Láska podle melodie

Sebastian IV.

Další den ráno mě čeká peklo. Liam zřejmě usoudil, že ten včerejšek mám na svědomí já. Zatímco oni se seskupí do semknutého kruhu, sedím nenuceně na kraji lavice se zkříženýma rukama. Nejsem však tak klidný, jak se snažím předstírat.

Když to začíná vypadat hodně bledě, ozve se dusot kroků a do třídy se vřítí uřícený Chris, v závěsu za ním Mia.

„Co se stalo?" Vyzvídá ihned znepokojeně, zatímco se přidává ke kroužku.

„Co se stalo? Nějaký idiot mi prořezal pneumatiky na autě a naházel shrabané listí otevřeným oknem do pokoje. A mám pocit, že vím, kdo to byl." Prohlásí neskutečně naštvaně Liam a blýskne po mně pohledem plným zlosti.

„Počkej, Liame. Kdy se to stalo?" Přiloží si nevědomky ruku k ústům. Jeden z jejích poznávacích znaků. Znám ji lépe než své boty.

„Včera, když jsi odjela, možná později. Nejsem si jistý, na to listí jsem přišel chvíli poté, co jsi odjela a na to auto ráno. Ale muselo se to stát včera, byly pootevřené dveře od garáže." Mluví schválně nahlas, takže se ke mně donese každé slovo a celou dobu mě zlostně propaluje očima. „Jsem si jistý, že to udělal on." Otočí se k Mii a to, že mluví o mně, naznačí jenom prudkým pohozením hlavy mým směrem.

Lizzie se na chvilku zamyslí. Z očí jí zmizí ty typické plamínky a její obličej se zachmuří. Tohle jsem nechtěl.

„Sebastian to nemohl udělat," prohlásí pevným hlasem k mému velkému překvapení. Všech jedenáct hlav v místnosti se k ní otočí. Vidím na ní, že bojuje sama se sebou, pak však ještě řekne. „Večer jsem se s ním viděla." Podívá se mým směrem a mně se tak neskutečně uleví. Bezděčně se pousměju.

Potom se však podívá znovu na Liama. „Liame, nemáš ani důkazy, abys ho mohl usvědčit. Neprošlo by to. Mohl to být kdokoliv."

„Ty se ho zastáváš?" Vytřeští ohromeně oči.

„Nezastávám, pouze nerada dělám ukvapené závěry. Ale myslím, že je v tom nevinně." Pronese pevně a tím prostým oznámením ukončí veškerou další debatu. „Tak jako tak, přijdeme na to, kdo to udělal, ano?" Řekne už jenom tišeji tak, aby to slyšel jenom Liam. Mám už však tak vycvičený sluch na její hlas, že mi to neunikne.

„Tak dobře. Ale až se mi dostane pod ruku..." Zamručí podrážděně Liam a vrhne na mě ještě jeden propalující pohled.

Ona už si jej však nevšímá a jde si sednout na své místo. Vedle mě. Jako vždy se kolem ní zvedne malinký obláček parfému, když dosedne na židli a začne si vyskládávat věci na stůl.

„Díky, Lizzie." Zašeptám, když se klidně usadí a mrknu na ni.

„Neděkuj. Nedělám to kvůli tobě." Oplatí mi to.

Je prostě skvělá. Nikdy jsem ještě nepotkal nikoho, jako ona.

‚Zvládla by to. Mohl bys být s ní.' Ozve se opět tichounký hlásek v mém mozku. ‚Nesmíš ji do toho zatáhnout. Ublížilo by jí to.' Přehluší jej ten racionálnější. Poslední dobou však slábne.

Nevím rychle co říct a tak jenom zašeptám. „Páni."

„Copak?" Nevydrží to a zeptá se pobaveně. S radostí konstatuji, že do očí se jí znovu vrátily jiskřičky.

„Proč jsem tě nepotkal dřív? Kde jsi byla celou tu dobu?" Plácnu a musím se nad tím usmát.

To víš, snažila jsem se před tebou schovat." Sladce, slaďoučce se na mě usměje a odvrátí pomalu hlavu.

♫

Ta její sladkost jí však příliš dlouho nevydrží. Sotva skončí hodina a odejde poslední student, zatlačí mě ke zdi.

„Udělals to?" Přidrží si mě za lem saka, nejspíš abych se jí nemohl vysmeknout. Překvapí mě, jakou má sílu. Pořád bych ji hravě přepral, kdybych chtěl, ale ta její nynější blízkost se mi příliš líbí.

„Co myslíš?" Zahledím se jí do očí a opět jí na otázku odpovím otázkou. Přistoupí na mou hru a také se na mě zadívá.

„Ty moc dobře víš, co myslím." Zavrčí mi malilinký kousek od obličeje. Rozeznám každičký detail jejího obličeje, každičkou drobnou linku. Tak blízko. Stačilo by se malinko nahnout. Ona si tuto skutečnost uvědomí nejspíš také a skoro neznatelně se odtáhne.

„Neudělal jsem to, Lizzie. Jasné?" Řeknu s předstíraným klidem. Nechci, aby mě podezřívala. Ale vlastně zas tak úplně nelžu. Jak jsem to měl tak asi vědět?

Pořádně si mě prohlédne a snaží se najít jakoukoliv stopu po tom, že bych lhal. Konečně se její tvář uvolní. Je tak krásná. A tak blízko. Nakloním se k ní.

„Mio?" Zavolá od dveří Chris. Kde se tu kruci bere? Proč se sem musí vždycky připlést?

Když zaslechne jeho hlas, bleskově se ode mě odtáhne a ustoupí několik kroků.

„Už jdu." Zavolá na něj a v obličeji jsou jí znát rozpaky. Rychle se prosmýkne kolem lavic a dá si dobrý pozor, aby se na mě ani nepodívala.

♫

Třetí hodina se mi stane osudnou. Už zase. Ráno mi nebylo moc dobře, připisoval jsem to ale vyčerpání a nedostatku spánku. Ve chvíli, kdy mi vypadne pero z ruky, všimne si mě i Lizzie. Její ruka vystřelí do vzduchu a místností se rozlehne její medový hlas, podbarvený strachem.

Nějakým záhadným způsobem se jim podaří mě dostat na odpočívadlo a zavolat sanitku. Poslední co vidím, než upadnu do bezvědomí, jsou její ohromné oči, plné obav. O mě. Má o mě strach. S touto myšlenkou odpadnu.

Když na chvilku přijdu k vědomí, spatřím ji vedle sebe. Nejsem si jistý, jestli je skutečná, nebo jenom přízrak či výplod mojí fantazie, ale cítím její ruku na mojí. Svírá mě pevně a něco na mě šeptem mluví.

„Lizzie?" Pokusím se promluvit, z hrdla mi však vyjde jenom tiché zašeptání.

„Jsem tu, lež klidně. Pomoc tu bude každou chvíli." Zašeptá nazpátek a přes vyděšenou tvář jí prolétne klidný úsměv. Vypadá jako anděl. Rozpuštěné vlasy jí rámují obličej a světlo se jí odráží na tváři. Ona je můj anděl.

„Moc mě to mrzí, Lizzie. Všechno ti vysvětlím. Zasloužíš si znát pravdu. Prosím zůstaň tu. Zůstaň se mnou. Prosím, odpusť mi. Mám tě rád." Nevím, jestli to vůbec řeknu nahlas, nebo jsou to jenom slova, která mi prolétnou hlavou. Každopádně chvíli na to omdlím úplně.

Další díleček, pro zpříjemnění zamračeného odpoledne :) Snad vás potěší :)

Je opět ze Sebastianova pohledu, snad vám trošku odhalí, co se děje. :)

Chci strašně moc poděkovat všem svým čtenářkám, které se mnou vydržely už tak dlouho :) A také za úžasných 1860 přečtení :) Brzy další tisícovka, nevěřím svým očím :)♥ Mám vás strašně ráda a moc si toho vážím :)♥♥

Tak snad vám nový (i když trochu kratší) dílek udělal radost a každý váš vote a komentář mě moc potěší :)♥ Love,

Daisy ♥