Láska podle melodie

23. Kapitola

Mia: Sam? Co děláš zítra odpoledne?

Samantha: Představ si, že nic. Proč?

Mia: Můžeš pro mě něco udělat?

Samantha: Jasně. O co jde?

Mia: Psala mi teta, že potřebuje na zítřejší odpoledne pár holek. Nejsem si jistá, co přesně plánuje, mohla by ses prosím zítra kolem druhé zastavit v naší kavárně? Byla bych ti moc vděčná. :)

Samantha: Jasně, není problém :) Vyřiď, že budu tam. :)

Mia: Děkuju, jsi skvělá. :) Zatím ahoj.

Stejnou fintu použiju i na Rachel, Chantal a Lilu. Potřebuju je všechny nalákat na jedno místo. Štěstí stojí na mojí straně a všechny slíbí, že se tam zítra ve dvě ukážou. Tak to by bylo. Ani jedna neví, že jsem tu.

♫

O půl druhé už sedím v kavárně. Vyberu si stůl, na který jde ode dveří dobře vidět, a vyčkávám. Objednám si své tradiční vanilkové latté, které jsem se naučila pít přesně v této místnosti.

První se z holek objeví Rachel. Malá blondýnka, se kterou se kamarádím už od školky. Když mě spatří, nadšením vypískne svým nezvykle vysokým hlasem a proplete se mezi stolky, které nás dělí, aby mě mohla obejmout. Tato teatrálnost k ní vždycky tak nějak patřila.

„Mio." Piští, zatímco poskakujeme nadšením ze setkání a celá kavárna nás se zaujetím sleduje. Někteří trochu pohoršeně, jiní se smíchem na rtech. Keene je docela malé městečko a většina lidí se tu navzájem zná. A i návštěvníci této kavárny jsou pořád stejní, a vzhledem k tomu, že jsme tu dřív trávily spousty času, tak si nás každý musí pamatovat.

Sotva pár minut poté, co se naše hlasité uvítání maličko ztiší, do kavárny vstoupí vysoká zrzka. A celá scéna se opakuje nanovo, jenom ne tak hystericky. Chantal byla vždycky ta nejklidnější z nás, přestože k jejímu vzezření se to vůbec nehodilo. Na všechny kolem působila živelně a drze, skutečnost však byla úplně jiná. To ona nás vždycky krotila a asi jako jediná z nás neměla zálibu v pištění. Je ale neskutečně ambiciózní a vždy si jde za tím, co si nejvíce přeje, ať už je to cokoliv. Když jsme byly asi ve třetí třídě, tak si usmyslela, že se stane dětskou doktorkou a ten sen ji dodnes nepustil. Doufám, že jí to vyjde. Hodila by se na to perfektně.

Nakonec se v kavárně objeví zároveň dvě tmavovlásky. Obě se můžou přetrhnout, aby se se mnou přivítaly. Sam je o něco rychlejší než Lila, a když mi padne kolem krku, její dlouhé kudrnaté vlasy mě zašimrají na obličeji. My dvě jsme úplné opaky, a přesto si skvěle rozumíme. Většina lidí kroutí hlavou nad tím, jak spolu vydržíme v jedné místnosti, natož abychom byly tak blízkými přítelkyněmi.

Naposledy mě obejme Lila. Ji znám nejkratší dobu, a přesto jsme od prvního dne jako sestry. Okamžitě a bez rozmýšlení jsme ji v prváku s holkami přijaly mezi sebe do našeho „tajného" klubu.

Když konečně šok z překvapení trochu opadne a i atmosféra se uklidní, máme konečně chvíli si pořádně popovídat a probrat vše, co jsme za ty tři měsíce nestihly. S hrůzou zjistím, že mě všechny viděly v televizi, jak tančím se Sebastianem na okresním a okamžitě chtějí vědět, kdo to je. A protože už vím, že před nimi nemám šanci nic utajit, prozradím jim jeho totožnost. Vynechám však spoustu detailů, se kterými jsem se svěřila Benovi. Trošku se asi bojím, že by tomu nerozuměly tak jak on.

Asi v polovině našeho sezení mi zapípá mobil. Když se mi na displeji objeví Sebastianova profilovka s malinkou jedničkou, srdce mi radostí poskočí. Holky ihned zaregistrují můj blažený pohled a začnou se pošťuchovat, která si první přečte, co mi píše.