Láska podle melodie

28. Kapitola

„Ještě kousek. A teď pozor, schod." Navádí mě pravděpodobně Liam a drží mě přitom za ramena.

„Co to vyvádíte?" Zamumlám přes šátek, který mi někdo nechal v krabici na schodech, spolu se vzkazem.

Zavaž si to přes oči a v pátek v šest, čekej na schodech před domem.

„Vydrž chvilku, už to bude." Ozve se odněkud zleva Darrenův hlas.

„Ahoj Darrene, ty jsi tu taky?" Zeptám se překvapeně. Vsadila bych své boty, že u nás doma byli jenom dva. Podle hlasu jsem usoudila Chrise a Liama.

„Pššt, všechno prozradíš." Zasyčí Chris.

„Kdo, já?" Zmateně se rozhlédnu kolem, přestože nemůžu nic vidět. Síla zvyku. „Jak bych mohla něco prozradit, když vůbec netuším, co se děje?" Teď už jsem vážně zmatená. Vůbec netuším, co se děje a kam mě kluci vedou. A kolik jich tu vlastně je? Dva? Tři? Deset?

„Ne, Darren." Odpoví mi Liamův hlas. Teda doufám, že je to Liam. Taky to může být ještě někdo, koho ani neznám.

„Pššt, žádná jména, pamatuješ?" Zasyčí znovu Chris.

„Kluci, poznám vás po hlase." Namítnu pobaveně.

„Fajn, to jsme nedomysleli. Je až příliš chytrá." Prohlásí Liam schválně pozměněným hlasem. I tak ho poznám.

„Tak jo, o co tu jde?" Nevydržím to a znovu se zeptám. „Kam mě vedete?"

„Ještě to chvilku vydrž." Zašeptá někdo. Nejspíš Darren.

Šli jsme už pár kroků pěšky, potom jeli asi dvacet minut autem, nejsem si tou dobou moc jistá, takto se to těžko odhaduje, a teď jdeme už dobrých deset minut pěšky po křivé cestičce a začínám docela mrznout.

„Áuu," vykřiknu v okamžiku, kdy moje noha narazí na schodek.

„Promiň, zapomněl jsem tě varovat." Darren? Liam? Teď to nějak nedokážu rozeznat kvůli pulzující bolesti v pravém palci.

„Tak jo, jsme tu." Řekne Chris a odváže mi z očí šátek.

Když k mým očím konečně pronikne několik paprsků světla ze zářivek a duhového LED osvětlení, zaregistruju asi dvacet kluků, tísnících se kolem malých kulatých stolků v jednom z nejlepších klubů v širokém okolí.

„Překvapení!" Vykřiknou všichni sborově v momentě, kdy se malinko rozkoukám.

Nevím, kam se dívat dřív. Jestli na kluky, vytříbeně vyzdobené lesklými řetězy na vánoční stromeček, nebo na hromady jídla na stolech.

„Páni, co to - ?" Vyjde mi ze rtů jako tiché povzdechnutí. Nic takového jsem od nich nečekala.

„Chtěli jsme se s tebou rozloučit." Řekne mi Chris, který stojí jen pár centimetrů ode mě. A za ním v těsném závěsu Darren a Liam. Instinktivně se rozhlédnu po Sebastianovi. Nikde jej však nevidím.

„Tohle jste uspořádali pro mě?" Nevěřícně valím oči.

„Jasná věc." Řekne Darren a podá mi vysokou skleničku s růžovou tekutinou. Podezřívavě se na to podívám a potom přičichnu.

„Alkohol free." Zasměje se Liam a mrkne. Ví, že alkohol v oblibě příliš nemám. „Jmenuje se to Mia."

„Namíchané přesně na tvoji počest." Doplní ho Chris.

Maličko si upiju a potom zkřivím obličej. „Je to děsně sladké. Co v tom všechno je?" Zahledím se na skleničku a pokouším se identifikovat kapalinu uvnitř. „Nebo víte co? Radši to ani nechci vědět." Naoko se otřesu a potom se rozesměji. Pochmurnost posledních několika dní mě pomalu ale jistě opouští. Dnešní večer si chci užít.