Láska podle melodie

38. Kapitola

Přenesu si velkou mísu z robota na stůl a na dortový talíř si položím první korpus. Potřu jej štědrou dávkou tvarohovo - smetanového krému a zasypu borůvkami. Tmavě modré kuličky vytvářejí s bílým nadýchaným krémem zajímavý kontrast, až je mi skoro líto přiklopit je dalším korpusem. Ten opět namažu krémem a tentokrát posypu vrstvou malin. Na třetí korpus přijdou jahody a ten poslední dozdobím krémem a nejhezčími kousky ovoce, které jsem si poctivě schovala bokem.

Celý dort ještě jednou zkontroluji ze všech stran a opatrně odnesu do lednice, kde jsem musela odstranit jednu z poliček, protože dort je prostě příliš vysoký. A to na něm ještě nejsou svíčky.

Rychlý pohled na hodiny na zdi mě ujistí v tom, že jsem si se zdobením zase příliš vyhrála a už teď jsem v časovém presu. Rychle zapnu brambory na plotně a s tichým zakletím, když se ve spěchu přerazím o stoličku u dveří, odběhnu nahoru, abych se převlékla.

Popotáhnu si dolů béžové úpletové šaty, které jsem dostala k Vánocům a vlasy si stáhnu do culíku. Prohlédnu se pečlivě ze všech stran a v tu chvíli se mi dostaví takové déja vu, jako ještě nikdy ve svém životě.

Dole se rozklinká zvonek a já co nejhlasitěji zavolám na mamku, aby šla otevřít, a ze všech sil doufám, že to ještě není Sebastian. Když se však ke mně donese mnohohlasý halas, malinko se uklidním, protože hlasy patří nepochybně Darrenovi a Chrisovi.

Ještě naposledy se zkontroluji v zrcadle a potom už seběhnu dolů. Z kuchyně se ke mně nese báječná vůně pečeného lososa a na stole v jídelně už stojí mísa se salátem, kterou tam musela mamka postavit před chvílí a Chris s Darrenem sedí v obýváku. Teď už tu chybí jenom oslavenec.

Ten se dostaví asi deset minut po šesté a k mé veliké úlevě nevypadá ani podrážděně, ani na zhroucení. Všechny naženu do jídelny a nechám taťku, aby nám nalil šampaňské, které schovával pro nějakou zvláštní příležitost. A mám pocit, že toto je víc, než jen zvláštní příležitost.

„Takže..." pozvedne táta svou skleničku a usměje se Sebastianovým směrem. „Na našeho vzácného hosta, oslavence dnešního večera a báječného přítele pro mou dceru." Láskyplně se usměje i na mě, pak mu však v očích problesknou pobavené jiskřičky a dodá. „Pamatuj si ale, že vlastním velký arzenál zbraní, tak se ani neopovaž zlomit mojí holčičce srdce. A také jsem přeborník v kung-fu, tai-chi a tae kwon-do. A viděl jsem všechny epizody Dextera, proto vím, jak nejlépe schovat mrtvolu."

„Tati!" Vykřiknu, ale mám co dělat, abych se nezačala smát nahlas. I Chris s Darrenem se po sobě pobaveně podívají.

„Pšt, nekaž mi to." Mrkne na mě taťka.

„To bych se neopovážil," usměje se Sebastian, přitáhne k sobě a políbí ze strany na čelo.

„Tak jenom tak dál." Pozvedne opět svou sklenici taťka a zvolá. „Na Sebastiana."

„Na Sebastiana." Přidáme se všichni sborově. Upiju trochu ze své sklenice a bublinky mě příjemně zašimrají v krku. Když však Sebastian položí svou sklenici, všimnu si, že se nenapil ani trochu.

Jako první přijde na řadu salát, který vzápětí následuje dýňový krém, jehož přípravu jsem svěřila mamce. A mám pocit, že se s ním tentokrát vyhrála ještě důkladněji, než kdy dříve. Znovu se mi potvrdí domněnka, že Sebastiana prostě miluje.

Po tomto chodu jsem už nacpaná k prasknutí a to nás čeká ještě losos s bramborovou kaší, přílohou a samozřejmě dort, který je pro šest lidí až monstrózně velký. V duchu děkuji prozíravosti, že jsem si oblekla šaty a ne rifle, protože mám takový pocit, že knoflík na riflích by to nezvládl.