Láska podle melodie

30. Kapitola

„Co ty a Sebastian?" Mrkne po mně Darren na lavičce. „Ještě pořád jste spolu?"

„Pokud tě to zajímá, tak ano, jsme spolu."

„Proč to říkáš tak naštvaným hlasem?" Podívá se na mě a pozvedne jedno obočí.

„Neříkám to naštvaně, pouze mám pocit, že jej s Chrisem nemáte rádi." Odpovím popravdě.

„Pokud jde o Chrise, tak nevím, ale já proti němu nic nemám. Sebastiana znám o chvilku déle než Chris a oba víme, že Chris je vůči němu ještě zaujatý."

„Ale proč? Kvůli těm vlasům?" Teď se zase ptám já.

„Kvůli těm vlasům a taky kvůli tomu, že má pocit, že si tě chce Sebastian od něj odvést."

„Cože?" Vyvalím nevěřícně oči.

„Prostě na něj žárlí."

„Ale vždyť vy jste s Chrisem spolu, proč by měl žárlit? Vždyť nejsem jeho typ."

„O to nejde. S Chrisem ses tu seznámila první a... Vždyť ho znáš, dokáže být trochu žárlivý. Má pocit, že teď se Sebastianem trávíš všechen čas a jemu se skoro nevěnuješ."

„Jak to všechno víš?" Zamyslím se. Opravdu jsem Chrise teď tak trochu zanedbávala. Ale problém je v tom, že on nemůže Sebastiana ani cítit, takže vždycky musím být buď s jedním, nebo s druhým, oni dva v jedné místnosti by se nejspíš zabili.

„Chris mi to říkal."

„Ach jo, musím to s nimi nějak urovnat. Musím je zkusit nějak dostat na stejné místo. Co myslíš? Co zabere?" Darren se na chvilku zamyslí, pak se mu však rozzáří obličej.

„V sobotu je Valentýn, tak co podniknout něco ve čtyřech?"

„Myslíš já, ty, Chris a Sebastian?" Zamyslím se. „Je to bezpečné?"

„Doufám, že ano. Když tak je budeme muset odtáhnout co nejdál. Kdyby se náhodou začali rvát." Zasměje se.

„Tak to si zas nemyslím, jak je znám, budou bojovat spíš slovy a navzájem se vraždit pohledy." Povzdychnu si. „Ale je to asi ten nejlepší plán, co zatím máme."

„Slyšel jsem, že v naší oblíbené kavárně bude ten večer karaoke. Co to vyzkoušet?"

„To nezní špatně. Pokud se bude schylovat k nejhoršímu, dáme jim do ruky mikrofon a můžou alespoň nějak vybít svou energii." Odsouhlasím mu to. Najednou mi to nepřijde jako tak špatný nápad. Všichni jsme tu ze sboru, a když bude nejhůř, můžeme to zkusit se zpěvem a nějak tak odvést jejich pozornost. „Dobře, domluveno." Nastavím ruku, abychom si s Darrenem mohli plácnout.

♫

V sobotu se všichni sejdeme v pět v kavárně. Se Sebastianem dojdeme dřív, než kluci a tak obsadíme jeden z boxů poblíž okna. Původně jsem chtěla ten vedle nouzového východu, jenom tak pro všechny případy, ale Sebastianovi to přišlo jako hloupost. Navíc ty u okna mají hezčí výhled.

„Čí to byl vlastně nápad, abychom se sešli všichni čtyři?" Zeptá se mě Sebastian, zatímco se maličko nervózně rozhlížím na všechny strany a snažím se najít kluky.

„Tak nějak společný. Už si nepamatuju, kdo to přesně navrhl." Kdybych mu prozradila, že je to všechno kvůli jejich usmíření, asi by ho to moc nepotěšilo. Vím, že proti Chrisovi nikdy nic neřekl, ale pořád je tu ten nevysvětlený incident s vlasy, tak radši nechci pokoušet štěstí.

„No, určitě to bude zajímavé... Myslím, že je vidím." Zvedne ruku a maličko zamává na dva kluky se šálami a v dlouhých kabátech, kteří právě vchází do dveří. Chris si z rukávu oprašuje posledních pár vloček sněhu a netváří se zrovna nadšeně. Když si Darren všimne Sebastianova zamávání, navede Chrise naším směrem.