Láska podle melodie

6. Kapitola

Cestou domů Chris zase probírá nastávající ples. Snažím se předstírat, že mě to zajímá, a tak Chrisovi na všechno přikyvuji, a docela se mi to předstírání daří. S Darrenem se rozloučíme na zastávce, a zatímco my pokračujeme autobusem, jeho vyzvedne otec. Cesta se neskutečně vleče. Pozoruji ubíhající krajinu a slunce se mi nejprve opírá do očí, potom mi začne pomalu mizet z dohledu. Ještě ráno bylo krásné počasí, ale teď už teploty výrazně poklesly. Do autobusu nastoupí nová várka lidí a mě zamrazí v zádech. Bohužel to nemá s okolním chladem nic společného. Možná už jsem paranoidní, ale mám pocit, že mě někdo pozoruje. Onen pocit se mě drží celý zbytek cesty a teprve když vystoupíme z autobusu, trochu se uklidním. Podle Chrisových poblikávajících hodinek je už půl šesté a venku panuje šero. Přidáme s Chrisem do kroku a za chvíli už zabočuji na naši příjezdovou cestu.

Doma na mě čeká balíček s učebnicemi, (což je celkem překvapení, když uvážím, že jsem si ze stejného obchodu objednala knížku a ještě mi po jednom a půl roce nepřišla), ale jsme ráda, alespoň už se nebudu muset dělit o učebnice se Sebastianem. Zbytek dne strávím opětovným hledáním své knížky a studiem Shakespeara. A hádejte co. Správně! Knížku jsem nenašla. Jsem v koncích.

♫

„Zítra večer pořádáme s Darrenem náš tradiční páteční maraton filmů." Nabídne mi ve čtvrtek odpoledne Chris. „Jestli chceš, můžeš dojít, Mio. Budeme mít popcorn, chipsy, čokoládu, gumové medvídky a další nezdravé věci, které tě, pokud nemáš odolný žaludek, nejspíš zabijí. Vím, že je Halloween, ale mám pocit, že na ocházení sousedů v mizerných kostýmech a škemrání o sladkosti už není naše parketa. Co ty na to?" Podívá se na mě prosebným pohledem.

„Myslím, že je to super nápad. Filmy miluju. V kolik?" Zeptám se potěšeně.

„V sedm u mě doma. Můžeme tě vyzvednout."

„Tak jo." Usměju se a upřu oči do země. Přežila jsem na Lighthallu už čtyři dny a musím říct, že si začínám zvykat. Spolužáci se nakonec ukázali jako fajn kluci, no, až na Sebastiana, ale to je jen malá skvrnka na jinak skvělém týdnu. Stále nevím, proč mi říká Lizzie. Odněkud to znám, ale pořád mi to uniká. Zítra je konečně pátek a myšlenka na filmový večer mi velmi zlepšila náladu.

„Tak zatím ahoj Chrisi," rozloučím se s ním jako každé odpoledne a jdu domů.

♫

Vytáhnu ze skříně své nejpohodlnější džíny a tričko a začnu se chystat na filmový večer. Sebastian dneska nebyl ve škole a popravdě mi to naše postrkování trošku chybělo. Rychle mrknu na hodiny. Kluci tu budou každou chvíli. Jako na zavolanou se ozve zvonek u dveří. Seběhnu dolů a otevřu je.

„Co to máš na sobě?" Zeptá se mě Chris. Prohlédnu si své oblečení a nechápavě se na něj podívám.

„Ale no tak, je to filmový maraton. Běž si pro pyžamo. Bez toho to nemá smysl. To bychom si mohli rovnou zajít do kina."

„Dejte mi minutku." Řeknu a nechám je projít dovnitř. Zavrtím hlavou a usměju se, stejně ale rychle vylovím pyžamové třičtvrťáky a tričko a převleču se. Sice mi přijde divné, promenádovat se po ulici v pyžamu, ale za poslední týden už jsem udělala tolik podivných věcí, že mi toto už přijde docela normální. A navíc nechci Chrisovi zkazit radost. Když seběhnu dolů, kluci si právě prohlížejí fotografie na zdi.

„No vidíš, to je lepší." Řekne Chris, když mě spatří.

„Půjdeme?" Vezmu si kabelku a kabát. Ke Chrisovu domu je to kousek, ale venku je zima, tak to radši nechci riskovat. Ale vzhledem k tomu, že se po ulicích bude promenádovat spousta „dětí" v kostýmech, docela bych mezi ně zapadla.

„Na co se budeme dívat?" Zeptám se cestou.

„Maraton Pána Prstenů. Všechny tři díly." Odpoví mi Darren

„Všechny tři?" Zeptám se nevěřícně. „Vždyť to se budeme dívat tak..." Rychle si to v hlavě spočítám „Do čtyř ráno!"

„Výborně, matiku jsme si prošli. Vždyť o to jde, ne?" Zasměje se Chris. „Je to filmový maraton a skončí, jakmile usne poslední z nás."

„Tak to budu určitě první." Řeknu, a abych ještě umocnila svá slova, zívnu. „Jsem utahaná jak kotě. Lighthall je pěkně náročná škola."

„To je, ale jakmile si zvykneš, bude to lepší. Já jsem byl napůl mrtvý snad celý měsíc." Zasměje se Darren a šťouchne do mě ramenem.

„Tak to mi zbývají už jenom tři týdny." Ušklíbnu se a všichni se rozesmějeme. Za hlasitého smíchu dojdeme až ke Chrisovu domu. Byla jsem tu zatím jenom dvakrát, ale jeho taťku už znám a docela si rozumíme. No, alespoň v rámci možností. Všichni tři se uvelebíme na Chrisově posteli, přeplněné popcornem, čokoládou, brambůrkami, sušenkami a gumovými medvídky. Pokouší se o mě cukrovka, jenom se na to podívám. V pokoji zatáhneme závěsy, takže dovnitř neproniká zbytkové světlo a můžeme začít.

„Co víte o Sebastianovi?" Zeptám se potichu kluků.

Darren se na mě podezřívavě podívá, ale odpoví mi. „Popravdě, nic moc toho o něm nevíme. Jeho rodina je prý dost bohatá a jeho rodiče hodně cestují, takže je vidí jenom několikrát do roka." Darren se na chvíli zamyslí.

„A kde bydlí?" Zeptám se dřív, než se stihnu zastavit. Abych to nějak zamaskovala, dodám. „Jenom abych věděla, které části se mám radši vyhýbat."

„Tak to nemám nejmenší ponětí." Řekne zamyšleně Darren a Chris mu přitaká. „Nikdy jsem u něj nebyl a ani se o tom nezmínil. Když o tom teď tak přemýšlím, přijde mi zvláštní, že se nikdy nepochlubil. Řekl bych, že se bude chtít předvést..."

"Co o něm ještě víš?" Nedá mi to a vyzvídám dál.

„Pšt," Utiší naši konverzaci Chris a kývne směrem k televizi, kde právě běží nádherný záběr na Kraj.

Vydržím sledovat jeden a půl dílu, potom se mi začnou klížit oči. Položím hlavu Chrisovi na rameno a asi po půl hodině úplně usnu.

Ráno mě probudí sluneční paprsky, proudící sem oknem. Někdo, nejspíš Chrisův táta v noci vypnul televizi a roztáhl závěsy. Chris s Darrenem leží ve stejných pozicích, jak si je pamatuji z večera. Museli usnout chvíli po mně, protože poslední díl Pána Prstenů leží nevybalený na poličce. Hodiny ukazují osm hodin. Zavrtím se, protože mě od strnulé polohy bolí krk a nedopatřením vrazím loktem do Chrise. Ten se s trhnutím vzbudí, vykřikne a spadne z postele. Jeho výkřik vzbudí Darrena (a nejspíš i půlku ulice) a tomu se jen stěží podaří vybalancovat svou ztracenou rovnováhu, aby taky nespadl. Společně sejdeme dolů na snídani. Protože nechci spoléhat na jejich kuchařské umění, nabídnu se, že udělám snídani. Nakonec se nám společně podaří udělat míchaná vajíčka, opéct toast a uvařit čaj. Kuchyně sice vypadá jako po výbuchu, ale jídlo je dobré a ta zábava za to stojí.

Omlouvám se, že přidávám další část tak pozdě, ale začínám toho mít hodně a na psaní nějak nezbývá čas :)

Tak co na to říkáte? Máte rádi Chrise a Darrena? Jaká tajemství Sebastian skrývá? Budu ráda za každý komentík a moc děkuju svým čtenářům a čtenářkám :)