Láska podle melodie

58. Kapitola

„Jsem zpátky," ozve se zvolání z předsíně. Se Sebastianem od sebe v mžiku odskočíme.

„Ale no tak, říkala jsem přece žádné lumpárny," objeví se ve dveřích Sebastianova mamka se šibalským úsměvem.

„Musíme si přece vynahradit ty tři týdny, co jsme spolu nebyli," ožene se hned Sebastian.

„Kdybyste se jak malí nehádali, nemusíte si nic vynahrazovat," odpoví rychle. „Jenom ať si nezaděláte na problém..." zamumlá do ztracena.

„MAMI!" vykřikne zděšeně Sebastian a vyskočí z pohovky.

„No co, mluvím z vlastní zkušenosti," ukáže nevinně na Sebastiana. Pobaveně jejich slovní přestřelku sleduji.

„Dobře, tahle konverzace se začíná ubírat divným směrem, radši ji opustíme," řekne rychle Sebastian a začne vymýšlet jiné téma. „Venku je dnes ale krásně, co myslíte," ukáže z okna, kde se začnou snášet první dešťové kapky. V dálce se ozve zahřmění. S jeho mamkou se ve stejný moment rozesmějeme.

„Tohle ti trochu nevyšlo," podotknu a zadívám se z okna.

„Tak jinak. Co bude k večeři?" navrhne další téma. Jako na zavolanou mu zakručí v břiše.

„Přinesla jsem čínu," oznámí jeho mamka vítězoslavně. Potom se zarazí. „Máš ji doufám ráda," podívá se na mě.

„Mám ji moc ráda," potvrdím a znovu se usměji. Nejvíc ze všeho teď toužím, aby mě měla ráda a snědla bych prakticky cokoliv. Naštěstí čínu mám opravdu ráda.

„Tady nebo v kuchyni?" zeptá se Sebastiana, zatímco vytahuje z tašky jednotlivé krabičky a skládá je na konferenční stolek.

„Tady," rozhodne Sebastian a natáhne se po první krabičce. Aspoň dodíváme ten film.

„Vy z něj i něco víte? Krom úvodních asi deseti vteřin?" neodpustí si jeho mamka rýpnutí.

„Budeš se divit, ale víme," řekne Sebastian nahlas a pak potichu dodá, „už jsme ho totiž jednou viděli." Tentokrát se rozesmějeme oba.

„Já jsem vás varovala," zahrozí nám jeho mamka.

Posadíme se na koberec ke stolku a pustíme se do jídla.

„Sebastian mi říkal, že jste se přistěhovali z New Hampshire," začne jeho mamka nenápadný výslech.

„Ano, to je pravda," přitakám.

„Jaké to tam je?"

„No, abych řekla pravdu, je to tam skoro stejné, jako tady."

„Stýská se ti?"

„Zezačátku ano, ale teď už moc ne," řeknu popravdě. „Chybí mi mí prarodiče a mí kamarádi, ale tady jsem si našla nové přátele a také jsem poznala Sebastiana, a to mi to vynahrazuje," začervenám se.

Sebastian si všimne mých rozpaků a rychle se do toho vloží. „Mami, přestaň s tím výslechem."

„No co, jsem jenom zvědavá," šibalsky se usměje. „Ty mi věčně nic nepovíš, tak si to musím zjistit sama."

„Ano, ale -" snaží se ještě něco namítnout.

„Mám vytáhnout tvoje fotky z dětství?" zahrozí mu.

„Opovaž se!" řekne překotně a upustí krabičku s jídlem.

„Prosím, chci je vidět," chytnu se hned jejího slova.