Láska podle melodie

17. Kapitola

Když se z auly ozve ohlušující potlesk, značící konec předchozího vystoupení, rozhostí se mezi námi ticho. Sebastian, jako hlavní lídr, se ujme slova.

„Takže, je to na nás. Tvrdě jsme dřeli, obětovali jsme tomu všechno. Jsme nejlepší, víte to vy, vím to já a teď to budou vědět i všichni ostatní. Za malou chvilku vystoupíme na pódium a všem jim tam vytřeme zrak. Jasné?" Přejede nás všechny očima a zastaví se na mě.

„Je to na tobě, Lizzie. Jak řekl Darren, jsi naše tajná zbraň. Bude to šok, bude to překvapení a bude to úžasné." Podívá se na mě a v tu chvíli ze mě spadne všechen strach. A pak mi to dojde. Jsem v tom až po uši. Zamilovala jsem se do Sebastiana. Tohle nejde, nemůže... Do háje, ani nedokáži vymyslet pádný důkaz, že k němu nic necítím. Sebastian si však mého zamyšlení nevšimne a pokračuje.

„Takže, kdo jsme?" Řekne a natáhne před sebe ruku. Všichni se zvedneme ze svých míst a položíme svoje ruce na tu jeho. Já ji tam dám poslední. Sebastian se na mě zamyšleně podívá.

„Vítězové." Vykřikneme sborově a při tom slově vystřelíme ruce k nebi. A jdeme na scénu.

♫

Opona je dole. Světla zhasnutá. Já a Sebastian zůstaneme stát každý za jedním závěsem zakrývajícím vstup, zbytek týmu si nastoupí na tribuny. Napětí roste. Ozvou se první tóny. A potom Sebastianův hlas. Vím, že zní z druhé strany sálu, mám ale pocit, že je těsně vedle mě. Že je tu se mnou a drží mě za ruku.

I'm lying alone with my head on the phone

Thinking of you till it hurts

I know you hurt, too, but what else can we do

Tormented and torn apart

Jakmile dozpívá poslední slovo, je řada na mě. Nadechnu se, a jak začne můj takt, spustím. Můj hlas se nese až neskutečně, a když vyjdu zpoza závěsu, ještě zesílí. Celé publikum překvapeně zalapá po dechu, nic z toho však nevnímám a zpívám z plných plic, jak nejlépe dovedu. Přesně jako při zkouškách. Vzpomenu si, jak stál těsně za mnou a pomáhal mi správně dýchat. Nic mě nemůže zastavit.

I wish I could carry your smile in my heart

For times when my life seems so low

Po těchto dvou větách už se blížím k Sebastianovi, poté se otáčím a po bočních schůdcích vystupuju na pódium. Sebastian dělá to samé, akorát na protější straně. Pokračuju se zpěvem.

It would make me believe what tomorrow could bring

When today doesn't really know, doesn't really know

Při posledních pár slovech už se blížím k Sebastianovi. Když se naše ruce spojí, zvedne se opona a k našim hlasům se přidá i zbytek sboru.

I'm all out of love, I'm so lost without you

I know you were right believing for so long

I'm all out of love, what am I without you?

I can't be too late to say that I was so wrong...

Sebastian mě pravou rukou zepředu obejme a dlaň mi položí bok a já udělám to stejné. Levou ruku přitom zvedneme nahoru a nad hlavami je spojíme. Pomaloučku se otáčíme a díváme se přitom navzájem do očí. Potom přejdeme do klasického postavení.

Vzpomenu si na náš první tanec na plese. A potom na ten tajný v zahradě. A na dlouhé hodiny, kdy jsme spolu nacvičovali u nás doma, ve sboru, v aule. Na všechny ty kouzelné chvíle. Pokračujeme se zpěvem.