.

Já nad tím jen mávla rukou.
"V pohodě, naši by to stejně asi nijak nehrotili, ale alespoň od nich budeme mít klid, když dostanou pizzu. Dáš si taky ne? Prvně jsem myslela, že bychom si něco ukuchtily, ale moc se mi nechce."

"Jo, pizza zní fajn," přikývla a společně jsme se posadily do obýváku, kde jsme začaly vybírat film na netflixu. Náš plán byl jasný. Netflix, pizza, maska na obličej a drby. Co víc si přát? Kdo potřebuje kluka?

"Jak zvládáš zatím den zamilovaných sama?" pobaveně jsem se podívala na její unavený výraz.

"Zvládám ho tak skvěle, že vlastně ani nevím, že nějakej Valentýn má být. Teda až na ty zamilované fotky všude na sociálních sítích, jinak jsem to ani nepostřehla. Ranní běh se sousedem, vaření oběda, úklid a žehlení a pak věci do školy, mě zatím skvěle zaměstnávali."

"Se sousedem, jo?" potutelně jsem se usmála.
"S tím blonďákem, o kterým v pátek mluvil Trevor? Odkud on o něm vůbec ví?"

"Charlie," zasmála se Kayla, "pracuje jako fitness trenér, takže jsem ho poprosila o pomoc, když jsme dělali ten projekt do finančka. A Trevor ho zná, protože jsme se potkali, když jsme spolu byli ve školní posilovně a Brent si s ním vyměnil pár slov."

"Pár slov? To mám chápat tak, že Sanders opět žárlil, když tě uviděl s jiným klukem?" Podezřívavě jsem se na ni zadívala. Už několikrát jsem jí říkala, že Brent je do ní očividně trochu zakoukaný a že by s tím měla něco dělat, jenže ona o tom ani nechtěla slyšet. 

Kayla si unaveně povzdechla.
"Asi jo, já vlastně nevím, co ode mě Brent očekává. Jane, ty to nevíš, ale s Brentem jsme se začali vlastně bavit na té párty v září, kam mě pozval Lux, když se mě snažil přemluvit, ať se přidám k týmu. Tu noc všechno začalo. Nebavilo nás to tam, takže jsme prostě odjeli pryč. Seděli jsme na pláži a jen tak si povídali a pak začalo pršet, tak jsme se přesunuli k nám domů a Brent zůstal přes noc."

"Děláš si srandu? Co se mi snažíš říct, kámoško?" vypískla jsem.

Jejíma očima se mihlo zděšení.
"Nemysli na nic nevhodnýho! Nic se mezi náma nestalo, teda málem jsme si dali pusu, ještě než jsme se vydali na tu pláž, ale nedošlo k tomu. Pak jsme prostě usnuli u filmu, proto u nás zůstal."

"A to mi říkáš jen tak po půl roce? Takže ty máš takový tajemství? Proč si nám to neřekla? To nám snad nevěříš?"

"Nejde o to, že bych vám nevěřila. Spíš jsem nevěděla, jak vám to říct. V tu dobu jste na Brenta a tak podobně byli celkem vysazení a navíc jsem prostě měla asi strach z toho, že by to třeba slyšel ještě někdo jinej a dostalo by se to k Violet. Teď už je v zásadě jedno, jestli se to dozví."

"Ajo, fakt se s ní rozešel, jo?" Upřímně? Všichni jsme to tak nějak čekali, ale i tak z toho bylo na škole velké haló.

"Podle pár snapů, co posílal, tak jo. Ale nezdál se nějak extra smutnej."

"Tak asi už se přesunul na brunety," pobaveně jsem se zasmála a Kayla nade mnou jen zakroutila hlavou.

"Mate mě, nevím, co po mě vlastně chce. Ale to, že žárlí na každýho kluka, co se kolem mě jen mihne, se mi vůbec nelíbí. Co mu dává právo?"

"Nic, ale Sanders nejspíš bude celkem majetnickej."

"Tak to jsou všichni bohatí, ne?" uchechtla se.

"Hele ty jsi taky bohatá a nechováš se tak, tak nevím." Kayla by se z finančního hlediska úplně klidně mohla řadit k superdětím, ale nikdy se tak nechovala.
"Mojí pointou bylo, že zkrátka i když z tvýho pohledu možná nejde o nic víc než přátelství, on to zřejmě bere trochu jinak a už si tě pomalu přivlastňuje."

"To je to nejhorší," zase si povzdechla, "já ani nevím, co to je z mýho pohledu."

"Tobě se líbí, co?" vševědoucně jsem se na ni zadívala. Čekala jsem, že bude zapírat, ale ona pokrčila rameny.

"Není škaredej. Sice je to Jeremyho úplný opak, ale nebudu lhát, Brent není špatnej."

"On je Jeremymu víc podobnej, než si myslíš, alespoň z mého pohledu."

"No nevím, každopádně nevím, co si o něm vlastně myslet," utrápeně se sesunula na gauči do lehu a promnula si obličej.

"Dej si vínko, bude pizza, filmík, tak teď nad tím nemusíš přemýšlet," snažila jsem se jí povzbudit a posunula jsem k ní její skleničku.

"Chtělo by to se úplně šíleně nalíčit a obléct a jít ven mezi ty zamilované páry," zasmála se té představě.
"Aby ten Valentýn alespoň za něco stál."

"Klidně můžeme pak jít, jestli chceš," pokrčila jsem rameny, "jestli se teda nebojíš, protože já jo."

"Hele jak teď poslouchám podcast o těch zločinech, tak už vidím vrahy ve všech, takže to asi zvládnu i bez nočních procházek."

"To chápu," mrkla jsem na ni, "připadám ti jako vrah?"

"Možná tvojí krásou a humorem, bys byla schopná zabít," zaculila se a mrkla nazpět.

"Aww, já tě zbožňuju." Natáhla jsem se k ní a objala ji kolem ramen.

"Já tebe, kámoško."

Upřímně? Včerejšek a dnešek pro mě byly celkem peklo. Prostě všechno špatně. Dneska jsem málem ani nevydala kapitolu, jak jsem byla znechucená životem a zároveň mi teda nebylo moc dobře. Ale teď mám zrovna celkem dobrou náladu a taky jsem zjistila, že jsme překročili hranici 3000 přečtení, takže děkuju. ❤
A ano, Kayle jsem věnovala jednu svoji zálibu a to jsou zločiny a vrahové. Já vím, možná trochu divné, ale sama znám několik lidí, kteří se o to taky zajímají. Pokud vás tohle někoho taky baví, tak doporučuji podcast Opravdové zločiny, který je super a už jsem na něj namotala několik mých kamarádů.😄