Láska podle melodie

Sebastian XIII.

Pečlivě zkontroluju, jestli je vše na svém místě a potom přiklopím víko krabičky. Převážu ji fialovou stuhou, kterou jsem koupil předevčírem a krabičku opatrně zastrčím do kapsy saka. Snad nastane vhodná příležitost. Teprve potom si zavážu kolem krku šálu, nasadím čepici a vykročím do mrazivého vzduchu.

Každoročně se na Lighthallu koná vánoční koncert. Je to pěkná tradice, ale začíná být už trochu okoukaná. Zpívají se pořád ty stejné písně a nikdy nepoužijí nic originálního. To hodlám letos změnit. S Miou ve sboru k tomu mám ideální příležitost.

Doběhnu do hudebny mezi prvníma a doufám, že Mia jede ráno s Chrisem. To totiž vždycky znamená, že se objeví na poslední chvíli. Jinak je až nepřirozeně přesná.

Rozhlédnu se pečlivě po místnosti, a když ji nikde nezahlédnu, postavím se na židli a tlesknu rukama.

Všechny hlavy se okamžitě otočí mým směrem a začnou mi věnovat pozornost. Páni, je to celkem snadné.

„Napadlo mě letošní koncert trochu oživit." Zastrčím ruce do kapes a pokračuji. „Každoročně se dělá pořád to stejné, tak proč to letos trochu nepozměnit? S Miou k tomu máme skvělou příležitost, co takhle dát na zahájení duet?" Navrhnu jim přesně to, o co se snažím, ale tak, aby to nakonec vypadalo jako jejich nápad. Hloučkem se roznese vzrušené šeptání a já znovu zalétnu očima ke dveřím. Ještě pořád tu není, ale může se objevit každou chvíli.

„To zní dobře." Ozve se někdo z davu a mně poskočí srdce.

„Dobrá, kdo to zazpívá?" Zeptám se a snažím se potlačit nadšení v hlase.

„Co třeba ten, koho to napadlo?" Ozve se někdo další a já mám pocit, že snad špatně slyším. Tolik štěstí najednou? To snad ani není možné.

„Dobře, ale píseň vyberete vy. Ať na tom mají podíl všichni." Začnou hlasitě diskutovat a já zatím mrknu na hodiny. Za pět minut osm, už by tu měla být. Ve chvíli, kdy vzhlédnu, se opravdu objeví ve dveřích, s Chrisem v závěsu. Kluci se k ní okamžitě seběhnou a zatáhnou ti dovnitř. Překvapuje mě, že jsou mým nápadem tak nadšeni.

Když ji začnou přemlouvat, aby se ujala sóla, snaží se bránit. Ale zkuste přehlušit patnáct nadšených kluků. Nakonec se do toho vmísím já.

„Je to zbytečné, Lizzie. Už jsem to zkoušel." Zahraji to tak, jako by to vůbec nebyl můj nápad. „Chtějí, abys zpívala ty. A nedají si to nijak vymluvit." Řeknu vcelku potichu, tak aby to slyšela jenom ona, a nasadím lehký úsměv.

„Tak dobře." Povzdychne rezignovaně, ale mám pocit, že za jejím pohledem se skrývá něco víc. Jako by jí to ani tak nevadilo. „Co nám vybrali?"

Aha, a to je právě to, co nevím. Chystám se něco vybreptnout, když mě však zachrání výkřik z davu. „Last Christmas." Mia překvapeně povytáhne obočí a mrkne mým směrem.

„No na mě se nedívej, já to nevybíral." Zasměji se. Uleví se mi, jak mě pěkně zachránili.

„Začneš ty, nebo já?" Zeptá se místo odpovědi a usměje se.

„Začni ty." Potom mě něco napadne. Vlastně napadlo mě to už dřív, ale potom mi to přišlo jako hloupý nápad. Ale když vyšlo toto... „Pojď se mnou, něco ti ukážu." Natáhnu k ní ruku a ve chvíli, kdy ji chci stáhnout zpátky, mě za ni obezřetně vezme. Vyvedu ji z hudebny a namířím si to do haly k stromku.

„Zpíváme vždycky tady." Ukážu někam před stromek. Když to tak řeknu, zní to, jako bych tu už byl několikátým rokem. Pak si uvědomím, že loňský koncert byl pro mě také první, na rozdíl od zbytku sboru. „Ale proč si to trochu neupravit." Tentokrát mávnu rukou ke schodišti. „Můžeme začít tam a postupně ty schody sejít, co myslíš? Nikdo by to nečekal a mohlo by to být hezké uvedení." Navrhnu to, na co myslím už nějakou dobu.

Maličko nedůvěřivě se podívá na schodiště a potom se zamyslí. „Nezní to špatně," řekne konečně a podívá se na mě. „Zkusíme si to?"

„Pravá nebo levá strana?" Opět odpovím na otázku otázkou, jak už je naší tradicí a na tváři vykouzlím úsměv.

„Levá." Oplatí mi ho a rychle vyběhne schody až nahoru. Zavolám sem kytaristu a připojím se k ní nahoře. Kývnu na něj a pak postupně sejdeme schodiště, jako bychom si to nacvičovali už kolikrát dopředu. Toto naše propojení je úžasné.

Ve chvíli, kdy sahám do kapsy pro krabičku, se podívá na hodinky a navrhne. „Vrátíme se?"

„Takže s tímto nápadem souhlasíš?" Vytáhnu rychle ruku z kapsy a v duchu si vynadám.

Na chvíli se zamyslí, v očích jí však planou jiskřičky. „Jasně, že ano. Bude to jedinečné." Usměje se.

Když si před začátkem vystoupení nastoupíme na schody, zvědavě ji pozoruji. Potajmu nahlíží přes zábradlí a snaží se jediným pohledem zpracovat všechno, co se dole děje. Oči má doširoka otevřené a rozzářené. Když se na mě podívá, ukážu jí zvednuté palce a usměju se.

V místnosti se chvíli na to rozhostí skoro úplná tma. Jediné, co kolem září jsou svíčky v rukou diváků a malé žárovičky na stromku a girlandách. Nikde jinde není vánoční atmosféra natolik hmatatelná, jako právě tady.

Rozezní se první tóny skladby a Mia se pustí do zpěvu.

Last Christmas, I gave you my heart

But the very next day you gave it away

This year, to save me from tears

I'll give it to someone special

Překrásně zazpívá svou část a pak přijde řada na mě. A popravdě, je poměrně těžké jít ze schodů a u toho zpívat, když při tom sledujete tak úchvatné stvoření, jako je právě Mia.

Once bitten and twice shy

I keep my distance

but you still catch my eye

Tell me baby do you recognise me?

Potom přijde společná část a na jejím konci se už blížíme k posledním schodům. Publikum na nás okouzleně zírá a nikdo ani nedutá. Pouze pár lidí pohybuje rty společně s námi.

Well it's been a year, it doesn't surprise me

I wrapped it up and sent it

With a note saying I love you,

I meant it

Now I know what a fool I've been

But if you kissed me now

I know you'd fool me again

Zbytek kluků už je na svých místech a na pár posledních slok se přidají k nám.

Last Christmas, I gave you my heart

But the very next day you gave it away

This year, to save me from tears

I'll give it to someone special

Po této části už stojíme oba normálně na zemi a blížíme se k sobě. Podívám se Mii do očí a ona mi můj pohled oplatí. Potom se otočíme a zařadíme se do druhé řady mezi kluky přesně tak, jak jsme si to naplánovali. Miu mám po své levé straně. Nakonec se odhodlám a zlehka ji vezmu za ruku. Kupodivu se neodtáhne, pouze proplete své prsty s mými a dozpíváme společně poslední sloku.

Omlouvám se, že další část přidávám až teď, ale opravdu nebyl vůbec žádný čas na psaní, znáte to, pololetí, plesy... Snažím se, jak jenom to jde, ale času teď mám opravdu minimum :\ Ale slibuju, že jakmile začne únor a všechno se to trochu uklidní, budu přidávat častěji ;)

Tak co na dílek říkáte? Ano, vím, že už jste jej vlastně jednou četli, ale z tohoto pohledu to vyzní docela jinak, než z toho Miina ;)

Začala jsem také vytvářet vlastní trailer na příběh, hodila bych vám sem pak odkaz, měl by někdo zájem? :)

Užijte si poslední týden před koncem pololetí (v pátek jsou prázdniny, jo ho ho) a slibuju, že se pokusím přidat další dílek co nejdříve ;)