Láska podle melodie

26. Kapitola

Druhý den nás hned třetí hodinu čeká obhajoba našeho případu. Správně máme mít čtvrtou hodinu výtvarnou výchovu, ale po domluvě s profesorkou máme dvouhodinovku společenských věd, abychom všechno stihli. Kluci ze starších ročníků nám nachystali provizorní pódium, lektorský stoleček a projektor. Jako první jsou na řadě David a Aaron s jejich obhajobou pro trest smrti. Aaron se trochu nervózně postaví na stupínek a seznámí nás s případem, David potom přednese hlavní řeč. S trošku škodolibým potěšením konstatuji, že již v polovině řeči se ostatní začnou bavit a nevěnují jim moc pozornosti. Sama se to ale snažím vyvážit tím, že jim věnuji maximální pozornost, abych pak měla co vyvracet. Sebastian vedle mě dělá to samé. Potom přijde řada na nás.

Sebastian mi stiskne povzbudivě ruku, potom se suverénně zvedne a nakráčí na stupínek, kde mu kluci uvolnili místo. Proti včerejšku vypadá o trochu zdravěji. Nebo alespoň odpočatěji. Přednese zjištěné statistiky a celou dobu se na mě usmívá, aby mi dodal odvahy. Potom se přiblíží ta chvíle, kdy jeho část práce skončí.

Sejde z pódia a povzbudivě na mě kývne. Vyloudím na tváři nepřesvědčivý úsměv. V místnosti je najednou snad sto stupňů. Otřu si zpocené ruce do sukně a zhluboka se nadechnu. Potom vystoupám na pódium. Přelétnu očima všechny spolužáky a zastavím se pohledem na Chrisovi. Ukáže mi zvednuté palce. To mi dodá alespoň trošku odvahy. Spustím.

„Mnozí z těch, co žijí, si zaslouží smrt. A někdo umírá a zaslouží si žít. Můžeš mu ho dát, Frodo? Pak nevynášej horlivě rozsudky smrti. Nikdo nedohlédne do všech konců. Tyto památné věty pronesl již v roce 1954 John Ronald Reuel Tolkien ústy Gandalfa, v knize Pán Prstenů." Maličko se odmlčím, abych dala svým slovům plný prostor vyniknout. Až se divím, že se mi vůbec netřese hlas. Potom pokračuji.

„Proč bychom se těchto vět nemohli držet i dnes? Co nám smrt jiného člověka přinese? Dobrý pocit? To asi těžko. Trest smrti je vlastně jenom vražda na úrovni státu, ten se tedy dopouští stejného deliktu jako odsouzený.

Existují i jiné důvody, proč by tento akt měl být zrušen. Člověk není tvor neomylný. Každou chvíli se k nám donesou případy, kdy byl člověk odsouzen na velmi dlouhou dobu, za něco co nespáchal. Mám zde i několik případů neprávem odsouzených lidí." Zlehka kývnu na Sebastiana a ten spustí mou připravenou prezentaci.

„Po 70 letech byl rehabilitován čtrnáctiletý chlapec, který byl popraven v roce 1944 v Jižní Karolíně. Tehdejší soud černošského mladíka odsoudil za dvojnásobnou vraždu malých dívek. Při vyšetřování nebyly dodrženy zákonné postupy a celý případ byl nejspíše ovlivněn rasismem. Bělošská policie chlapce obvinila a bělošská porota u soudu za necelé tři hodiny obviněného odsoudila na smrt." Publikum zalapá po dechu. Na zdi se objeví jediná fotografie, která se mi podařila najít. Několik vteřin na to znovu spustím.

„V prosinci 1989 popravili nevinného muže v Texasu. Carlos DeLuna byl zřejmě neprávem popraven za vraždu ženy, kterou spáchal někdo jiný v roce 1983. Ačkoli DeLuna trval na své nevině, a dokonce označil pachatele vraždy – Carlose Hernandeze, justice mu neuvěřila. Při pozdější analýze vyšlo najevo množství chyb, kterých se policie během vyšetřování dopustila." Za mnou se objeví sled fotografií.

„V roce 2012 byl propuštěn na svobodu Michael Keenan, odsouzený k popravě. Byl odsouzen za vraždu z roku 1988, nicméně po sérii odvolání dosáhl po 21 letech u federálního soudu osvobození." Další fotografie. Teprve teď mi dojde, že jsem se za celou donu ani jedinkrát nepodívala na své poznámky. Do celé věci jsem se tak zabrala, že svou řeč umím zpaměti. Pokračuji.

„V Louisianě byl po téměř 30 letech čekání na popravu propuštěn Glenn Ford. Nové informace ukázaly, že při zabití člověka v roce 1983, za něž byl odsouzen, nebyl vůbec přítomen.