Láska podle melodie

3. Kapitola

Za chvíli se z ředitelny vynoří mohutná ředitelova postava. Takhle vypadá ještě mnohem vyšší a důležitější, než když seděl za stolem.

„Pojďte prosím za mnou," osloví mě. „Zavedu vás do třídy. Hodina už před několika minutami začala, tudíž by pro vás nebylo výhodné, toulat se sama po škole. Navíc, když to tu ještě neznáte." Dokončí.

„Děkuji, pane." Řeknu opět pokorně.

„Dobrá, tak jdeme." Při těch slovech galantně otevře dveře a nechá mě projít. Vydá se směrem ke schodišti a já se držím pár kroků za ním.

Cestou do třídy už se rozhlížím o poznání pozorněji. Když jsem tudy procházela s poprvé, moc jsem si věcí kolem sebe nevšímala, ale teď mě uchvátí, jak je ta škola krásná. Podlahy jsou z leštěných dřevěných parket, i stěny jsou obloženy dřevem a velká okna zakrývají lehké bílé záclony a ještě silné, různobarevné závěsy. Všude na stěnách visí obrazy slavných i méně slavných lidí a celá škola působí velmi vznešeným dojmem. Vystoupáme po schodech ještě o patro výš, zde zatočíme doprava a dojdeme až ke dveřím na druhé straně chodby.

„Počkejte prosím tady, půjdu vás dovnitř představit." Řekne a při těch slovech ukáže na dveře.

Jako odpověď lehce pokývnu hlavou, na nic víc se nevzmůžu. Pomalu otevře dveře a ještě než stihne vstoupit a znovu je zavřít, zběžně nakouknu dovnitř. Zahlédnu čtyři lavice a sedm nových spolužáků, kteří novému vetřelci schovanému za dveřmi nevěnují nejmenší pozornost. Všichni si stoupnou, když ředitel vejde. Protože má dost hřmotný hlas i přes dveře slyším, co říká.

„Posaďte se prosím. Už minulý týden jsme vás informovali, že do vaší třídy přestoupí nový student. Chci, abyste jej přijali mezi sebe, ale nezapomeňte na dobré Lighthallské vychování. Je zde díky našemu stipendijnímu programu, a i když si myslíte, že teď máte ve studiu náskok, nerad bych, abyste se mýlili. Doufám, že spolu budete dobře vycházet, i když je poněkud... jiný." Dokončí svou řeč, když mu jeden z kluků skočí do řeči.

„Jiný? Jak to myslíte, pane." Zeptá se. Z jeho hlasu přímo čiší pohrdání.

„To hned zjistíte," řekne ředitel. Ozvou se kroky, jak se vrací ke dveřím, které se vzápětí otevřou, a objeví se v nich jeho hlava.

„Můžeme?" Není to otázka.

Přikývnu a vstoupím dovnitř. Ve třídě je teplo a působí útulně, podobně jako ředitelna a zbytek školy. Podle rozvrhu máme literaturu, a i výzdoba učebny tomu odpovídá. Až na poslední lavici, ve všech ostatních sedí dva kluci. Jakmile mě spatří, ze všech stran se ozve šepot. Nenápadně si je všechny prohlédnu přes řasy. Ve druhé řadě spatřím známou tvář. Chris. Všimne si mě také a překvapeně se usměje a pokývá hlavou. Pozdrav mu oplatím úsměvem. Bydlí v naší ulici, pomáhal mi stěhovat některé věci, když jsme se přistěhovali. Netušila jsem, že chodí na Lighthall. Ale je to dobrá zpráva. Alespoň někdo tu se mnou bude mluvit.

„Žáci, představuji vám vaši novou spolužačku." Řekne a pootočí se mým směrem. „Jmenuje se Amélie Tateová, přistěhovala se sem s rodiči. Vím, že vám to přijde zvláštní, že je na naší škole, ale díky stipendiu a tomu, že náš řád přímo nezakazuje dívkám studium, jsme udělali výjimku." Dokončí. Poté se podívá někam za mě a já si uvědomím, že za mnou celou dobu stojí učitel. Otočím se také a spatřím muže kolem padesátky menšího vzrůstu sedět za katedrou. Povzbudivě se na mě usměje a hned mi je sympatický.

„Tak studenti," začne znovu ředitel. „Nechám vás, ať se seznámíte." Řekne a při těch slovech opustí třídu.

„Protože to je výjimečná příležitost, obětuji zbylých dvacet minut z hodiny na představení." Ozve se vyučující a obrátí se ke mně. „Dáma má přednost," řekne „zkuste nám o sobě něco říct. Jméno, odkud jste, co vás baví, vaše zájmy."