Láska podle melodie

44. Kapitola

„Chtěla jsem Benovi ukázat Angelsville," řeknu Sebastianovým směrem, když vyjdeme z kavárny. „Přidáš se k nám?"

„To si nenechám ujít." Vykouzlí široký úsměv a vezme mě ochranitelsky kolem ramen. Je mi však jasné, že víc než o prohlídku města, které velmi dobře zná, mu jde o to, nenechat mě s Benem ani minutu o samotě.

„Jsi si jistý, že se nebudeš nudit?" nadhodím a čekám na jeho reakci.

„Já? A nudit se? S tebou?" podívá se na mě nechápavým pohledem a znovu roztáhne ústa v dokonalém úsměvu.

„No jak myslíš," zamumlám potichu.

Sebastian hodí pohledem po Benovi, který celý náš rozhovor zaujatě sleduje a potom mě zlehka políbí. „Tak, kam vyrazíme nejdříve?" zeptá se, jako by nic.

„No, chtěla jsem nejdřív projít centrum a potom to vzít tak nějak kolem."

„Do knihovny také plánuješ jít?" zeptá se Sebastian a rozesměje se.

„Nevím, měla bych?" podívám se na něj nechápavě.

„Haló, já jsem tu taky," zamává Ben rukama.

„Ano, promiň," omluvně se na něj podívám a zeptám se: „Máš nějaké speciální přání, co chceš vidět?"

„No, ani nevím, netuším, co tu všechno máte."

„Výborně, tím se to všechno vyřešilo," vloží se do našeho hovoru Sebastian a zamne se ruce. „Vezmeme to do parku, ukážeme Benovi centrum a cestu zakončíme v kině." Řekne Sebastian jako hotovou věc.

„Ale -" snažím se ještě něco namítnout a nechat Bena, aby si vybral sám, ale Sebastian už je plně rozhodnutý.

„Máš už snad vymyšlené něco jiného?" podívá se na mě s překvapeným výrazem.

„To ani ne, jenom mě napadlo, jestli se s námi opravdu nebudeš nudit?"

„Proč bych měl. No tak Lizzie, tohle už jsme tu jednou řešili," vezme mě znovu kolem ramen, „nehnu se od tebe ani na metr."

„Přesně toho jsem se bála," zamumlám tak, aby mě neslyšel. Opravdu mi nevěří.

„Ehm, půjdeme?" vloží se nám do toho Ben.

„Jasně, tudy," ukážu a jen silou vůle se nevymaním ze Sebastianova sevření.

Ben si povšimne napjaté nálady, která mezi námi panuje a s nabídkou míru se obrátí na Sebastiana. „Ty chodíš taky na Lighthall?"

„Jo, začal jsem tam několik měsíců před Miou," odpoví mu nenuceně Sebastian, ale v hlase je mu už zase cítit napětí.

„Taky chodíš do sboru?" snaží se s ním Ben znovu navázat rozhovor.

„Jo, chodím. Vlastně by se dalo říct, že jsem jejich lídr," odpoví mu znovu Sebastian, ale už méně nenávistným tónem.

„Gratuluju k vítězství na okresním, sledoval jsem vás v televizi," naváže Ben na téma, o kterém je Sebastian ochotný mluvit bez nenávisti.

„Díky," řekne znovu klidně, patrně ho nenapadá žádná uštěpačná poznámka.

„Mia mi říkala, že se chystáte dělat muzikál. Už máte nějaký nápad?" S nadšením jejich slovní výměnu pozoruji, ale snažím se nezapojovat. Tohle je jenom mezi nimi, a dokud nelétají urážky nebo nádobí, hodlám je nechat v klidu.