Poslední tóny

Kapitola 43.

Brent

Damien dohopsal vysmátý dolů ze schodů s Kaylou v závěsu. Slzy byly pryč, což nechápu, jak  Kayla udělala, protože Damien byl docela plačka. Jestli ona vážně není ta kouzelnice...

"Omlouvám se," zamumlal, když přešel ke mně. Za těch pár minut jsem stačil vychladnout, takže jsem k němu nastavil pěst, abychom si mohli ťuknout.

"Omluva se přijímá," usmál jsem se na něj a pocuchal ho ve vlasech.

"Taky by ses měl omluvit," řekla Kayla mým směrem a věnovala mi káravý pohled. Měla pravdu, ostatně jako vždy.

"Uznávám, nemusel jsem na tebe tolik křičet, brácho. Omlouvám se."

"Omluva přijata," Damien na mě mrknul, "a Kayla je mimochodem fakt cool." Tomu se brunetka  vedle mě od srdce zasmála. Nechápu, co spolu ti dva probírali, ale muselo to být zajímavé povídání.

"Tak už i mýho bráchu si okouzlila, jo?" zašeptal jsem, když jsem se k ní nahnul. Ona se jen sladce zasmála a praštila mě do břicha, abych jí nechal trochu prostoru.

"Podíváte se se mnou na Na vlásku?" zavolala Celeste z obývacího pokoje.

"Musíme dělat ten projekt, Celeste," zavolal jsem na ni nazpět a zakroutil u toho očima.

"A jseš si jistej, že musíme?" Kayla se na mě zadívala psíma očima. I bez toho psího pohledu bych nejspíš řekl, že vlastně zas tak nutně nemusíme, ale tím roztomilým výrazem si to pojistila.

"Tak úplně nutně nemusíme," vydechl jsem a musel jsem se usmát, když se její psí pohled změnil ve vítězný.

 "Na vlásku je asi můj druhý nejoblíbenější film, takže se podívám ráda," promluvila k mé sestře. Ta nadšeně zatleskala a už si sedala do křesla, aby se mohla začít dívat. Já ještě vzal z krabice ze skříně nějaké vánoční cukroví, abychom měli alespoň nějaké pohoštění, a pak jsem s dlouhým skokem přistál na gauči vedle Kayly, div jsem neskočil přímo na ni.

"A co je první?" zeptal jsem se, když  jsem vedle ní konečně našel pohodlnou pozici na ležení. Těsně vedle ní mimochodem, ale nevypadalo to, že by jí to vadilo, dokonce se o mě v průběhu filmu trochu opřela. Natáhl jsem se ještě pro huňatou deku a půlku jsem nabídl Kayle, aby se taky mohla zakrýt.

"Z pohádek? Já zbožňuju tu Krásku a zvíře s Emmou Watson, to mi přijde prostě krásný." A jakmile tohle řekla, okamžitě jsem dostal nápad, který byl podle mě skvělý.

"Jo, to je taky super," souhlasila Celeste, "ale Na vlásku mám asi ještě radši." 

"Jojo, to je taky fajn," usmála se na ni Kayla a natáhla se pro jeden perníček.

Na vlásku jsem měl taky rád. Za mě o dost lepší než Frozen, které zase miloval Damien. Taky nám to během filmu několikrát nezapomněl říct.

"Ne, Damiene, Rapunzel je prostě o dost lepší princezna než Elsa!" hádala se s ním Celeste. Já  nad nimi musel jen s povzdechnutím zakroutit hlavou. Kayla se tomu zase jenom smála.

"Takhle to u pohádek u nás vypadá vždycky," zašeptal jsem, když jsem se sklonil jejím směrem. Teď se o mě opírala už prakticky celá, ale nijak mi to nevadilo, spíš naopak.

"Však je nech, tohle jsou takový nevinný hádky." Mávla nad mými hlučnými sourozenci rukou.

"No jen abys je pak zase nemusela udobřovat," mírně jsem se zasmál a i jí viditelně zacukaly koutky.
"Co jsi mimochodem řekla Damienovi? Přišel dolů jako vyměněný."