Láska podle melodie

Sebastian XXI.

Přecházím po místnosti tam a zase zpět a nervózně podupávám nohou. Kde jenom vězí? Dneska o žádný teatrální příchod nestojím, dnešek patří Lizzie. Ale za novinku, kterou přinesu, si zasloužím minimálně uznání.

Celý týden byla nemluvná a mně z toho bylo nanic. Když jsme včera společně s kluky chystali její kufrový dort, musel jsem se přemáhat, abych jim to všechno neřekl. Ještě to není jisté, ale když je ředitel školy zároveň nevlastním bratrem vaší mamky, přece jenom je tu alespoň malá šance, že kvůli vám udělá výjimku. Zvlášť, když mu na srdci leží vaše zdraví.

Vchodové dveře se zprudka rozevřou a v nich se objeví mamka. Přinese s sebou závan ledového vichru a oklepává si sníh z bot.

„Máš to?" vrhnu se k ní nedočkavě. Nečekám ani na odpověď a už si oblékám kabát.

Zamává mi před obličejem bílým papírem. „Tak jaká jsem?" usměje se.

„Ta nejlepší," vyhrknu a vrhnu se jí kolem krku. „Co bych bez tebe dělal?" zeptám se spíš sám sebe, než jí.

„Pravděpodobně si stáhl jinou mámu z internetu," zasměje se a předá mi slavnostně list. „Tak už upaluj, ať ti neodjede.

„Díky," vlepím jí rychlou pusu na tvář a uvážu si šálu. Když zachytím svůj pohled v zrcadle, maličko se zarazím. Už zase nevypadám moc dobře. Zavrtím však nad tím hlavou a vyběhnu z domu. Na to bude čas jindy, teď je přednější Mia.

„A přiveď mi ji taky někdy ukázat," křikne na mě mamka ještě. Odpovím jí zamáváním.

Celou cestu ke klubu utíkám jako smyslů zbavený. Na jednom přechodu mě málem srazí auto, řidič za mnou zakřičí nějakou nadávku, kterou už ani neslyším a pokračuji v běhu. Kolem mě poletují vločky, vlétávají mi do očí i pusy a ulpívají na oblečení.

Když se konečně zastavím před klubem, zhluboka se nadechnu. Zevnitř se nese zpěv, a že to nehraje z přehrávače, rozpoznám podle Miina pronikavého hlasu. Vyčkám několik vteřin, potom rozrazím dveře do místnosti a spustím.

Here's to us
Here's to love
All the times
That we messed up

Lizzie zachytí můj pohled a ústa se jí roztáhnou v široký úsměv. Tváře má lehce zčervenalé, stejně tak oči, jako by před chvílí plakala, teď se však směje na celé kolo. A já vím, že je to částečně i kvůli mně.

Here's to us
Here's to us
Here's to us
Here's to love
I know everybody will
Here's to us
Here's to love
Here's to us

Seskočí ze židle a vrhne se mi kolem krku s takovou vervou, že mě málem porazí. Zachytím ji a vyzdvihnu kousek nad zem. Snesu na ni při tom spršku kapek z roztátých vloček, které se mi uchytily ve vlasech.

„Co to - " vyhrkne, když si všimne toho povolení.

Zarazím ji mávnutím ruky a vyškrábu se na opuštěnou židli, ze které, jak předpokládám, před chvílí slezla.

„Podepsal to!" vykřiknu do náhlého ticha a zvednu papír nad hlavu. Upře se na mě dvacet párů očí, které na okamžik zůstanou němě zírat. Potom však propuknou v jásot.

Miiny oči se rozšíří v němém úžasu, když zachytím její pohled.

♫

„Můžete se obléct," řekne mi muž v bílém. Potom si se smutný výrazem sedne za svůj stůl. „Není to dobré," řekne do ticha, „ale myslím, že to vy už víte."