Poslední tóny

Kapitola 40.

Kayla

Spálový streptokok byl fakt na nic. Deset dní na antibiotikách, dva týdny nic nedělat, na to jsem momentálně neměla čas. Potřebovala bych trénovat. Sice se mi těsně předtím, než jsem onemocněla, povedlo předvést moji sestavu bez chyby, pořád ale bylo co zlepšovat. Navíc, kdyby se mi podařilo vyměnit nějaké prvky za těžší, nezlobila bych se.

Antibiotika ale rozhodně udělala čáru přes můj rozpočet. Po deseti dnech nicnedělání jsem se cítila odpočinutá až moc a byla jsem motivovaná se do toho zase pustit naplno, můj nový obvodní doktor to ovšem zamítl jen, co mi ta antibiotika předepisoval. Minimálně dva týdny naprostého klidu. Mělo to jedinou výhodu, mohla jsem jít ve čtvrtek domů už před polednem. Končili jsme totiž tělocvikem, na který já nemohla. Docela mě to ale štvalo, protože jak už jsem řekla, nudí mě to.

Doma jsem se ale zase mohla v klidu najíst, převléct se a upravit se, a na projektovou schůzku s Brentem do kavárny poblíž školy jsem se tak mohla vydat i v něčem jiném, než je naše školní uniforma. Ne, že by až  tak záleželo na tom, co mám na sobě, ale přece jenom mom džíny jsou pro mě stokrát pohodlnější než ta titěrná školní sukýnka.

Byla jsem tu lehce s předstihem, takže jsem si zatím objednala svůj flat white a chvilku poklábosila s Bryanem, který stál připraven v jeho pracovním úboru za pultem. V kavárně teď nebylo moc zákazníků, takže na mě měl čas.

"Říkal jsem si, kdy tě zase uvidím," pousmál se a poupravil si tmavě červenou zástěru, co měl na sobě. "Naposled jsem o tobě slyšel od toho kluka, co se baví s Brynniným ex."

"Brent," přikývla jsem, "teď se mám taky sejít s ním."

"Nějaký nový objev? To bude Parker žárlit," zazubil se Bryan.

"Tak zaprvé, mezi mnou a Parkerem je čistě přátelský vztah," zakroutila jsem očima, "a to samé platí i pro Brenta. Jeho holka mě už takhle nenávidí."

"Oj, holka, jo? Tak to je celkem blbý."

"V čem konkrétně?" Violet byla blbá v hodně směrech, co si budem.

"To už je na tobě, co si vybereš," zasmál se Bryan a odběhl ke stolu, kam se před chvílí posadil mladý pár.

Musela jsem na jeho slovy zapřemýšlet. Je pravda, že u Violet byla spoustu věcí, co bych nazvala blbými. Občas i ona samotná. Její žárlivost, obsese s rádoby dokonalým vztahem, to, že Brenta podvádí, její otrávené pohledy a přiblblé kecy. Jo, ta holka byla v mých očích naivně hloupá.

Neříkám, že já jsem dokonalá, to vůbec. Ale pardon, alespoň nepodvádím svého kluka. Já teda  žádného kluka nemám, to bude možná ta hlavní překážka, ale i kdybych měla, v životě bych ho nepodvedla. I kdyby to byl sebevětší hajzl a idiot, na tohle bych já neměla žaludek.

Mé přemýšlení přerušil zvoneček nade dveřmi a silný hlas Trevora, který jste zkrátka slyšeli přes celou místnost. Je vtipné, že i jeho jsem ještě před dvěma měsíci měla za idiota, ale naše spolupráce v hodinách kompletně změnila můj pohled na něj. Vlastně i teď ten projekt zase spojoval mě a Brenta. V životě bych si nemyslela, že to řeknu, ale díky všem učitelům za jejich projekty, protože díky nim si já nacházím kamarády, jak tak koukám.

Brent na mě kývnul rukou, abych si šla sednout za nimi. Fajn, náš projekt s námi zřejmě dělá  i Trevor a ta holka, co přišla s nimi. V životě jsem ji neviděla a nemyslím si, že by chodila k nám na školu, ani neměla uniformu.

"Ahoj," usmál se na mě můj parťák, když jsem se došourala k jejich stolu a sedla si vedle něj, naproti Trevorovi.

"Kaylo," nadšeně mě zdravil zmiňovaný, "tohle je Haylie, moje holka, Haylie, tohle je Kayla, naše hvězdná spolužačka." Při slově hvězdná jsem musela protočit očima. Od té doby, kdy se Trevor  dozvěděl, kdo jsem, si ze mě dělá podobné srandičky.

"Ty jsi ta, co ji Violet tolik nenávidí?" ihned vyhrkla. Upřímně jsem nevěděla, jak na to zareagovat. První šok byl, že Trevor, prohlášený jako kluk, co s jednou holkou nevydržel víc než  týden, má zřejmě vážný vztah, a zadruhé jsem zkrátka nevěděla, co jí na tohle mám říct.

"Zlato, to byla trochu divná první otázka," odkašlal si Trevor, když pochytil můj zaražený výraz.

"To teda," zamumlal Brent, ale dál už to raději nekomentoval.

"Jo, promiň, jsem taková trhlá," zasmála se Haylie a pokrčila rameny. Nic si z toho nedělala, což se mi na ní upřímně líbilo. Jinak jsem ale moc nevěděla, co si o ní myslet. Na jednu stranu vypadala jako takový nevinný andílek, skoro až lehce naivně, ale všichni moc dobře víme, že ty  největší mrchy se umí nejlíp přetvařovat.

"To asi budu já no," přikývla jsem a oči zarazila do hrníčku s našlehanou pěnou. Co jiného ode mě čekala za odpověď?

"V tom případě tě ráda poznávám, hvězdná Kaylo," ušklíbla se a pak se otočila na Bryana, který si přišel pro jejich objednávku.

"Normálně nebývá takhle divná, je vlastně mega v pohodě," zašeptal Brent, když se ke mně jemně naklonil. Věnovala jsem mu skeptický pohled a pokrčila rameny. Ať si říká, co chce, ale Haylie se mi zatím moc nezamlouvala. Už jen proto, že jsem čekala, že s Brentem vyřešíme ten náš projekt, což ve čtyřech uděláme asi jen těžko, jsem byla taková zaražená.

"Závidím ti, že ti sluší mom džíny," zase na mě promluvila, "já v nich vypadám jak jeden dlouhej hranatej obdélník." Podívala jsem se na svůj outfit, co jsem na sobě měla. Sytě modré a lehce seprané mom džíny, černé kotníkové boty na zimu, a žlutý crewneck. No, žlutá, byla to spíš taková naoranžovělá žlutá, skoro jako cheddar. Nepřišlo mi to jako nic extra, navíc já sama nedokážu posoudit, jestli mi to sluší, ale cítila jsem se v tom dobře, což bylo to hlavní.

"Díky, upřímně si nepamatuju, kdy jsem na sobě měla naposledy upnutý džíny." Ty jsem vyházela ze své skříně alespoň tak rok a půl zpátky. 

"Já zase nenosím nic jiného."

"Mně upnutý džíny nesluší a hlavně ani nesedí, protože mám zkrátka velkej zadek, ale oproti tomu relativně úzkej pas, takže když mi jsou nějaký upnutý dobře přes zadek, v pase mi jsou volný."

"Závidím ti tvoji postavu," řekla a přejela si mě očima od hlavy až k patě. Moje postava bylo to poslední, co jsem upřímně chtěla řešit, hlavně před Trevorem a Brentem, ale Haylie vypadala, že ji tohle téma vážně baví. Neříkám, i mě móda docela bavila, ale asi zdaleka ne tolik, co ji.

"Já ji na jednu  stranu miluju a na druhou nesnáším," přiznala jsem.

"Proč nesnášíš?" vmíchal se do našeho hovoru Trevor. Brent jen tiše seděl vedle mě, ale bylo vidět, že pozorně poslouchá každé naše slovo.

"Víš, jaký to bylo vyrůstat s takovouhle postavou? Obzvlášť v gymnastice? Tam je normálem být hubená jako tyčka, žádný boky, žádný prsa, čistě sportovní postava. Já jsem se silně vymykala."

"To jsem asi měla začít dělat gymnastiku," povzdechla si Haylie a podívala se na svou hruď.

"Však ty máš hodně sportovní postavu, řekl bych," ozval se konečně Brent.

"To protože jsem si neustálým tréninkem vyrýsovala svaly, ale když se podíváš na gymnastky jako celek, skoro žádná nemá prsa trojky. Velký zadky jo, protože zadek a nohy posiluješ v gymnastice pořád, ale prsa, ty se naopak spíš zmenšujou. A nemůžeme se bavit o něčem jiným, než jsou moje kozy?"

"Ty jsi s tím začala," zasmál se Trevor, ale byl ochoten změnit téma.

"No hele zase ale když se k tomu ještě vrátím, musíš uznat, že výstřih s trojkama prostě vypadá líp než s dvěma lentilkama," namítla Haylie.

"No nevím, teď jsem si objednávala šaty na ten úžasnej vánoční ples, co pořádá škola, a mám pocit, že v dnešní době se většina šat šije na holky, co jsou plochý jako letiště."

"Jdeš na ples? To se uvidíme." Haylie z toho faktu vypadala nadšená. Uznávám, že čím víc jsme se bavily, tím míň divná mi připadala, pořád to ale nebylo úplně ono.

"S kým jdeš?" zeptal se Brent. Dneska byl nějak nezvykle tichý.

"Domluvila jsem si Jeremyho, což nevím, jestli je úplně dobrý nápad, ho tahat na nepřátelskou půdu, ale prej se kvůli mě obětuje." Brent na to nic neřekl, zase byl potichu, jen kývl hlavou.