Poslední tóny

Kapitola 23.

Kayla

To, že Violet s Brentem mají krizi, se po škole od pátku rozneslo snad mezi všechny. Violet hned měla za zadkem Peyton, Vivian a další její "kamarádky", které ji slepě následovaly a stály pevně na její straně, zatímco Brent se ve škole ukázal pět minut po zvonění, celý den nepromluvil a na obědě jen tiše seděl mezi ostatními basketbalisty. Rázem se ze stolu superdětí stal stůl pro basketbalisty.

Cítila jsem se lehce provinile, protože se pohádali hlavně kvůli tomu, že se se mnou Brent bavil. Nebo alespoň to bylo to první, s čím měla Violet problém, to jsem moc dobře slyšela, když jsem od jejich partičky v pátek odcházela za Parkerem.

Dokonce jsem potom Brentovi večer psala, že jestli to bylo jen kvůli mně, tak že mě to upřímně mrzí. Sice Violet se ke mně chovala jako kráva, s Brentem jsem ale byla v pohodě. Jenže on neodepsal, ani si zprávu nezobrazil, což on jinak odepisoval hned, takže jsem tak nějak usoudila, že mi to dává za vinu a je na mě naštvaný.

Brent

Bylo divný nebýt s Violet. Na druhou stranu to upřímně bylo docela osvobozující. Najednou jsem si mohl na obědě sednout i se svými jinými kamarády, než je jen Trevor a Jacob. Ani to tahání se za ruku po chodbách mi nechybělo, asi zjišťuju, že to absolutně nepotřebuju a spíš mě to otravuje.

Škola dneska byla neúnosně dlouhá, končili jsme v 15:40 a hned jakmile zazvonilo, museli jsme s Trevorem utíkat do školní posilovny, která byla teda přístupná i veřejnosti, ale za poplatek, protože od čtyř jsme měli kondiční trénink. Ten začínal tříkilometrovým během po venku na zahřátí, pak na hodinu kruháč na posílení svalů a pak půl hodiny strečink. Strečink byl jednoznačně mojí nejoblíbenější částí kondičních tréninků. Nevím proč, ale hrozně mě bavilo na půl hodiny zpomalit, vydýchat se, protáhnout si celé tělo a udělat pořádnou tečku za celým cvičením.

Sál v posilovně jsme ale měli zamluvený jen na hodinu a pak jsme ho už museli uvolnit pro veřejnost, takže se Claus prý domluvil s Hillovou, že se můžeme chodit protahovat do gymnastické tělocvičny. Nechce se mi věřit tomu, že nás tam Hillová pustí, bránila si tělocvičnu, jako by to bylo její vlastní dítě, ale prý když Claus slíbil, že půjdeme dovnitř bez bot, tak mu to dovolila.

Tělocvična byl velký sál plný různého gymnastického náčiní. Hned za dveřmi byl volný plácek s gymnastickým kobercem, který nám bude sloužit jako místo pro protahování. Celá zeď po levé straně byla pokryta velkými zrcadly, u kterých byla i taková ta baletní tyč. Na stěně vedle dveří bylo několik žebřin a několik metrů před nimi stála velká hrazda. Vedle hrazdy byla odpružená podlaha na prostné, alespoň myslím, že to bylo ono. A poté následovaly další žebřiny a před nimi viselo ze stropu několik provazů. Pod okny za odpruženou podlahou ještě stála dlouhá kladina. Celá zem byla pokryta modrými žíněnkami. To byla první místnost tělocvičny, v té druhé, kam se dalo jít, bylo několik trampolín, další hrazda, koně, kruhy a bradla. Zkrátka všechno, co gymnasti potřebují.

Naštěstí teď už byla tělocvična volná, jinak bychom se tu potkali s Luxem a tak podobně. To jsem vážně nepotřeboval. Navíc jsem si jist, že to by nás sem Hillová ani nepustila a my bychom se museli asi protahovat na tvrdé zemi v šatně, nebo v basketbalové hale, což by ani zdaleka nebylo tak pohodlné, jako tady na gymnastickém koberci.

Moje protahování se nakonec ještě o pár minut protáhlo, takže jsem se domů dostal až před sedmou večer. Jakmile jsem otevřel dveře, ucítil jsem vůni ryby, která se linula z kuchyně. Můj žaludek hlasitě zakručel a mně až teď došlo, že jsem naposled jedl oběd.