Láska podle melodie

53. Kapitola

V noci se v posteli převaluji ze strany a nedokážu zamhouřit oči. Hrůzostrašné zjištění ve mně hlodá a spaluje mě zaživa.

„Třeba to není tak hrozné," nalhávám si v duchu. „Třeba je úplně v pořádku, jenom ty v tom hledáš vědu. Přece to znáš... Jdeš na internet s tím, že tě bolí v krku a nakonec dospěješ k závěru, že je to rakovina mozku." Ten neúnavný hlásek mi pořád šeptá v hlavě a já se mu snažím věřit. Hluboko v srdci však vím, že moje obavy jsou správné.

Chvíli před rozedněním vstanu z postele a znovu si začnu pročítat všechny články, jenom abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Zabrousím také na stránky, které informují, jak mu pomoci.

When the days are cold
And the cards all fold
And the saints we see
Are all made of gold

Rozdrnčí se mi mobil těsně vedle mojí hlavy. Zvednu hlavu ze stolu a protáhnu si ztuhlý krk, abych típla budík. Spala jsem asi hodinu a přijdu si ještě unavenější, než když jsem seděla nad laptopem a snažila se ve vší té odborné hatmatilce něco pořádného zjistit.

„Mio, vstáváš?" zavolá na mě zpoza dveří mamka.

„Jo," zahuhlám a namáhavě se zvednu. Nepřítomně si naházím učebnice do batohu, vyčistím si zuby a učešu vlasy. Třikrát si musím přepínat košili od uniformy, protože pokaždé mi to o knoflík ujede.

Když dojdu do kuchyně, mamka přede mě postaví talíř se snídaní. Poslední, na co mám teď chuť, je jídlo. Ponimrám se v míchaných vajíčkách a z toastu ohryžu jenom kůrku.

„Děje se něco?" podívá se na mě starostlivě mamka.

„Nic, jsem jenom unavená," odpovím a znovu si v hlavě probírám všechny informace.

When your dreams all fail
And the ones we hail
Are the worst of all
And the blood's run stale

Proč mi o tom ale nic neřekl? Stokrát jsem se ho ptala a stokrát mi vždycky lhal. To že mi lhal o jeho rodině, je jedna věc, ale že je jeho život v ohrožení, je věc druhá. Copak mi tolik nevěřil? Bál se, že jakmile zjistím pravdu, že od něj uteču? Nebo že nejsem dost silná, abych se s tím vypořádala? Chtěl mě před tím jenom chránit? Přesně to mi totiž tvrdil Ben a teď i Darren.

Skrýval to přede mnou celou dobu? Určitě ano, protože už od začátku se chvílemi choval zvláštně. A chvíli poté, co jsem nastoupila, přece dlouho chyběl. A nikdo nám nechtěl nic říct.

I wanna hide the truth
I wanna shelter you
But with the beast inside
There's nowhere we can hide

Musím si se Sebastianem promluvit. Dneska žádné schovávání, ani žádné vyhýbání. Jakmile jej spatřím, jdu k němu a na všechno se ho hezky zeptám. Tak. Jsem rozhodnuta.

No matter what we breed
We still are made of greed
This is my kingdom come
This is my kingdom come

Můj plán selže v okamžiku, kdy zazvoní na první hodinu a místo vedle mě stále zeje prázdnotou. Zrovna když s ním jednou naléhavě potřebuju mluvit, tak se ani neukáže. Myšlenky mi v hlavě poletují stále a stále dokola.

„Mio. Mio!" drcne do mě Chris a já upustím vidličku.

„Co je?" překvapeně zamrkám. Jak jsem se u všech čertů dostala do jídelny? A kde se přede mnou vzalo to jídlo?

„Chováš se... divně," odvětí a zkoumavě si mě prohlíží.

„Cože?" podivím se a hledám pod stolem ztracenou vidličku.