Láska podle melodie

13. Kapitola

„Počkej," zadrží mě Sebastian. „Pojď se projít. Prosím." Dodá ještě.

„Dobře," přijmu jeho nabídku. Sebastian mě za ruku zavede ke dveřím do zahrady. Skrz terasu a zahradu vyjdeme společně do nádherně nazdobeného a nasvíceného altánku. Rozechvěju se zimou, nedošlo mi, že je venku taková zima. Sebastian si toho v mžiku všimne a přehodí mi přes ramena svoje sako. Musí mu být zima, ale ani nehlesne. Až nyní si uvědomím jeho velkou proměnu. Za celý večer neutrousil ani jednu nevkusnou poznámku a choval se jako gentleman. Už zase. Od toho setkání v kavárně, se úplně změnil.

„Proč jsi na mě tak hodný," nedá mi to a zeptám se, zatímco si sedám na nízkou houpačku zavěšenou na, nyní bezlisté, velké magnolii. Sebastian mi ji zdvořile podrží a ještě než odpoví, malinko mě rozhoupe. Opatrně si odpinetkuju z obličeje masku a položím ji do klína.

„Sluší ti to," řekne a vyhne se tak odpovědi. Ještě že svítí jen pár zahradních lamp. Alespoň si nevšimne, jak se červenám. „Ještě jsem tě nikdy neviděl bez uniformy. Teda vlastně jednou." Zavře oči a vím, že myslí na to naše zpívání před dvěma týdny. „Mimochodem je to příjemná změna." Řekne a nakloní se mi přes rameno. Zvednu k němu oči a naše pohledy se střetnou. Sebastian mi rukou uhladí neposedný pramen vlasů a sklouzne rukou po mém obličeji až ke krku a zlehka za bradu mi pozvedne hlavu. Odtrhnu svůj pohled a zaměřím se na kamínek na zemi. Začnu ho posouvat po zemi botou. Několik minut setrváme se Sebastianem v naprostém tichu. Jediné, co ruší ticho je hovor, linoucí se z pootevřeného okna.

„Zatančeme si ještě jednou. Prosím." Zaprosí a natáhne ke mně ruku. I on si již sundal svou masku a v jeho očích se odráží slabý svit lamp.

„Vždyť tu není hudba." Zašeptám. Nechci narušit to kouzlo.

„Ale je." Řekne a z kapsy saka vytáhne mobil.

„Smím prosit?" Vezme mě za ruku a pomůže mi zvednout se z houpačky.

„Chvilku projíždí svůj playlist a pak vybere jednu skladbu.

Položím mu ruce kolem krku a on mi kolem pasu. Dívá se mi do očí a potom začne zpívat s písničkou. Jeho verze je o mnoho pomalejší než originál, ale o to krásnější.

You're a fallen star

You're the get away car

You're the line in the sand, when I go too far

You're the swimming pool on an August day

And you're the perfect thing to say

Zpívá neskutečně krásně. Jako ještě nikdy. Písmenko za písmenkem, slovo za slovem, větu za větou. Zpívá mně. Vidím mu to na očích. Zatočí se mnou a potom mě k sobě znovu přitiskne. Svět kolem nás neexistuje. Pokud mi přišel náš tanec na parketu jako něco krásného, bylo to nic proti tomuto okamžiku. Ten pocit, když mě svírá v náručí, se ničemu nevyrovná.

And I can't believe that I'm your man

And I get to kiss you baby just because I can

Whatever comes our way, we'll see it through

And you know that's what our love can do

Užívám si každičký moment a svět kolem nás jako by neexistoval. Jsem tu pouze já, on a naše písnička. Everything. Už navždy bude naše. Hlavu si položím na jeho rameno, zavřu oči a myslím jenom na něj. Na nás dva. Už se skoro nepohybujeme, jenom se kýveme v rytmu hudby a Sebastian stále zpívá. Nechci, aby ta chvíle skončila. Bohužel se tak stane až neskutečně brzo.