Láska podle melodie

11. Kapitola

„Co se to s tebou poslední dobou děje, Mio?" Zaútočí na mě po hodině Chris. „Proč se paktuješ se Sebastianem? Ještě před pár dny jsi ho nenáviděla. Vždyť se k tobě chová hrozně."

„Není takový, jak si myslíš, Chrisi. Je v něm něco víc." Bráním jej.

„Vážně? Zajímavé, že to nějak nevidím. Mio, prober se. Je to jenom namyšlený, nevychovaný a arogantní kluk, co si potřebuje dokazovat, že je něco lepšího než my ostatní. Co ti navykládal? Čím ti tak zblbnul hlavu?"

„Nezblbnul mi hlavu." Vykřiknu znenadání. Netuším, kde se ve mně ten vztek vzal. Ale Chris má pravdu. Ještě před pár dny jsem Sebastiana nenáviděla. Nebo ne?

„Drž se od něj dál, Mio." Řekne ještě. „Prosím, drž se dál." Zvednu oči přesně ve chvíli, kdy se na mě zpoza rohu dívají ty Sebastianovy. Vypadá rozrušeně a zuřivě se dívá po Chrisovi, potom sklouzne pohledem ke mně. Jak to jenom dělá, že je vždycky poblíž? Zprudka zamrkám a přeruším tak to němé propojení. Teprve teď zjistím, že mě v očích štípou slzy. Otočím se a nenápadně je setřu. Chris má pravdu. Od Sebastiana radši dál.

Večer na mě čeká nemilé překvapení. Chvíli poté, co vylezu ze sprchy, mi volá Chris, rozzuřený do nepříčetnosti. Podle všeho mu někdo přidal do šamponu modrou barvu. A takovou teď získaly jeho vlasy.

„Byl to Sebastian, jsem si tím jistý." Vykřikuje v záchvatu paniky.

„A jsi si tím opravdu jistý? Jak by to mohl udělat?" Snažím se na to dívat z té racionální stránky, ale moc tím tak Chrisovi nejspíš nepomáhám. Je mi ho hrozně líto, ale tajná část mé duše se snaží bránit Sebastiana.

„Ten šampon jsem měl ve škole, Mio." Prohlásí. „A kdo jiný by to tak mohl být? Může za to on, stejně jako za to Liamovo auto."

„Chrisi, to už je ale dávno a navíc jsme se shodli na tom, že on to neudělal, nebo ne?" Přemýšlím, čím jej ještě bránit. Nic kromě tohoto však nemám. A také začínám pochybovat, že je v tom nevinně. Co když nás dnes na té chodbě i slyšel? To by to vysvětlilo... Ale proč zrovna Chris? A předtím Liam?

„Stejně to udělal. Tak končím, jdu to zkusit vymýt. Jinak se budu muset nechat nabarvit, s modrou hlavou se mi chodit nechce. A za dva týdny už je ples..." To už však neposlouchám a přemýšlím nad Sebastianem. Zase.

♫

Další den ráno se Chris objeví na zastávce s čepicí. Většinu barvy už vymyl, ale stále jim zůstal lehce namodralý odstín. Náhodou mu to docela sluší.

„Na ten ples nepůjdu." Začnu toto téma tentokrát já. Přemýšlela jsem o tom polovinu noci a dospěla jsem k tomuto rozhodnutí. Nemůžu tam jít. Ne po tom, co se teď děje mezi mnou a Sebastianem. Nebylo by to správné.

Co ti kdo o plese napovídal špatného, že se tomu tak bráníš, Mio?" Zeptá se mě Chris a mému rozhodnutí nevěnuje pozornost.

„Tak asi takhle. Bude tam horko, nuda, muzika bude příšerná, a protože mě ve škole nemá nikdo rád, budu stát vzadu a poslouchat slaďáky a koukat se na Sebastiana a jeho partu, jak se hádají, kdo mě tam dřív ztrapní.

„Možná. Nebo to bude vzrušující - budeš na tanečním parketu poslouchat Bryana Adamse a nějaký krásný kluk na tebe bude zírat tak, že si ani nevšimneš, že Sebastiana a jeho partu snědli medvědi.

„Jaký kluk?" Podívám se na něj podezřívavě.

„A s Liamem nepůjdeš?" Odpoví mi na otázku otázkou.