Poslední tóny

Kapitola 58.

Brent

"Tvoje rodina je prostě skvělá," usmál jsem se na kudrnatou dívku, když jsem si prohlédl pyžamové kalhoty, co patřily jejímu tátovi, které mi jejich babička půjčila, abych nemusel spát v teplácích, co jsem měl na sobě téměř celý dnešek.

Docela jsem se divil, že neměli problém s tím, že tady budu přespávat taky, obzvlášť ve stejné posteli jako Kayla. Co jsem tak pochopil, tak byli docela pobožní, ale vypadalo to, že nám věří, že jsme čistě kamarádi a že nemáme v plánu provádět něco jiného než spánek.

"Tys totiž zatím viděl jen tu odsud a ani ne celou," zasmála se Kayla.
"A teď to nemyslím nějak zle, já svoji ruskou rodinu miluju. Ale jestli je náhodou někdy budeš mít možnost potkat, tak uvidíš, že to není tak růžové, jak vypadá. Naše ruská rodina je skvělá, ale je to hroznej chaos. Ono už jenom to, že máma pochází ze šesti dětí, z toho kromě ní další tři mají svoji rodinu a děti a jejímu nejstaršímu sourozenci, Yaroslavovi, je 44 a naopak tomu nejmladšímu, Lyovovi, je zase poměrně čerstvě 19, hodně vypovídá o tom, jakej je to zmatek. A to ani nemluvím o tom, že když se vidíme, tak vlastně pořádně nevíme, jestli mluvit rusky, nebo anglicky, takže to nakonec dopadá tak, že prostě použiješ ten jazyk, co ti zrovna naskočí. U nás se jakoby běžně stává, že začneš větu v angličtině, ale dokončíš ji v ruštině."

"Tvýmu strejdovi je jen 19?" zděsil jsem se. "Však tobě je letos osmnáct. To je celkem cool."

"Jo, on teda není mámin pokrevní bratr, protože Lyovu prarodiče adoptovali, protože oni by prostě nejradši pomohli všem dětem, co nemají jejich doma, ale já ho vlastně ani neberu úplně jako strejdu, spíš asi takovej bratranec nebo prostě kamarád."

"Tyjo, šest dětí, to je taky hodně," uznal jsem, "máma je jedináček a táta má jen jednoho bratra, možná proto se naši rozhodli mít čtyři děti, za což jsem rád, protože já mám rád tu pozici staršího bráchy, i k Rendy se tak chovám, i když je starší ona. Ale šest dětí je asi hodně i na naši mámu."

"Tak tím, že je Lyova adoptovanej, tak babička rodila jen pětkrát a navíc měla mezi dětma vždycky pár let rozestupy, takže to asi nebylo tak hrozný. Vlastně druhá nejmladší ze sourozenců je moje teta Alexandra, ta už je normálně vlastní a té v březnu bude 21, takže ona se narodila, když mojí mámě bylo už 20. Takže tam ty rozestupy byly velký."

"Počkej, takže ty máš z máminý strany jakoby pět tet, nebo strejdů. Tomu nejstaršímu strejdovi je 44, pak někdy byla tvoje máma, pak ta teta Alexandra, té bude 21, no a potom nějakej nevlastní strejda s divným ruským jménem, kterýmu je jen devatenáct. A pak jsou tam ještě další dvě osoby někde," snažil jsem se pochytit jejich rodokmen, bylo to vážně zamotané.

"Jo, chytáš se," zasmála se, "nejstarší je strejda Yaroslav, pak byla moje máma, potom další strejda Leonid, následoval Vadim, no a potom je už Alex a Lyova."

"Jo aha, ty ruský jména mě v tom akorát pletou, ale asi chápu," zamyšleně jsem si to pořád přehrával v hlavě. Nevím proč, ale přišlo mi to hrozně fascinující, jak byla jejich rodina složitá.

"Jo, je to matoucí. A to jsem tam ještě nezačala plést manželky strejdů a jejich děti. No a z tátovi strany znáš jen babičku s dědou, táta má ještě staršího bráchu Dennise, ten má ženu a dvě děti. No a potom má táta mladší sestru Margareth a ta má s manželem taky dvě děti. Takže ta americká rodina je o dost jednodušší na pochopení."

"Počkej takže kolik ty máš vlastně bratranců a sestřenic celkem? Protože já mám vlastně jen dva bratrance. Chase si vlastně viděla na oslavě, no a ten má ještě mladšího bráchu Willa."