Láska podle melodie

7. Kapitola

V pondělí se zase uchýlím do knihovny. Tentokrát však musím oželet čtení a vrhnout se na Shakespeara, jelikož z něj zítra píšu test. Zničehonic kousek od mých nohou přistane tužka. Vzhlédnu a zachytím Liamův frustrovaný pohled. Sedí ve studovně u jednoho z bližších stolků. Všude kolem něj se povalují učebnice, sešity a papíry. Odložím poznámky a zvednu tužku. Volným krokem dojdu až k jeho stolku.

„Nechybí ti něco?" Oslovím ho a natáhnu k němu ruku s tužkou.

„Díky." Zamumlá a vezme mi tužku z ruky.

„A co tu vlastně děláš? Nemáš mít teď tělocvik?"

„Občas se uliju. Místo toho se učím." Řekne a kývne hlavou směrem k učebnicím. „Už mi z toho ale začíná hrabat." Rukama si prohrábne vlasy a nechá hlavu v dlaních.

„Nechceš pomoct?" Zeptám se.

„To je dobrý, zvládnu to." Nepřesvědčivě se usměje.

„Kdyby něco, jsem hned vedle." Usměju se a trhnu hlavou směrem ke knihovně. Vrátím se na svoje místo a začtu se znovu do poznámek. Každou chvíli však mrknu Liamovým směrem. Vypadá, že by se mu malá pomoc opravdu hodila. Nedá mi to a zvednu se.

„Tak jo, nemůžu se na tebe dál dívat," řeknu a přitáhnu si židli k jeho stolu. „Vážně ti ráda pomůžu." Opřu se lokty o stůl a na spojené ruce položím hlavu. Zadívám se mu do očí.

„Dobře. Potřebuju pomoct s tím Shakespearem. Ten text je příšerně dlouhý a už se v tom ztrácím. Nepamatuju si z toho vůbec nic. A své poznámky už taky nepřečtu." Zamumlá rezignovaně.

Zamyslím se. „Chvilku počkej," řeknu po pár minutách, a vytáhnu jeden z papírů ze své složky. Rychlým krokem dojdu ke kopírce a udělám mu jednu kopii. Za chvilku jsem zpět. „Na, zkus tohle," podám mu papír přes stůl.

Liam na papír podezřívavě zamžourá. Potom se mu ale na tváři objeví úsměv. „Děkuju," řekne tiše a pohlédne na mě.

„Nemáš zač," mávnu nad tím rukou, ale jeho radost mě zahřeje u srdce. „Vždy si udělám takový výpis těch nejdůležitějších věcí, které se naučím jako básničku a k nim teprve přidávám to ostatní. Dost mi to usnadňuje." Zasměju se.

„Vážně děkuju, Mio. Hrozně jsi mi pomohla." Na okamžik se zamyslí a pak se zeptá. „Ty taky píšeš ten test až zítra?"

„Jo, dostala jsem odklad, protože jsem nová. Kdybych to psala minulý týden, asi by to hodně špatně dopadlo. Jsem rády, že nejsem jediná." Usměju se na něj. „A proč ho vlastně píšeš ty tak pozdě?"

„Zrovna jsem chyběl, když ho psali ostatní. A aby se to nekomplikovalo, dovolil mi, napsat si ho až zítra s tebou." Odmlčí se. „Ještě jednou díky, Mio. Zachránila jsi mě." Oplatí mi úsměv.

„Nechám tě, ať se můžeš učit." Zvesela na něj mávnu a odejdu zpátky do knihovny. Že bych našla nového spojence? Mezi takovými jako je Sebastian, se to určitě hodí.

♫

Test píšeme hned druhou hodinu. Speciálně pro tuto příležitost se musíme přesunout s Liamem do první lavice před katedru. Alespoň na chvíli mám od Sebastiana klid.

„Zlom vaz." Popřeju Liamovi chvíli před tím, než před námi přistane papír.

„Díky, ty taky." Zašeptá mi zpátky silně nervózním hlasem.

Ještě se na něj stihnu pousmát a pak už se pustím do práce. Otočím papír a přečtu si první otázku.

„Uveďte rok narození a úmrtí W. Shakespeara." Lehké, s tím nemám problém. 1564 – 1616. Mrknu, jak je na tom Liam a zamrazí mě. Ale ne, zaměnil šedesát čtverku za šestnáctku. Podle něj Shakespeare zemřel, když mu bylo 148 let.