Poslední tóny

Kapitola 15.

Brent

Týden po té párty byl zvláštní. Kdykoliv jsem se setkal s Kaylou, jen jsme se na sebe podívali, čas od času jsme se na sebe usmáli, ale jinak se mezi námi nic nestalo. Spíš jsem měl pocit, že se mi Kayla vyhýbá.
Trevor s Jacobem už od pondělí básní, že jim Kayla konečně odepsala na zprávy na Instagramu. To, že jsem to byl já, kdo jí řekl, že jí psali a že touží po odpovědi, jsem jim neřekl a nechal jsem to jako tajemství.

V pátek se to všechno ale dost změnilo. Byla hodina literatury se slečnou Morenovou a měli jsme dělat projekt ve dvojicích.
"Má to ale jeden háček," tajemně se usmála slečna Morenova a přejela si očima po naší třídě, "chci abyste byli ve dvojici kluk s holkou." Lidi ve třídě se okamžitě začali domlouvat, kdo s kým bude, ale slečna Morenova je rychle zastavila: "Budete si losovat, s kým budete. Holek je trochu víc, ale to nevadí, holt budou nějaké holky spolu," řekla a přešla ke stolu, odkud vzala červenou krabičku.
"Mám tady papírky se jmény kluků," zvedla krabičku do vzduchu a zaštěrchala s ní, "takže poprosím holky, aby šly losovat a ty, na které nezbyde papírek, se spojí s jinou holkou."
Většina holek zůstala sedět, aby to byly právě ony, co budou s holkou. Stejně jim to bylo k ničemu, protože tady nebylo zas tak málo kluků, aby polovina holek byla spolu. Některé se ale zvedly a s protočením očí, či různými řečmi si vytáhly papírek. Moc jsem je upřímně nechápal. To je to prostě takovej problém pracovat s klukem?

Očividně jsem nebyl jedinej, co je nechápal, protože Kayla s Jane se bez problémů zvedly, vzaly si papírek a společně se mračily nad poznámkami ostatních holek. Měl jsem chuť zakřičet na Kaylu přes celou třídu, ať se nemračí, ale moc dobře jsem věděl, že to nemůžu udělat. Místo toho jsem ji pečlivě pozoroval. Když rozevřela papírek se jménem, s mírným zamračením se ušklíbla a poté se podívala naším směrem. Má neděje vzrostla ještě víc, když se k nám rozešla a když se zastavila před naší lavicí, už jsem se pomalu zvedal.
"Trevore?" ozvala se najednou a já jsem si rychle sedl zpátky. Moje počáteční nadšení zase rychle spadlo.

"Jo?" Trevor se na ní zadíval s úžasem v očích. Kámo, prober se. Chováš se, jako bys neviděl holku třicet let...

"Ehm, jsme spolu ve dvojici," zadívala se na papírek, který potom hodila na náš stůl a na papírku bylo vážně Trevorovo jméno.

"Jo? To je super," nadšeně se zasmál Trevor. "Chceš jít sem, nebo mám jít k tobě do lavice? Víš co? Pojď sem. Tady Brent bude tak milý a pustí tě sednout si na jeho místo, viď, kámo?" Začal najednou mluvit strašně rychle a bylo vidět, že Kayla začíná litovat, že je s ním.

"Trevore," chtěl jsem mu říct, že Kaylu očividně celkem děsí, ale nenechal mě to ani doříct, jen mi řekl, ať vypadnu. Kayla se na mě omluvně zadívala, i když ona byla ta poslední, kdo by se měl omlouvat, a já jsem se tedy zvedl, abych jí uvolnil místo.

"Díky," potichu mi poděkovala a mile se na mě usmála. Chvilku jsem se jí zadíval do očí a snažil jsem se na ní taky usmát, i když jsem za jejím ramenem uviděl Seinu, jak na mě zběsilá mává a naznačuje mi, že jsem s ní. Většinou jsem nevěděl, jak se moji spolužáci jmenují, i když jsem se to v poslední době snažil napravit a víc si všímat lidí kolem mě, ale Seinu prostě nepřehlédnete. Je hlučná, neustále o něčem mluví a něčemu se směje, její červené vlasy září na celou školu a hlavně je tak dotěrná a leze učitelům do prdele, že si ji prostě zapamatujete.

"Není zač, hodně štěstí," potichu jsem dodal a s úšklebkem jsem se vydal k mé parťačce. Když jsem došel až k Seině, okamžitě začala mluvit o něčem, co jsem neposlouchal a raději jsem si sedl na židli a tupě mlčel. Z mé tiché chvilky mě vyrušilo zavibrování mobilu v mé kapse. Opatrně jsem se podíval, jestli mě slečna Morenova sleduje a když jsem zjistil, že právě dává dohromady dvojice holek, rychle jsem se na mobil podíval. Bylo to upozornění ze snapchatu, které když jsem otevřel, objevila se mi zpráva od Kayly.